Do Šaolinu? Běžte pořád rovně, skrz Disneyland | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Do Šaolinu? Běžte pořád rovně, skrz Disneyland

Do Šaolinu? Běžte pořád rovně, skrz Disneyland


7. června 2016 | Přečteno: 1756x | Autor: Jan Rychetský

Kung fu Čína. Přestože v parcích cvičí kvůli dobré fyzičce celé rodiny, pověsti o neohrožených bojovnících jsou už většinou jen legendou. Ze zdejšího kung fu se duševní rozměr téměř vytratil. Ten tělesný ale zůstal, a proto lze i dnes tvrdit, že v říši středu rostou nejobávanější bojovníci. Autor se tam s nimi setkal už dvakrát. Ve Wudangských horách i okolo legendárního kláštera Šaolin.

"Jestli boty sedí, ví jen ten, kdo je má na noze," praví čínské přísloví. S určitou dávkou důvtipu ho lze použít na všechno. I na místní kung fu. Mýty o superbojovnících, co se vyhnou letícímu šípu, jemným dotykem znehybní nepřítele anebo pobíjejí armády, jako když kosí louky, omámí snad každého kluka. A tak nadopován podívanou z filmů o Šaolinu a těch, kde Bruce Lee anebo vtipnější Jackie Chan namlátí s grácií cirkusového akrobata každému šmejdovi, vyrážím do říše středu, kde se kung fu zrodilo. Přitom nejde o ledasjaký výlet. Cestuji tam s partičkou českých nadšenců do asijských bojových umění v čele s mistryní Zhai Huou.

"Kung fu nazývají naše bojová umění lidé ze Západu. Přitom v přesném překladu to slovo vyjadřuje umění čehokoliv. Od vaření, přes pěstování květin a boj, až třeba po obchod. U nás se umění boje říká wu shu. Dělí se na nepřeberné množství stylů a škol. Jednoduše je lze rozlišit na vnější, které využívají fyzickou kondici, a vnitřní, co pracují se skrytou energií, styly," dostane se mi poučení. Pro laskavého čtenáře mám také jedno. Nepoužívám v článku často českou transkripci čínštiny, i když vím, že by mě za to většina sinologů nejraději vytahala za uši. Použity jsou hlavně anglické přepisy, protože se lépe hledají v mapách či na internetu.

Potomci draka

Současný Peking je hrůzostrašné město. Převládají v něm odosobněné výškové paneláky, pod nimiž se v centru krčí romantické staré ulice zvané hutongy. Ty nicméně už nové zástavbě hodně ustupují. Nad tím vším smogová clona, jako byste smíchali vodu s mlékem, která dává jen tušit, že slunce pořád svítí. Přesto každé ráno zástupy Číňanů cvičí po parcích bojovou verzi spartakiády. Na věk se tu nehraje ani v nejmenším. Údery rukou, kopy nohou či seky mečem si v jednotlivých sestavách procvičují jak děti, muži, ženy, tak i důchodci. V zeleni nedaleko Zakázaného města pozorujeme hrdé stařenky, jak pilují své pohyby k dokonalosti.

Všichni žáci jsou v tréninku podřízeni mistrovi. Vyplývá to z hierarchické a konfuciánské tradice staré Číny, tedy země draka, která za komunismu jen vyměnila vnější atributy. A právě tohle je kamenem úrazu, když se euroamerická společnost snaží pojmout asijská bojová umění. Výprava z Čech je toho zářným důkazem. Přestože Zhai Hua pochází z dynastie bojovníků, učila se boji už od čtyř let, vyhrála nespočet soutěží v samotné Číně a ve zralém věku odjela svoje umění předávat nejdřív do Singapuru a pak do Česka, o nábožné úctě tady nemůže být řeč. Někteří žáci cvičení očividně kašírují, hádky jsou na denním pořádku a morálka na bodě mrazu.

"Vážím si jí. Bývala velká bojovnice, ale ve cvičení občas hodně polevuje. Přitom se o ní vyprávějí úplné legendy. Jednou prý s dvěma kamarády vymlátila kvůli hádce se starostou celou vesnici nedaleko Pekingu a přes zástupy místních si probila cestu ven. A proč by ne? Vždyť bývala jednou z nejlepších bojovnic v celé severní Číně," říká to, o čem mistryně Zhai Hua mlčí, jeden z žáků a ukazuje, jak využít energie nepřítele k vlastnímu prospěchu. Sedíme ve vlaku, jenž nás vzdaluje od zaneřáděné metropole směrem na venkov. Na paži se mi objevuje první šrám. Nejdřív zmodrá, pak zezelená.

Až na Zlatou střechu

Do provincie Hu-bei dorazíme druhý den. Posvátné Wudangské hory zahaluje ranní mlha, kterou se autobus prokousává vzhůru, ke zdejším taoistickým klášterům. V nich kdysi mniši studovali pro potěchu ducha náboženské texty a pro potěchu těla se věnovali cvičení, což přerostlo v celý bojový systém vnitřních stylů. Zkušený sedmdesátiletý stařík na základě tohoto umění skolí dvacetiletého svalovce jen tím, že využije energie, kterou mladík vložil do útoku, k vlastnímu prospěchu. A nejde o kouzlo jako z pohádek. Ono to opravdu funguje. Po jedné z ukázek mi modrá další sval.

Od hotelového komplexu stoupáme po tisících schodech nahoru. V postranních svatyních a menších klášterních budovách voní kadidlo. Mniši v modrém většinou chytají lelky ve stínu a před objektivy fotoaparátů se skrývají do úplného šera posvátných zdí. Nad poslední branou se objeví nejposvátnější ze svatyní, Zlatá střecha. Staříci u ní do vedlejších pecí vhazují rýži a sladkosti jako úlitbu bohům. Podle legendy je zde tím nejobdivovanějším císař Zhenwu, který došel v místních horách zbožštění studováním taoistických traktátů. Není divu, vždyť okolí k meditaci přímo vybízí.

Na cestě dolů spatříme první školu wu shu při naší jízdě Čínou. Obecně se zde žáci učí všem běžným předmětům, jako jsou matematika, přírodopis anebo fyzika, ale hlavně se zaměřují na sport, potažmo na bojové umění. Teď žáci v rozevlátých bílých úborech zrovna cvičí na nádvoří jednotlivé sestavy. Nejlepší z nich to ještě o pár kilometrů níže v údolí předvádějí publiku. Na pódiu ukazují různé skoky, bojují s roztodivnými zbraněmi, ale v celku nepředvádějí nic tak převratného, co by diváka zhýčkaného kung fu filmy nebo alespoň seriálem o Opičím králi zvedlo ze židle. Realita je realita.

Bojovníci Šaolinu

Očekáváme zastávku v provincii Henan, což je nejlidnatější a jedno z nejstarších území Číny. Právě zde se totiž nachází proslulý klášter Šaolin. Cesta k tomuhle legendami opředenému území je roubená nespočtem škol wu shu. Aby ne, když bojové umění je v Číně sportem číslo jedna a pojem Šaolin představuje celosvětově uznávanou značku. Už při vstupu do samotného areálu klášterů ale na každého staromilce padne deprese. Ocitne se totiž v zábavním parku svého druhu. Na náměstíčku stánky se suvenýry a restaurace, dále pak vozíky a lanovky. I bojové školy přímo v areálu jsou součástí této „disneylandovské“ turistické atrakce.

Na schodech před jednou z nich je rušno. Malí kluci chodí bez přestání nahoru a dolů, aby posílili lýtka. Pak obklopí mistra a jmou se vykopávat nohy co nejvýše. Drsný učitel se s nimi nepáře a facky létají na různé strany. Vše je součástí tvrdého tréninku, který začíná v šest ráno a končí pozdě večer. A když se kluci přihlásili do školy Šaolinu, dali tím najevo, že chtějí být ti nejtvrdší, takže žádné úlevy. Vždyť nejlepším z nich se nabízí zářná kariéra. S šaolinskou show podobnou baletu se dostanou do světa a později sami převezmou role mistrů. Ti méně dobří obsadí místní představení a ostatní se stanou třeba specialisty v armádě anebo vyhazovači v nočních podnicích.

"Malým kloučkům roztahují nohy tak, že křičí bolestí. Přitom musí počítat do čtyřiceti. Když se někomu něco zlomí, smůla! Náhradníků mají dost. Na žádné postupné dávky při tréninku si tady nehrají," vysvětluje Ital Emilio Pacini, jenž si zde za zhruba šedesát tisíc korun užívá tříměsíční pobyt. A to ještě dostal masivní slevu. Doma trénuje přátele a rád by si založil vlastní školu. Proto chce být v některých bojových sestavách co nejlepší, ale má své tempo a nehodlá se podvolit zdejší otročině. Mistři jsou na něj vlídní, vždyť i přes slevu vysolil tolik, že je ho potřeba hýčkat alespoň náklonností, když ubytování a strava jsou tady pod úrovní páté cenové skupiny.

Škola a show

Přestože se Číně snaží někteří intelektuálové navrátit její duchovní podstatu, pluje stále na vlně silného materialismu a spotřeby. Ostatně zdejší komunistické straně to vyhovuje. "Kdo si má s čím hrát, nezlobí!" Občas se pozvednou kritické hlasy, občas si někdo na „nákupní horečku" v zemi barvitě zanadává. „Mnoho zejména mladých Číňanů dnes spirituální humanismus nahradilo materiální spotřebou, takže se 'země draka' ocitá v morální krizi," posteskne si čelný představitel vlny takzvaného nového konfucianismu Tu Weiming. S wu shu je to podobné.

Na Tréninkové základně skupiny bojových mnichů kláštera SongShan Shaolin, takhle dlouze se totiž nazývá obrovská internátní sportovní škola nedaleko kláštera, to vypadá jako na nějakém sídlišti. Jen místo dětských hřišť jim tam visí boxovací pytle a různé prolézačky na zlepšení rovnováhy. "Žáci jsou tu vedeni k tradicím, ale hlavně musí zvládat běžné předměty jako matematiku či přírodopis. Učí se samozřejmě i anglicky," sdělí ředitelka zahraničního oddělení školy Xiao hui Wang. Zahraniční studenti mají zdejší pobyt několikanásobně dražší.

Nad jednou z tělocvičen se nachází předváděcí centrum, takový "show room". Návštěva se usadí a za chvíli spustí dramatická hudba. Dvacítka cvičenců ukazuje, co umí. Předvádí, často dosti přesvědčivě, jednotlivé bojové styly okopírované ze života zvířat. Například styl opice, štíra anebo opilého mnicha. Bojují kopím, mečem a tak dále. Samozřejmě nechybí "leháro" na hrotech kopí, půlení cihel a další fajnšmekroviny. "Jde jen o věc cviku, jak soustředit energii, a pevné vůle," tvrdí skromně jejich trenér Shi Yan Lu. Tenhle bojovník i sedící vzbuzuje mezi malými Číňany respekt, má bezmála dva metry. Nakonec přijde zlatý hřeb večera. Tedy spíše jehla a to úplně obyčejná, kovová. Jeden z chlapců ji prohodí tabulkou skla, přičemž po ní zůstane jen několikamilimetrová dírka.

U hrobky bojovníka

Ve čtyřmilionovém Tianjinu máme spadeno na bojovníka, kterého zná celý svět. S nevlídným taxikářem jedeme za město. Okrajové čtvrti vystřídají pole a zemědělské vesnice. Všude "vůně domova", tedy hnoje a močky. Přejedeme bránu jednoho kolchozu s budovatelskou fasádou, po hrbolaté stezce plné kravinců se stočíme doleva a objevíme vstup do památníku čínského obrozence, jenž za svůj národ nebojoval perem a inkoustem, jak to dělali buditelé hlavně v Evropě, ale údery pěstí.

Místo posledního odpočinku Huo Yuanjii je rozkvetlou zahradou, uprostřed níž stojí muzeum, za ním hrobka. A proč je tak uctíván? Když západní velmoci před více než sto lety ovládly největší čínská města, stali se domorodci terčem výsměchu a pohrdání. Začaly se obnovovat staré tajné spolky. Nejdůležitějším bylo hnutí "Pěst ve jménu míru a spravedlnosti," od něhož byly odvozeny názvy Boxeři a Boxerské povstání. To bylo však kvůli nevyzbrojenosti v roce 1900 utopeno v krvi. Právě Huo Yuanjia chtěl ale dokázat, že Číňani nejsou žádná měkkota. V roce 1909 zvítězil v Šanghaji nad nezdolným silákem té doby, Britem Herculesem O´Brienem. Další vítězství následovala. Založil sportovní svaz Chin Woo a pak následkem otravy – prý ho otrávili závistiví Japonci – zemřel, což mu vyneslo nehynoucí slávu.

O něm vypráví nespočet filmů o kung fu. V Pěsti plné hněvu se za jeho smrt mstí mladičký Bruce Lee. Film Obávaný bojovník, kde se odráží víc národní zájmy než historická fakta, je jednou z úplně nejnovějších kronik jeho života. "Mnoho akčních filmů ukazuje pouze fyzickou stránku cvičení. Příběh ale může popisovat i cestu, jak se stát lepším člověkem. Obávaný bojovník vypovídá i o tom. Až poté, co si projde zmíněnou cestu, totiž může být člověk opravdovým mistrem," řekl k filmu představitel hlavní role, herec Jet Li.

Nejlepší zbraň: mozek

Jet Li prý cvičil kung fu velmi svědomitě od dětství a párkrát se v tělocvičně setkal i s mistryní naší party Zhai Huou. S ní odlétáme z říše středu jako banda středověkých lapků a hrdlořezů. V balících má každý ukryté meče, dýky, kovové vějíře, nunčaky a hvězdice. Nejsem na tom jinak. Tělo samý šrám od toho, jak si na nováčkovi všichni zkoušeli svoje kung fu a v tašce pružný wudangský meč k cvičení. A samozřejmě že zbrojní arsenál ukazuje rentgen na letišti v Pekingu v celé své kráse. Celníci se ale jen usmějí a popřejí, ať vše dobře slouží.

Při mezipřistání v Budapešti úřednice hned spustí, že bude třeba zaplatit za nadbytečný náklad. Čeští bijci se s ní začnou hádat, kdyby byla chlap, asi i jednu slízne. Za tu dobu naopak neohroženě cenu několikrát nadsadí. Malé národy vždy trpěly komplexem méněcennosti a tak se na jejich příslušníky musí jemně a moudře. Což platí všude, nejen v Maďarsku. "Jedeme z Pekingu z mistrovství světa. Za Evropu jsme tam získali několik medailí a jsme strašně unaveni, tak se nezlobte," bezbolestně lžeme úřednici s mistryní. Z očí jí zmizí hromy a blesky, nahradí je beránčí obláčky. Něco vyplní a převoz "zbrojnice" máme zdarma. Nakonec se tedy ukáže, že mozek je nejúčinnější zbraní vůbec.

----------

Jak plynul čas v komnatách Šaolinu

• Úplně původní chrám Šaolin se rozhodl v roce 495 našeho letopočtu postavit císař Xiaowena z dynastie Wei. Byl zbudován hlavně pro kázání a bohoslužby indického buddhistického kněze Batua, jenž byl přezdíván "Šťastný Buddha". Existuje ale verze, podle níž vznikl chrám za dynastie Západní Chan (206 p. n. l. – 24 n. l.) a za panování dynastie Wei byl pouze rozšířen.

• Věhlas si nicméně klášter získal až po příchodu indického buddhistického mnicha Bodhidharmy, jenž šaolinským mnichům předal tělesná cvičení, z nichž vzniklo kung fu. Trénovali je celá desetiletí. Mniši ale praktikovali boj, až když v roce 610 bránili klášter proti banditům a roku 621 se účastnili bitvy Hulao. Mnoho z nich se snažilo dopomoci ke svržení dynastie Čching.

• Klášter byl několikrát vypálen. Nejdříve čchingskými vojáky a později v roce 1928 v lokálních válkách. Oheň pohltil většinu historických dokumentů a literatury. Za Maovy kulturní revoluce roku 1966 napadla klášter rudá armáda. Někteří mniši byli bičováni a museli projít průvodem hanby.

• Po reformách začala od roku 1979 obnova kláštera Šaolin. Vláda ustanovila komisi, která se zabývala studiem různých forem šaolinského kung fu. Na legendě se nejvíce podepsaly filmy s Brucem Lee, ale i nízkorozpočtová podívaná hongkongské provenience Šaolinský chrám, která líčí mýtus o třinácti mniších. Asi nejznámější z této řady je však podívaná 36 komnat Šaolinu.

• V současnosti je klášter v údolí Songshan obklopen komplexem pro exhibiční vystoupení, hotely, parkovišti a turistickými stánky. Před branami kláštera a v blízkém městě sídlí nespočet škol bojových umění. V nich žijí tisíce místních studentů, ale i zahraniční klientela. Ceny jsou opravdu velmi pohyblivé, takže je neuvádíme. Bylo by to spíše matoucí. Informace lze zjistit na www.shaolinws.com. Lukrativní jsou i exhibiční šaolinská turné.
Copyright © 2011 - 2017 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv autora

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na