Dagooc Arnis System | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Dagooc Arnis System


22. července 2013 | Přečteno: 4286x | Autor: Martin Hradecký

Filipínská bojová umění byla po mnoha staletí velmi úzce spojena s filipínskou kulturou a společností. Obyvatelé Filipín neustále své válečné umění zdokonalovali a v dřívějších dobách platilo, že bylo toto umění doslova rodinným pokladem, který si každá rodina hlídala (chránila) a informace a výcvik se přenášely tradičně z otce na syna či z dědy na vnuka. Zajímavostí je, že i v současné době existují na Filipínách některé rodinné styly, kde nevyučují nikoho jiného než rodinné příslušníky. Samozřejmě že z našeho úhlu pohledu je dobře, že oproti tomu existuje mnoho různých rodinných stylů, velkých organizací či moderních systémů, které bez problémů vyučují například i cizince. Díky nim máme možnost poznávat originální filipínské systémy a to mnohdy v jejich tradiční podobě. Ve své výuce většinou využívají velmi podobné principy a základní techniky. Často se od sebe odlišují jen předchozími zkušenostmi zakladatele stylu.

Dagooc Arnis System & Rodel Dagooc

Grandmaster (Punong Guro) Rodel Dagooc se narodil na ostrově Panag v provincii Ilo-Ilo v roce 1949. Pochází z chudé farmářské rodiny a od svých 14 let byl trénován rodinnými příslušníky v umění nazvaném jednoduše – Baston. Učili ho jeho strýcové, pánové Leopoldo Bangud a Leodovico Dagooc. Trénink obsahoval jednoduché a účinné bojové kombinace a byl velice tvrdý, jelikož se cvičilo bez ochranných pomůcek či tréninkových cvičných zbraní. Vše směřovalo pouze k ochraně života a rodiny. Před koncem každého tréninku měl malý Rodel tak pohmožděné ruce, že k tréninku boje s tyčí zpočátku cítil odpor. Cvičení někdy probíhalo i v noci a to na dvorku za domem či venku. Proto se občas pro takovýto druh tréninku používá termín – Backyard System. Samozřejmě Rodel jako malý chlapec takový režim moc nedokázal "ocenit" a tak se ve svém rodném městě zapsal na tréninky Shotokan Karate. V šedesátých letech minulého století, kdy Rodel dostudoval školu, začal trénovat karate v Manile a zde hledal dalšího učitele. V té době ho arnis moc nezajímal, byl velmi negativně (bolestně) ovlivněn svým tréninkem z mládí. Pokračoval se studiem Karate v National Amateur Karate Organization (NAKO), kde se dopracoval k černému pásu dříve než v arnisu (v současnosti je držitelem 5. danu v Shotokan karate). NAKO sdílelo stejnou kancelář s organizací Modern Arnis Federation of the Philippines (MAFP). A právě tam se zrodilo nehynoucí přátelství mezi skutečným velmistrem arnisu a jeho loajálním následovníkem. Objevil zde excelentního bojovníka a učitele, Remy Amadora Presase, a začal u něj trénovat zpočátku karate a časem i arnis, na který se později specializoval. Rodel získal svůj první černý pás (1. dan) Lakan Isa v systému Modern Arnis v roce 1972 – udělený právě grandmasterem Presasem. V této době byl již osobním žákem velmistra Presase, což znamenalo, že žil s jeho rodinou, pomáhal například i v domácnosti nebo při výuce atp. Velmistr Presas nebyl jen jeho učitelem, ale byl i například svědkem na jeho svatbě. Jelikož Modern Arnis jako systém se dál neustále rozvíjel, i samotný trénink nebyl jen o bezduchém drilu a cvičení. Většina technik se samozřejmě zkoušela nejen při volném sparingu či na různých turnajích, ale i při několika vyzývacích soubojích. Časem se stal Rodel Dagooc velmi uznávaným učitelem arnisu a v osmdesátých letech minulého století byl filipínskou vládou oficiálně vyslán šířit a propagovat arnis do několika zemí světa (Japonsko, USA, Austrálie, Brunej, Německo a Mexiko). Rodel Dagooc se vždy neživil pouze jako učitel bojového umění, určitou dobu působil i jako bezpečnostní pracovník (security guard) a v současné době řídí též rodinnou firmu Smoking Sticks, vyrábějící ratanové tyče, cvičební uniformy a jiné tréninkové zbraně. Velmistr Dagooc je také zakladatelem projektu Arnis Village v Batangas City a hlavní instruktor v Arnis Association International. Je oficiálně držitelem Lakan Siyam – 9. danu. Během své učitelské praxe se samozřejmě velmi často podílel i na výcviku státních ozbrojených složek. Cvičil například Filipínskou národní policii, členy Pobřežní stráže či vojenskou policii. Spolupráce s Filipínskou národní policií vyvrcholila v roce 2012, kdy velmistr Dagooc realizoval výcvik pro přibližně 3000 policistů. V roce 2012 byl také Grandmaster Rodel Dagooc uveden do Síně slávy filipínských bojových umění. Rodel Dagooc je katolík a otec 5 dětí. Jeho syn Getchin, jehož trénuje od jeho 13 let, je v současné době pokračovatelem stylu Dagooc Arnis System.

Kdo byl Remy Amador Presas?

Remy Amador Presas je zakladatelem stylu Modern Arnis. Narodil se v roce 1936 a zemřel v roce 2001. Arnis se začal učit od svého dědečka Leona Presase ve svých pěti letech. Více než čtyři roky cvičil rodinný styl Ocho-Ocho a řadu dalších technik (banda y banda, palis palis, rompida...). Během svého dospívání poznával mnoho dalších filipínských bojových systémů. Ve dvanácti letech odjel na ostrov Cebu, kde u svého strýce studoval Balintawak. Po dvou letech se talentovaný Remy stal osobním žákem mistra Balintawak, Anciog Bacona. Později ve skromných podmínkách založil Remy tělocvičnu a svým učením dokázal vyvolat zájem u mládeže. Počet jeho následovníků postupně vzrostl až na stovky. Remy sám věřil, že jestliže svět přijal judo, zápas, karate a kung-fu, není důvod, aby nepřijal arnis jako stejně účinný, ne-li účinnější než jiné druhy bojových umění. V té době filipínské bojové umění šířit potřebovalo, protože ve své vlasti z mnoha důvodů skomíralo. V tradičních filipínských systémech byla hůl považována za posvátnou. Naučit se bojové umění znamenalo vytrpět opakované rány ratanovými tyčemi. Presas tento způsob výuky rezolutně změnil, když začal používat tyč jako terč. Jeho nový styl výuky a jeho nová metoda - Modern Arnis, pomohla zachovat tradice filipínského bojového umění. Remy Presas byl zakladatelem National Amateur Karate Organization - NAKO (v judu i karate byl držitelem 6. danu) a Modern Arnis Federation of the Philippines – MAFP (v MA držitel 10. danu). Díky své srdečnosti a osobitosti se stal jednou z nejoblíbenějších a nejrespektovanějších osobností současného bojového umění.

Výcvik přímo na Filipínách

V dubnu roku 2013 navštívili instruktoři Arnis a Balaraw Fighting klubu - Martin Hradecký a Mario Tachecí opět filipínské ostrovy. Důvodem jejich návštěvy byl soukromý trénink pod přímým vedením Punong Guro Rodela Dagooca a to v umění Classical Arnis a Dagooc Arnis System. Výcvik probíhal každý den a to dvoufázově, vždy dopolední a odpolední trénink. Soukromé tréninky vedl vždy osobně velmistr Rodel Dagooc a to spolu se svým synem Getchinem.Výuka byla zaměřena jak na základní, tak i na pokročilé techniky a skládala se ze specifických výcvikových bloků. Prvním probíraným tématem byl boj zblízka, který byl zaměřen na jednoduché kombinace úderů, krytů a kopů a na dril tapi-tapi. Probíraly se i různé páky, fixace a strhy. Hlavním principem bylo, že celé tělo funguje jako nástroj k boji. Následovalo bojové použití jedné či dvou tyčí (solo baston a doble baston). Krokové variace, jednotlivé údery, body, kryty. Následovala kombinace těchto technik, odzbrojování, atp. Dalším velkým blokem byla problematika boje s nožem. Zde výuka probíhala od doporučeného postoje, držení zbraně a kompletních pohybových vzorců, až po kombinaci různých řezů a bodů. Probírali jsme všechny tři bojové vzdálenosti a pokračovali jsme obranou proti noži a zaměřili jsme se i na systém boje nůž proti noži. Velmi doporučovaná technika byla tzv. crossada. Lehce jsme se dotkli i oblasti použití delších čepelovitých zbraní, jako je například bolo (pracovní nástroj blízký mačetě) či ginunting. Posledním probíraným tématem bylo použití dulo-dulo, specifické malé zbraně podobné japonské jawaře. I v tomto případě jsme byli cvičeni a seznamováni s kompletním konceptem použití této zajímavé zbraně. Naše tréninky probíhaly jak v malé "tělocvičničce" uvnitř v domě, tak venku poblíž dílny na zpracování ratanových tyčí či mezi banánovníky na přilehlé plantáži. Zúčastnili jsme se i oficiálního tréninku cvičební skupiny velmistra Dagooca ve městě Tall na tamním náměstí. Tím, že jsme bydleli přímo v domě rodiny Dagooc, tak jsme velmi často o problematice filipínských bojových umění, tréninkových metodách, historii, filipínských zbraních a podobných tématech vedli dlouhé diskuse buď přímo s velmistrem, či jeho syny. Poslední den našeho tréninkového pobytu nám grandmaster předal nejen certifikáty o absolvovaném základním i pokročilém kurzu, ale zároveň nám povolil i jeho systém vyučovat a šířit v ČR. Znovu se nám potvrdilo, že pokud chcete poznávat a trénovat originální filipínské bojové systémy, tak ideálním řešením je odcestovat na nějakou dobu přímo na filipínské ostrovy a tam se pod odborným dohledem této problematice věnovat. Ačkoli jsme měli možnost v minulosti trénovat pod vedením mnoha profesionálních učitelů/instruktorů, přesto si obrovsky ceníme zkušenosti, kterou nám rodina Dagooců zprostředkovala. A to nejen díky vysoce profesionálnímu a i extrémně tvrdému tréninku, ale i velmi přátelskému přijetí a rodinné atmosféře. To vše vytvořilo z této naší návštěvy nezapomenutelný zážitek. Salamat pó & paalam na pó!

Děkujeme a na shledanou!

Smoking Sticks aneb když se kouří od ratanky

Pokud cvičíte kali, arnis, escrimu nebo cokoli jiného, kde se zachází s chladnými zbraněmi, určitě jste někdy v ruce drželi ratanovou hůl. Velmi jednoduchou a efektivní zbraň i tréninkovou pomůcku. Její výroba ale už tak jednoduchá není a s kvalitou zpracovatelů jde ruku v ruce kvalita jejich produktů. Jedním z předních filipínských výrobců kvalitních ratanových tyček a dalších tréninkových i ostrých zbraní je podnik Smoking Sticks.

Název rodinného podniku, Smoking Sticks (doutnající nebo kouřící hole), je odvozen od přezdívky svého zakladatele, velmistra stylu Dagooc Arnis System, jemuž se pro jeho výjimečnou rychlost a dynamiku používání tyčí, od kterých jako by se "kouřilo", říká právě Rodel "Smoking Sticks" Dagooc. Počátky firmy sahají do 70. let 20. století, kdy prvotní snaha mít vlastní a finančně nenáročný zdroj vybavení pro trénink následně vedla k založení továrny, která dnes dodává do celého světa různé tréninkové nože, bola, dýky, meče kampilany, ginuntingy i malé zákeřné zbraně nazývané dulo-dulo, vyráběné buď ze dřeva kamagong nebo z rohů vodních bůvolů. Nejdůležitějším artiklem jsou však ratanové tyče.

Než se ratanová tyčka dostane do obchodu, musí surový ratan projít složitým procesem, který zahrnuje minimum technologií a strojního vybavení, zato velmi mnoho ruční práce. Ratan je rostlina, kterou nelze pěstovat kdekoliv a roste výrazně pomaleji než bambus. Proto Smoking Sticks nakupují ratan od vybraného dodavatele z horské oblasti ostrova Luzon, kde se dřevina pěstuje a hned po vytěžení upravuje. Nahrubo opracované ratanové pruty asi 4 m dlouhé se vaří v železo-betonových varnách ve směsi vody a benzinu, aby došlo k zahubení veškerých škůdců, hmyzu a plísní. Teprve poté se dopravují jednotlivým zpracovatelům. Jakmile pruty dorazí do továrny, rozloží se na dřevěné vodorovné konstrukce a nechají se vysychat na slunci. Doba schnutí se různí podle počasí od několika dnů do několika týdnů. Vyschlé pruty se obrousí, omyjí vodou a nařežou na kusy o něco delší, než je délka finálního produktu. Krátké kusy se nechají znovu vysychat, aby čerstvě nařezané konce tyčí důkladně proschly. Poté se tyče podle potřeby rovnají pomocí letlampy a jednoduchého zařízení - otvoru v dřevěném trámu, do nějž se do poloviny nahřátá tyč zasune a páčením rovná. To samé se opakuje z druhé strany/poloviny tyče. Po vyrovnání se tyče opět brousí a čistí. Podle toho, jak má ve finále tyčka vypadat, se z ní buď více nebo méně odstraňují "klouby" a ostré výčnělky. Pokud má být tyč jednoduchá bez řezby a vypalovaných motivů, zabrousí se do hladka oba konce a klouby a celá tyč se ručně konzervuje hadříkem namočeným v laku. Má-li být tyčka opatřena nějakým designem, obrousí se konce a klouby a do tyčky se vypálí požadovaný motiv.

Následuje lakování. Nejpracnější jsou tyčky s řezbou, která je také prováděna ručně jen s využitím dlátka a jednoduché opory, do níž se hůl při řezbě uchycuje. I v tomto případě se nejprve obrousí konce a klouby, poté se provede řezba a nakonec lakování. Zručný řezbář zvládne za den vyřezat asi 100 ks tyčí (originální motiv Dagooc Arnis System). Ratanových holí je celá řada. Liší se nejen povrchovou úpravou, designem, ale i kvalitou a odolností danou především hustotou vláken. Platí, že pokud je ratan "svlečený", vydrží mnohem méně, než ten, který má zachovanou vnější slupku. Neplatí, že čím silnější tyč v průměru, tím lepší. Může se stát, že subtilnější hůl vydrží více právě proto, že je hustší v příčném řezu, má zachovánu vnější slupku a je pružnější (mladší). Smoking Sticks při výrobě dělí produkty do tří kvalitativních skupin. Pro export volí tu nejlepší třídu A.

Smoking Sticks - Arnis Cane Maker

Distribuce a bližší informace - www.serrada.cz
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na