Boj a šerm bodákem II | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Západ > Boj a šerm bodákem II

Boj a šerm bodákem II


15. července 2012 | Přečteno: 5948x | Autor: Leonid Křížek

Cvičební manuály vyžadovaly, aby voják při šermu bodákem stál – na rozdíl od šermu jinými chladnými zbraněmi – v levém gardu (v opačném by musel držet pažbu pušky levou rukou) a předpisovaly střeh s puškou v nízkém, středním nebo vysokém ponosu. Útok měl být veden především na hruď, krk či obličej nepřítele. Zásahy do nohou byly méně účinné. Body mohly být vedený přímo, z pozice pušky nad hlavou, zespodu, ze střehu, z výpadu, anebo prodlouženy napřažením pravé ruky vpřed, bez držení podpažbí levou rukou. Pokud byl ovšem takový útok vykryt, útočník se mohl rozžehnat se životem – na obranu už neměl dostatek času, sil ani rovnováhy. Účinná byla pochopitelně i rána pažbou pušky, ať do obličeje, či vedená shora jako údernou zbraní. Ke krytí útoků protivníka postačovaly kryty podobné šermířské kvartě a terce, ať již nízké, střední či vysoké. Útoky na hlavu se mohly odvrátit puškou zvednutou oběma rukama do vodorovné polohy. Prvořadým úkolem při útoku bylo nejprve odrazit zbraň nepřítele, aby mohlo k zásahu vůbec dojít. Stejná metoda boje se uplatňovala i proti šavli či jiné chladné zbrani. Pokud obránce se šavlí v ruce vykryl výpad bodákem v poloze primy a uchopil soupeřovu pušku levou rukou, jeho sek šavlí na protivníkovu hlavu soupeř už nedokázal odvrátit. Výcvik šermu šavlí proti pušce s nasazeným bodákem popisuje například příručka o šermu bodákem Henryho Angela, vydaná v Londýně v roce 1860, kde je právě tato akce podrobně popsána. Autor rovněž překvapivě klade důraz při volných cvičeních na tempo a mensuru, což svědčí o jeho důkladné znalosti šermu.

Zajímavou úvahu, jež potvrzuje tuto zkušenost, přinesl v květnu 1874 americký časopis Harper’s Weekly: Otázka, zdali je lepší zbraní v rukou vojáka bodák, nebo šavle, zůstává stále nerozhodnuta, ačkoliv vojenští činitelé mají tendenci přiřknout prvenství šavli. Pro nevojenské osoby bude šavle patrně představovat ovladatelnější zbraň a v rukou zkušeného šermíře bude zpravidla přinejmenším vyrovnaným soupeřem těžšímu bodáku, ačkoliv bodák vzhledem ke své hmotnosti a délce představuje v rukou vycvičeného vojáka hrozivou zbraň.

Připojená ilustrace ukazuje energický boj dvou protivníků zběhlých v ovládání obou zbraní před zástupem zaujatých diváků. Bodák je proti šavli méně pohyblivý, s menším rejstříkem akcí, ale kromě jeho hmotnosti záleželo samozřejmě i na kvalitách protivníků.

Vedle bodů se pochopitelně nacvičovaly i seky. Seky bodákem nebyly určeny jen k vyražení protivníkovy zbraně. Byly namířeny proti hlavě, krku, rukám či hrudi, ale mohly být vedeny i odspodu vzhůru, tedy k rozpárání břicha. V boji o život se pochopitelně uplatňovaly i kopy, podrazy, jakákoliv technika vedoucí k vítězství.

Nejstarší výcvikový řád pro rakouskou pěchotu, který mám k dispozici, je Exercitium gen. hraběte Wallischena z roku 1705. Řád popisuje nasazování a skrytí bodáku a správné postoje při bodání.
Podobné pasáže o zacházení s bodákem a boji s ním obsahují i další rakouské a rakousko-uherské výcvikové řády, ale o šermu bodákem se výslovně nezmiňují.

Výcvikový řád z roku 1862 má řadu odstavců popisujících použití pušky jako bodné zbraně (tedy s nasazeným bodákem) a pokyny cvičitele k šermu bodákem (či cvičnou tyčí). V podstatě se jedná o stručnou, leč názornou příručku šermu bodákem.

V roce 1890 vydal vynikající britský průkopník moderního šermu a badatel v oboru historie šermu Alfred Hutton příručku nazvanou Fixed Bayonets; popisuje správné použití bodáku určeného pro britskou opakovačku, a ofenzivní i defenzivní taktiku použití této zbraně, tak jak se vyvíjela po celé 19. století. Bohatě ilustrovaná kniha je doplněná trojjazyčným slovníčkem odborných výrazů a představuje komplexní metodiku boje touto zbraní a ukázkovou příručku ovládání dané zbraně. Pro svoji důkladnost a obsažnost vychází v reprintech dodnes.

Patrně první česky psaná zmínka o šermu bodákem (vycházející určitě z c. a k. vojenských předpisů) je v Názorném atlasu k (Riegerově) slovníku naučenému, vydanému v Praze r. 1868. Jsou zde popsány "postoje a postupy, body a kryty" a je konstatováno, že šermování bodákem "neliší se podstatně od ... šermování končířem". V závěru kapitoly autoři konstatují, že "co do odbodů, záludů atd. platí totéž, co u šermování končířem bylo pověděno, jenže ovšem pro větší váhu zbraně zvláště záludy u skrovnější míře jsou provedlivé". Zde se opět setkáváme s naivní představou teoretiků, že vojáci budou na bitevním poli provozovat sofistikovaný šerm jako někde v tělocvičně.

Nejstarším bodákovým služebním předpisem československé branné moci je příručka Šerm bodákem, vydaná v roce 1923. V úvodu se píše:

Bodák je velmi důležitou a nejobvyklejší zbraní v rozhodném boji muže proti muži. Po boji střeleckém ukončuje útok boj bodákem. Do rozhodného boje se dostanou i části, které se toho nejméně nadály. Je proto nutno, aby všichni vojáci bez rozdílu zbraní dovedli bodáku používati. V šermu bodákem se uplatní všecky mužné ctnosti, krášlící pravého vojáka: neohroženost, sebeovládání, klid a rozvaha, hbitost i rychlost, okamžité rozhodnutí, krátce pohotovost.

Stejně jako v jiných předpisech i zde se ještě odrážel vliv rakouských metod výcviku, jenž měl své výmluvné zastánce. Výcvik byl rozdělen do čtyř skupin cviků. První skupina pomocí cviků s puškou měla za cíl posílit celé tělo a hlavně paže. V druhé se učilo útočným i obranným postojům a pohybům, ve třetí praktickému využití těchto pohybů a ve čtvrté se nacvičoval boj ve dvojicích i "hloučcích". Ve volném šermu se používalo holí opatřených hlavicí, výcvik se ovšem prováděl se skutečnými puškami s nasazeným bodákem, takže panovaly obavy ze zranění, a v důsledku toho se cvičilo převážně na místě. Metodika byla do značné míry shodná se systémem výuky šavlí či kordem.

Rukověť pro poddůstojníky čs. armády z roku 1935 má na rozdíl od rakouských výcvikových řádů obsáhlou kapitolu o boji bodákem. Podrobně se zabývá přípravou výuky, popisuje postoje a pohyby, příslušné povely, kryty a dále popisuje praktický nácvik útoků (bodání do kroužků a hlavic na holích, nabodávání a odrážení míče, bodání do hadrových či hliněných terčů, do zavěšených terčů) a obsahuje i výuku bodání i v běhu přes překážky, "jimiž se nepřítel chrání". Další výcvik měl naučit odrazy a body, potyk s pojízdným panákem, obranné kryty a odbody, potyk dvojic a hloučků, odzbrojování protivníka.

Na závěr následovaly pokyny pro skutečný boj, kde se píše, že "dobře vycvičený voják si vždycky poradí. Je třeba jen, aby měl bystrý postřeh a aby byl rozhodný. Tu rozhoduje osobní statečnost." Stať končí "optimistickým" konstatováním: "Zbývají-li k obraně holé ruce, je i toho dost." Inu, těžko na cvičišti, lehko v boji... Nicméně Rukověť je nejobsáhlejším manuálem šermu bodákem v českém jazyce, jaký byl až dosud vydán.

Stejný optimismus, co se týká srdnatosti šermíře v boji, projevili i autoři kuriózního spisku Šerm bodákem bodákovou atrapou "Radka". V brožurce o 24 stranách se můžeme mimo jiné dočíst:

Střelba, hod granátem a boj bodákem jsou a zůstanou hlavními činiteli, kteří rozhodnou ve válce každou akci v bitevní čáře. Dobrý šermíř bude míti v boji z blízka vždy 100% jistotu vítězství, poněvadž již pud sebezáchrany nutí ho instinktivně konati pohyby vžité ze sportovních utkání.

Nedatovaný spisek vyšel někdy krátce před 2. světovou válkou a snahou autorů bylo přiblížit šerm i nemajetným vrstvám; navrhují za tím účelem šerm "bodákovou atrapou", kterou si její vynálezce dal roku 1934 patentovat. Argumentuje takto: Šerm šavlí, končířem a kordem vyžaduje totiž dlouhodobé průpravy, dobrého učitele a pro méně zámožné jest příliš nákladným a tím též nedostupným sportem. (...) Nyní ale šerm bodákem prováděný bodákovou atrapou "Radka" vyhovuje každému, nečiní žádných obtíží technických a jest v něm utajeno tolik kladných hodnot výchovných, že po právu mu patří jedno z prvých míst mezi všemi bojovými odvětvími sportu. (...) Šerm se dá nejvýhodněji prováděti v nejpohodlnějším obleku (trenýrky, plavky). (...) Šerm bodákovou atrapou "Radka" může pěstovati každý, vždy a všude.

Na obrázcích jsou šermíři skutečně zobrazeni svlečeni do půl těla v jakýchsi teplácích. Z patentového spisu č. 58475 se dozvídáme, že bodákovou atrapu tvořila "tyč z pevného a lehkého materiálu, opatřená nárazníkovým zařízením". Dvoumetrová tyč měla na konci kanálek s barvivem, jež při nárazu koncového místa na soupeře zbarvilo zasažené místo. Metodika šermu byla vcelku propracovaná; šermovalo se na čtverci o straně 4 – 8 metrů na pět zásahů. Jak na značkování barvou reagovali šermíři v trenýrkách svlečení do půl těla, a zdali se nápad vůbec ujal, není mi známo. Jméno vynálezce Emil Cimrman působí zajisté jako kouzlo nechtěného.

Na rozdíl od lineárního šermu, tak jak se až na výjimky uplatňoval již od renesance, při nácviku boje s bodákem se vždy kladl důraz na pohyb v prostoru a také na úhyby tělem. Tak například v roce 1952 to zdůrazňuje americká učebnice technik boje zblízka těmito slovy:

Pozice, v níž držíte zbraň, určí směr protivníkova nápřahu; vy víte, kam bude směřovat; jakmile se dostane na dosah, jedním hbitým pohybem těla připravíte protivníka o očekávaný terč. Na jeho místě narazí na vaši čepel, namířenou přímo na jeho hrdlo – zatímco jeho zbraň bude sekat do prázdna.

Zní to samozřejmě, ale úhyby tělem a využívání prostoru nebyly v šermu zdaleka tak běžné, jak by se dalo očekávat.

Další český předpis šermu bodákem vyšel v roce 1940; tentokrát byl určen pro vládní vojsko. Metodika se od předchozího předpisu prakticky nelišila, přibyl však nácvik běhu přes překážky, bodání do terčů, odzbrojování protivníka a potyk s pojízdným panákem vyzbrojeným holí. Předpis kupodivu nebyl ilustrován. Nacvičovalo se s maketou pušky s pérovým bodákem.

V československé armádě se praktikoval výcvik šermu bodákem ještě v šedesátých letech 20. století. Taktickou přípravu vojáka jako jednotlivce vyžadoval kromě jiných i předpis Pěch-III-6 (z padesátých let), který řešil otázky boje zblízka, zabíjení v léčkách, likvidaci jednotlivých protivníků a právě šerm bodákem.

Důraz na výcvik boje bodákem vedl v padesátých letech k tomu, že šerm bodákem byl v Československu v roce 1952 zaveden po sovětském vzoru jako branná disciplína, a to nejen v armádě, ale i do civilních oddílů šermu. Tehdejší Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport zavedl cvičitelské kursy tohoto sportu jak pro trenéry, tak pro rozhodčí. Neustále se zdůrazňoval význam tohoto sportovní odvětví pro lidovou brannost. Rok na to byl šerm bodákem zařazen do náplně výcviku a činnosti ve Svazarmu. Svazarm také uspořádal cvičitelský kurs pro instruktory šermu. Od tohoto roku byl bodák zařazen jako čtvrtá šermířská zbraň ke klasickým sportovním zbraním (kordu, fleretu a šavli).

Šerm bodákem byla povinná disciplína, mezi šermíři z toho důvodu nepříliš oblíbená. Nebylo divu. Těžká maketa pušky s teleskopickým bodlem zasazovala citelné údery a ruce unavené na turnajích namáhavým šermem těžkou zbraní neměly dost citu pro následná utkání v šermu ostatními subtilnějšími zbraněmi.

Trénink šermu bodákem sestával z celkové tělesné přípravy – z konkrétního technického výcviku a v duchu doby z teoretického zaměstnání. Náplní tohoto politického školení tvořila například témata tělovýchovné hnutí v ČSR a SSSR, historie vývoje sportů z hlediska historického materialismu, základy hygieny, techniky a pravidla šermu bodákem a další.

Technika šermu vycházela z praktik vojenského nácviku a od praktik 19. století se příliš nelišila. Kroky se cvičily stejně jako u jiných sportovních zbraní, pochopitelně v opačném gardu. Také výstroj byla shodná, lišila se jenom v tom, že šermíři nosili mohutnější rukavice chránící celé předloktí, a to na obou rukou. Výcvik se zbraní probíhal zpočátku s holí s gumovou hlavicí. Platnou zásahovou plochou bylo prakticky celé tělo včetně hlavy (chráněné pochopitelně šermířskou maskou), s výjimkou předloktí a nohou od kolen dolů. Při základním výcviku se používaly jak terče, tak figuríny a dokonce i tělocvičné nářadí jako koza a kůň. Po zvládnutí základního výcviku beze zbraně a s holí následoval výcvik šermu s puškou. Cvičily se horní, střední a dolní body, kryty a odrazy. Rány pažbou byly kvůli bezpečnosti zakázány. Zbraní byla dřevěná maketa pušky s kovovou hlavní, do níž se při zásahu zasunoval teleskopický bodák. Předepsaná délka pušky byla 136 cm, váha nejméně 2,5 kg (armádní pušky byly o 2 kg těžší), délka bodáku 35,5 cm.

Vyvrcholením bodákového sportu byla I. celostátní spartakiáda v roce 1955. Pro cvičence Svazarmu byla zpracována skladba pro šerm bodákem. Hlavní cíl byl propagandistický, účelem bylo získat co největší počet zájemců z řad mládeže. Nácviku se účastnilo celkem 12 000 cvičenců, 5 000 z nich potom vystoupilo na spartakiádě. Po jejím skončení byla výstroj a výstroj předána do šermířských oddílů a levně rozprodávána. Ještě dlouhá léta bylo možné v Kotcích (pražský bleší trh) koupit koženou šermířskou masku za 5 korun československých. Tyto spartakiádní masky a dresy se používaly dlouhých 30 let!

V šedesátých letech zrušil Svazarm sportovní oddíly a materiál rozprodal šermířům. Tím také v Československu zanikl šerm bodákem jako sportovní disciplína. Praktikuje se ovšem nadále například v ruské armádě a pod názvem džúkendó (cesta bodáku) v japonské armádě, ale existuje i civilní verze. Výstroj je podobná jako v kendó, šermuje se dřevěnou puškou a gumovým hrotem na čtverci o straně 10 metrů na tři zásahy. Doplňkovým sportem je tankendó, šerm krátkým mečem tanken, jenž má připomínat boj samotným bodákem. Kořeny tohoto japonského sportu sahají do 19. století, systematicky se provozuje od 30. let 20. století.

Podle fotografií na internetu provozuje evropský sportovní šerm bodákem i v současnosti nejméně jeden český sportovní oddíl; není vyloučeno, že k výcviku používají bodákovou atrapu.

Členové ČŠK Riegel předváděli tuto disciplínu vždy s velkým úspěchem na několika setkáních skupin historického šermu. Šerm bodákem jako nejmladší disciplína sportovního šermu je velmi atraktivní, a lze jen litovat, že se nikdy nerozšířil.

konec

Psáno původně pro Střeleckou revui, vyšlo v čísle 11/2009. Toto je přepracovaná a doplněná verze, kapitola z připravované knihy o historii evropských duelů a šermu.

r. 1930; Nácvik šermu bodákem podle francouzské encyklopedie Larousse.

r. 1938; Ukázka šermířských akcí z knihy panů Zbořila a Cimrmana Šerm bodákovou atrapou "Radka".

r. 1952; Prototyp teleskopického bodáku pro nácvik šermu bodákem na pušku vzor 24. Vyvinut v roce 1952 firmou Konstrukta, n. p., Praha.

r. 1955; Stránka ze sbírky cvičení Šerm bodákem pro vystoupení na I. celostátní spartakiádě v roce 1955 (cvičení sestavil Stanislav Skalický, hudbu složil Svatopluk Havelka).

r. 1958; Ukázka šermířských akcí z knihy Šerm bodákem (1958).
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv autora

Související články


Boj a šerm bodákem I
O bodáku, historii a jeho použití.

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na