Cuneo Nišioka Jasunori (1924 - 2014) | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Cuneo Nišioka Jasunori (1924 - 2014)


15. července 2014 | Přečteno: 3310x | Autor: Patrik Orth

Vždy je treba vracet se k základum. Nikdo, dokonce ani já, nemuže nikdy ríct, že je jeho kihon dostatecne dobrý.

- Cuneo Nišioka Jasunori


Cuneo Nišioka se narodil v Tokiu v únoru 1924. Jak říkal, jeho rodiče byli běžní lidé a žádný z jeho předků nebo příbuzných neměl vztah k budó. On sám začal cvičit v roce 1938 ve věku 14 let a džódó si vybral více méně náhodou. V předválečném Japonsku totiž většina tělovýchovných tříd na státních školách vyučovala jako povinný předmět džúdó nebo kendó, ale střední škola, kam Nišioka docházel, žádnou takovou třídu neměla. Chtěl se nějakému budó věnovat, a tak na doporučení svého staršího spolužáka začal cvičit džó v dódžó Tenkókai (Tójama, tokijská čtvrť Šibuja) jako žák Takadži Šimizu Senseie.

Trénoval s ním ráno, pak šel do školy nebo (když dostudoval) do práce. Opět se vracel do dódžó mistra Šimizu v 5 hodin odpoledne a trénoval až do 10 v noci. Tento režim pravidelně dodržoval po dobu pěti let. "Nemyslím si, že by to bylo nějak náročné..." vzpomínal Nišioka na svá mladá léta v rozhovoru z roku 1994. "Sensei Šimizu byl dobrý učitel, byly to šťastné roky."

Nišioka na rozdíl od mnoha svých vrstevníků cvičit nepřestal: "Většina lidí po škole s tréninky skončila, ale já ne. Oženil jsem se, změnil zaměstnání, ale každodenně jsem studoval se Šimizu Senseiem dalších pět let, a i potom jsem cvičil třikrát týdně."

Nišioka obdržel oku iri (vstupní certifikát školy) v roce 1941 (v 17 letech) a stupeň šomokuroku o dva roky později. Těsně před koncem války, v únoru 1945 narukoval. Naštěstí se po kapitulaci Japonska v srpnu vrátil nezraněný domů a dokonce mohl pokračovat ve cvičení. Džó totiž na rozdíl od ostatních bojových umění nebylo zakázáno, protože Takadži Šimizu vyučoval členy tokijské pořádkové policie.

Podle Nišioky nebyl ve cvičení před válkou a po ní velký rozdíl. Změnila se ale společnost a tím i smysl cvičení. "Mí vrstevníci a starší cvičenci budó brali cvičení jako otázku života a smrti. Nyní to však už neplatí."

V roce 1966 obdržel Nišioka svitek gomokuroku a od toho roku asistoval při výuce v Renbukanu Šimizu Senseie. V roce 1972 získal menkjo a věnoval přidruženým disciplínám (kendžucu, tandžó, kusarigama a džutte). Ve svém životopise Nišioka uvedl, že mu byly Šimizem a Otofudžim předány techniky hiden v květnu 1975 v Kjótu. Poté, ve věku 51 let, obdržel menkjo kaiden a svolení užívat znaky ze jména Šimizu Senseie. V roce 1977 byl vyslán, aby vyučoval v Kóbukan dódžó v Jojogi.

Po Šimizově smrti (květen 1978) udržoval Nišioka kontakt také se Senseiem Otofudžim z fukuockého dódžó, a v roce 1981 získal svolení připojit ke svému jménu i znaky tohoto učitele. V této souvislosti a ve spojení se školou Šintó musó rjú je jméno Senseie psáno Nišioka Cuneo Jasunori.

Vedle tradičních svitků Šintó musó rjú džó obdržel také moderní stupně ZNKR džódó a tituly (šógó). V roce 1958 to byl 5. dan, titul Renši v roce 1961, Kjóši (1969), 6. dan (1971), 7. dan (1976) a konečně 8. dan v roce 1987. Titul Hanši mu byl udělen v roce 1991. Od roku 1978 do roku 1980 byl předsedou komise Tokijské džódókai, později byl jedním ze členů této komise. Od roku 1980 vyučoval džódó v Koganei budókan, později v Džunseikan dódžó (Nakano, Tokio), kde zůstal do roku 1990. V další dekádě pomáhal v Džóbukan dódžó (Setagaja, Tokio), zakládal Kokubundži dódžókai na Univerzitě Kaneko a podílel se na vzniku Sekiunkan dódžó v tokijské čtvrti Hino.

Právě v devadesátých letech začalo období jeho úzké spolupráce s Mezinárodní federací džódó (IJF) a jejími představiteli Philem Relnickem, Quintinem Chambersem a hlavně Pascalem Kriegerem. Stal se technickým poradcem této mezinárodní organizace a v roce 1994 se zúčastnil poprvé letního gaššuku na Havaji. Senioři této skupiny se rozhodli změnit svůj způsob cvičení. Nišioka přijal Senseie Kriegera, Relnicka i ostatní učitele a jejich studenty mezi své žáky a předával jim téměř dvacet let vzácné informace. Jak řekl: "Beru každého, kdo cvičí se Šimizu Senseiem jako člena rodiny a nejen v obyčejném vztahu učitel - žák." Tato jeho otevřenost a srdečnost vůči cizincům snad pramenila z faktu, že s nimi přicházel do kontaktu už dříve, ve svém pracovním životě. Zároveň je třeba říci, že Nišioka Sensei neustále zdůrazňoval potřebu předat džódó tak, jak ho cvičil Takaždi Šimizu dalším generacím. Uvědomoval si svůj úkol a přijal zodpovědnost za něj.

Jeho vlastní dódžó a organizace dostaly jméno Seirjúkai (清隆会), což by se dalo přeložit jako "skupina Takadži Šimiza" přičemž jsou zde použity znaky ze jména a příjmení tohoto učitele.

S výukou a aktivním cvičením Sensei Nišioka pokračoval i v dalším tisíciletí. Cestoval po Evropě (několikrát učil ve Švýcarsku, Nizozemsku, ve Francii a ve Španělsku) a dalších kontinentech. Vyučoval v Severní (USA) i v Jižní Americe (Brazílie), v Austrálii. Současně s tím nadále vedl cvičení v Japonsku. V letech 2002 až 2009 učil převážně v Bunbukan dódžó (Asagaja, Tokio), v tomto období pořádal se svými studenty každoroční čtyř až pětidenní semináře (v roce 2005 v Čibě, o rok později v Tokiu, v Saitamě a Naganu). V létě 2009 fantasticky odučil týdenní gaššuku IJF v Macumotu (Nagano), kterého se zúčastnilo 120 džódistů z celého světa.

Po roce 2012 odešel do cvičebního "důchodu", přesto ještě v létě 2013 koloval na internetu několikaminutový záznam, kde Sensei cvičí a vysvětluje základní techniky a jeho "trademark" učikomi.

Nišiokovy žáci, naši učitelé z Evropy, vždy přijímali jeho rady a opravy bez ohledu na obtíže, které to přinášelo. Většinou za sebou měli mnoho let cvičení v momentě, kdy se rozhodli, následovat vedení tohoto jedinečného učitele. Rozhodli se přebudovat základy na nichž stálo jejich vlastní cvičení.

Sám jsem Senseie Nišioku potkal šestkrát. Měl jsem ohromné štěstí cvičit s ním na týdenních letních školách, na Seirjúkai gaššuku v Tokiu a dokonce na "běžných trénincích" v Bunbukan dódžó. Poprvé jsem s ním cvičil v létě 2002 v Nizozemsku jako úplný začátečník. Tehdy se představil a na úvod stáže řekl: "Všechno, co umím, mě naučil Šimizu Sensei." Přes jeho věk, životní zkušenost i technickou úroveň stále odkazoval a myslel na svého učitele. Nikdy ale ke cvičení nepřistupoval dogmaticky. Často nám ukázal formu, kterou cvičili jiní učitelé - Otofudži Sensei, Kuroda Sensei a řekl, že je dobré znát i ostatní metody. Nišioka Sensei byl drobný, hubený a "tělesně starý" muž, když jsem ho poznal. Zároveň byl silný a překvapivě vitální, často se smál - jeho duch byl mladý, stejně jako srdce. Jeho technika byla prostá, uvolněná a zároveň silná. Poznámky ke konkrétním pohybům a jejich ukázky byly logické a dokonale funkční. Navíc už jeho přítomnost v dódžó zpříjemnila atmosféru a ulehčila cvičení. Nišioka Sensei byl obdivuhodný a inspirativní. Rád jsem ho poznal jako budóku, učitele a člověka.

Sensei Nišioka odešel 8. února 2014 den po svých devadesátých narozeninách.

Za Českou džódókai Patrik Orth.

- - - - -

Pascal Krieger, Slova rozloučení

Byl světlem pro celou Evropskou federací džódó (FEJ), kterou prozařoval po více než dvě dekády. Nyní je naším úkolem podržet toto světlo tak, aby nám stále svítilo na naší cestě k pochopení a cvičení džó.
Nišioka Cuneo Sensei opustil tento svět v první den svého 91. roku. Jeho pohřeb se odehrál v úzkém rodinném kruhu.

Poprvé jsem se se Senseiem Nišiokou setkal v roce 1975 v Renbukanu v Tokiu. Později jej Phil Relnick, v té době prezident Mezinárodní federace džódó (IJF), pozval v roce 1991 na seminar poblíž Tokia, na kterém se podílelo i několik starších žáků FEJ. Na mezinárodním semináři na Havaji v roce 1994 prohlásil Phil Relnick Senseiovu pozici technického poradce IJF za oficiální. Bylo to také na tomto semináři, kdy starší členové FEJ přijali mé rozhodnutí přijmout styl Senseie Nišioky do FEJ.

Od té doby jsme jej navštívili při několika příležitostech v Evropě. Některé z jeho pobytů se protáhly na více než měsíc. Měli jsme také potěšení setkat se s ním při příležitosti mezinárodních seminářů IJF (Havaj, Austrálie, Ohio, Francie, Brazílie a Japonsko).

Každý z nás byl nadšený z jeho osobnosti. Skromný, usměvavý, srdečný, velkorysý, vždy zvídavý, vždy pro nás byl lidským příkladem hodným následování.

Budeme pokračovat ve cvičení podle jeho dvou oblíbených pouček keiko šókon (Přemýšlejme o tom, co bylo vykonáno v minulosti, a zaveďme totéž do naší současnosti.) a šuri kosei (Opravovat, znovu a znovu, poté upevnit... a opakovat celý postup.) a nejlepší způsob, jak můžeme vzdát hold tomuto úžasnému člověku, je pokračování ve cvičení džó podle jeho vize.

Nikdy na tohoto Velkého muže nezapomeneme. Zůstane v našich srdcích do našeho posledního ki-ai.
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:





Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na