Džó, džódžucu i džódó a nejen to... 3. část | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Džó, džódžucu i džódó a nejen to... 3. část

Džó, džódžucu i džódó a nejen to... 3. část


15. května 2012 | Přečteno: 4693x | Autor: Patrik Orth

Osobnosti

V této části série o džó bych rád zmínil některé učitele, kteří měli pravidelný kontakt se senseiem Šimizem a zasloužili se o šíření džódó do světa. Více prostoru dostanou pochopitelně osobnosti, které ovlivnily přímo naši vlastní linii Šintó musó rjú (a tedy cvičení v Evropě a Česku) a naši učitelé, o nichž máme nejvíc informací a jejichž význam je pro nás nejdůležitější.


Cuneo Nišioka Jasunori

Nišioka sensei se narodil v Tokiu v roce 1924. V roce 1938 ve 14 letech začal cvičit džódó jako student Takadži Šimiza v Tenkókai dódžó (Šibuja ku v Tokiu). Bylo to prý spíše náhodou, protože ve škole, kam chodil, nebyla na rozdíl od ostatních japonských středních škol té doby, zařazena výuka džúdó ani kendó a on hledal jakoukoliv formu budó. U Šimiza, kam ho uvedl starší spolužák, cvičil každé ráno, než šel do školy (později do práce), a vždy i od pěti hodin odpoledne do deseti večer. Nišioka obdržel oku iri (vstupní certifikát školy) v roce 1941 (v 17 letech) a stupeň šomokuroku o dva roky později.

V Nišiokově rozhovoru s Waynem Muromotem se dočteme, že sensei pokračoval ve studiu i v době, kdy měl vlastní rodinu. V únoru 1945 narukoval a po skončení (uzavření příměří) války v Pacifiku v srpnu téhož roku se vrátil nezraněný domů. Nišioka pokračoval ve cvičení s Šimizem (i Otofudžim) po válce až do Šimizovy smrti. Popisuje: "Trénink před válkou a po ní byl téměř stejný, ale společnost se změnila a tím i smysl cvičení. Mí vrstevníci a starší cvičenci budó tehdy brali cvičení jako otázku života a smrti. Nyní to však už neplatí."

V roce 1966 obdržel Nišioka stupeň gomokuroku a v roce 1972 menkjo. V tomto období se sensei věnoval přidruženým disciplínám (kendžucu, tandžó, kusarigama a džutte, viz dále). Ve svém životopise sensei uvádí, že mu byly Šimizem a Otofudžim předány techniky "hiden" v roce 1975 v Kjótu a obdržel menkjo kaiden (51 let).

Mezi lety 1966 a 1977 asistoval Šimizovi v Renbukan dódžó, poté jím byl vyslán, aby vyučoval v Jojogi kóbukanu (patrně i jako učitel Macumury senseie, pozn. aut.). Od roku 1980 učil v Kobukan Koganei, zároveň o rok později i v Kawaoge dódžó a po dalším roce ještě v Nakano Džuisenkan dódžó. Od lednu 1983 do března 1990 vyučoval sensei pouze v posledně jmenovaném dódžó na "plný úvazek".

Vedle džódó se Nišioka sensei v tomto období věnoval cvičení kendó. Nejprve ho v Džuseikanu učil Sanbonmacu sensei a později, od ledna 1990, ho v Kobukubundži Kanekogakenu vedl Okubo sensei. Zde začal i vyučovat džódó v roce 1991, když založil Kobukundži džódókai. V témže roce učil také v Setagaja džóbukan.

Od roku 1993, kdy Nišioku oslovil Philip Relnick (tehdy prezident IJF), se začíná datovat jeho spolupráce s Mezinárodní federací džódó. Nišioka sensei se poprvé účastnil "Mezinárodního džó Jamboree" v létě 1994 na Havaji. Od té doby sensei pravidelně učí na seminářích Mezinárodní a Evropské federace džó, vyučuje v Evropě (Švýcarsko, Nizozemsko, Francie...), Severní (USA) a Jižní (Brazílie) Americe a v Austrálii.

Mezi lety 1995 a 2002 sensei vyučoval v Hino (Sekiukan dódžó). Od srpna 2002 doteď vede cvičení v tokijském Bunbukan dódžó v Asagaja. Od roku 2005 sensei pořádá v Japonsku každoroční jarní semináře své vlastní organizace Seirjúkai ("Sei" znamená "jasný" či "čistý", ale je také prvním znakem použitým ve jméně Šimizu senseie, které se vyslovuje "ši". "Rjú" označuje "tok" nebo "počátek" a "kai" je "organizace".).

Cuneo Nišioka napsal tyto knihy o budó - Šu ha ri, Džódó džikai (Úvaha o džódó), Džinsei
džikai
(Úvaha o životě) a Šimizu sensei no omó (Myšlenky Šimizu senseie). Vydal vlastní videokazetu představující kihon a podílí se na přípravě DVD o technikách omote waza, které vyjde v létě 2008.

Na závěr je třeba dodat, že Nišioka sensei obdržel od celojaponské federace kendó 8. dan džódó v roce 1987 a titul hanši o tři roky později.

(Aktualizace. V roce 2008 se aktivně účastnil letní školy FEJ ve Španělsku. Od té doby, vzhledem k věku a zdravotnímu stavu, zůstává v Japonsku. V Bunbukan dódžó vyučoval do roku 2009, potom učil převážně v Jocuja. V létě 2009 vedl úspěšné týdenní letní cvičení IJF v Macumotu v prefektuře Nagano. pozn. autora.)

Pascal Krieger

Pascal Krieger se narodil 9. dubna 1945 v La Tour de Peilz ve Švýcarsku. Strávil 5 let v kněžském semináři, vyučil se typografem v Montreux. V říjnu 1963 se stal členem oddílu džúdó v Montreux. O tři roky později se přestěhoval do Ženevy a vstoupil do "Shung Dô Kwan" (dále SDK). Krátce před odplutím do Japonska v roce 1968 získal 1. dan. V Japonsku zůstal nejprve dva roky, v průběhu kterých potkal Donna F. Draegera. Ten ho v březnu 1969 uvedl k senseiovi Šimizovi. Ve stejné době byl představen Ičitaru Kurodovi. Od té doby trénoval Pascal Krieger džúdó v Kodókanu, džódó v Renbukanu s Šimizu senseiem, iaidó a šódó (kaligrafie) v Ódži se senseiem Kurodou. V Japonsku si vydělával vyučováním francouzštiny a angličtiny.

V roce 1971 jeho otec vážně onemocněl, proto se Pascal Krieger vrátil právě včas, aby otce viděl ještě před smrtí. Zůstal v Ženevě osm měsíců, během nichž představil džódó a iaidó několika členům SDK. V září stejného roku ho Draeger sensei požádal, aby jel do Chicaga v USA a řídil produkci magazínu "Jūdō Illustrated", do nějž psal své články. Ve stejné době cvičil džúdó v "Uptown Dōjō". Kvůli cvičení s džó jezdil na jižní okraj státu Illinois do Peorie, kde cvičil se senseiem Relnickem, který tam pracoval. Iaidó cvičil sám na dvoře.

Na konci roku 1972 ho Draeger požádal, aby odcestoval do Hongkongu produkovat nový časopis, tentokrát obecně o bojových uměních "Martial Arts International". Jeho vydavatelem byl Quintin T. Chambers. V Hongkongu měl zůstat déle, ale ropná krize na konci roku 1972 tento projekt ukončila, a tak byla vytištěna pouze první tři čísla (další tři byla připravena, ale nikdy se nedostala do tiskárny). Během svého pobytu v Hongkongu trénoval Pascal Krieger džúdó s japonským zápasníkem, přítelem Draegera senseie, a cvičil džó s Stephenem Hua dřívějším Draegerovým žákem a učitelem taiči.

Na konci roku 1972 se Pascal Krieger vrátil do Japonska a znovu začal trénovat své čtyři disciplíny. V průběhu dalších více než čtyř let úzce spolupracoval s Donnem Draegerem na ilustrování a vydávání několika jeho knih. Během tohoto druhého pobytu v Japonsku postupně složil zkoušky na 2. a 3. dan v džúdó, získal oku iri a 4. dan v džó, 3. dan v iaidó a šódó. Džódó trénoval velmi často s nejvýznamnějšími žáky Šimizu senseie, kterými byli Kaminoda sensei, Hiroi sensei, Joneno sensei a Nišioka sensei. Často cvičil se svými senpai (starší či spíše zkušenější žáci), jako byli například pan Osato, pan Furikawa, pan Kobajaši a Macumura.

Japonsko opustil Pascal Krieger v létě 1976 přes Malajsii, kde následoval Draegera na jeho výroční cestě přes zemi (Johore, Seremban, Ipoh a Penang) a asistoval mu při výuce se senseiem Karunou. V srpnu 1976 se Pascal Krieger znovu usadil v Ženevě a připojil se k SDK. Brzy potom začal učit pravidelně džúdó, džódó, iaidó a šódó. Jeho skupina džódó a iaidó fungovala poměrně dobře, a tak založil v roce 1979 Helvetskou asociaci džódó. V roce 1980 se Pascal Krieger podílel a účastnil evropské cesty učitelů džódó (Kaminoda, Draeger) a Katori šintó rjú (Risuke Otake), kteří tehdy navštívili Švýcarsko, Francii, Nizozemsko a Švédsko. Od roku 1983 začal Pascal Krieger vytvářet Evropskou federaci džódó.

Po svém návratu z Japonska udržoval blízký kontakt s Draegerem (+1982), Šimizem (+1978), Kurodou (+2000) a se senseiem Cunemori Kaminodou. Sedmkrát se vrátil do Japonska mezi lety 1976 a 2004. V roce 1985 uzavřel své studium Šintó musó rjú dokončením kusarigamadžucu s Kaminodou senseiem v dódžó Jocuja Kidótai. Brzy potom získal od Kaminody šomokuroku s pečetí Šimizu senseie. Ve Švýcarsku složil zkoušku na 4. dan v džúdó u Mikami senseie a Kondo senseie. Pokračoval ve studiu kaligrafie a každý měsíc posílal domácí práce Kurodovi. V roce 1996 složil zkoušku na 10. dan v této disciplíně. V roce potom 2003 obdržel titul džunšihan a konečně v prosinci 2005 složil poslední zkoušku na stupeň šihan.

Po Nišiokově účasti na džó jamboree na Havaji v roce 1994 následuje Pascal Krieger jeho výuku. Ta (a změna stylu evropské organizace) je na webových stránkách federace popisována jako klasičtější se znovunalezeným významem meče. Nišioka sensei udělil v roce 1994 Pascalu Kriegerovi gomokuroku a přijal ho jako svého žáka. V roce 1998 získal v Ženevě Pascal Krieger menkjo kaiden z Nišiokových rukou. Jednalo se o Nišiokův desátý a poslední menkjo kaiden.

Krieger sensei se aktivně účastnil výuky na všech mezinárodních seminářích IJF (v Malajsii v letech 1979, 1982, 1985, 1991, ve Švýcarsku v roce 1988, na Havaji 1994, v Sydney 1997, v Ohiu 2000, ve Vescu 2003 a v brazilském Belo Horizonte 2006, v Macumotu 2010). Od července 2000 je prezidentem Mezinárodní federace džódó. V Evropské federaci džódó je předsedou technické komise. Organizace a její instruktoři, Kriegerovi žáci, působí dnes prakticky v celé Evropě, kde šíří tradiční džódó.

Pascal Krieger je autorem dvojjazyčné knihy "JODO, La voie du baton/ The way of the stick" o džódó a také knihy "Ten jin shi" o vztahu kaligrafie a budó.

V červnu 2008 obdržel Pascal Krieger vyznamenání japonského císaře a vlády "Řád vycházejícího slunce, paprsky zlata a stříbra".

V České republice vyučoval Pascal Krieger nejprve v devadesátých letech na seminářích pro aikidisty, ale i další budóky (v letech 1991, 1996 a 1998). V době aktivního cvičení Šintó musó rjú u nás tu byl v roce 2004 (jaro, Praha) a dvakrát v roce 2007 (jaro, Zlín a léto, Kácov).

Draeger sensei

Donn F. Draeger (Donald Frederick) se narodil se 15. dubna 1922 v Milwaukee. Byl majorem námořní pěchoty Spojených států a sloužil v období 2. světové a korejské války. Mnoho let strávil v Japonsku a oblasti Tichomoří. Byl vysoký a velice silný (šlachovitý). Šlo o respektovanou osobnost světa bojových umění (nejen) své doby. Z jeho četných děl plyne, že si získal důvěru mnoha učitelů bojových umění nejen v Japonsku, ale také v jihovýchodní Asii, kde působil.

S bojovými uměními se seznámil už jako chlapec, ve věku 7 let v Chicagu. Nejprve se věnoval džúdžucu, potom cvičil džúdó. Uvádí se, že byl velmi zdatný a v deseti letech obdržel 2. kjú. V roce 1948 (26 let) získal 4. dan. Spoluzaložil Amatérskou asociaci džúdó v USA a byl aktivní při vzniku US džúdó federace. Měl vysoké stupně v dalších disciplínách – kendó a iaidó.

Uvádí se, že byl prvním nejaponským studentem Katori šintó rjú, v němž dosáhl statut instruktora (kjóši menkjo). Jak už bylo napsáno výše, byl Draeger také prvním studentem ze Západu cvičícím Šintó musó rjú džó (posmrtně obdržel stupeň menkjo nebo menkjo kaiden).

Draeger byl autorem mnoha unikátních děl, která dodnes nebyla překonána. Zasloužil se o popularizaci klasických bojových umění na Západě a jak je i z předchozích informací patrné, v oblasti tradičního džódó je jeho role velmi výrazná. Oživil vědeckou disciplínu nazvanou hoplologie, když na konci padesátých let vytvořil "Mezinárodní centrum pro hoplologický výzkum" (International Hoplological Research Center, dnes International Hoplology Society, IHS), v jejímž čele stál až do své smrti.

Doplňme, že za tvůrce systematického studia a organizování hoplologie (hoplos – mýtická zbroj, hoplíta – řecký pěšák) je považován sir Richard F. Burton (1821-1890). Podle Burtonových slov: "Hoplologie; historie zbraní a zbrojí, jejich vztahy a přeměny, hrají nejdůležitější roli v kronikách světa." (The Book of the Sword, 1884, zde z webových stránek IHS).

Draeger byl členem Nihon kobudó šinkokai, nejstarší japonské organizace určené pro studium a ochranu klasických bojových umění. V rámci této organizace vytvořil mezinárodní výzkumnou sekci, která se stala základem pro IHS. Během svého života Draeger zkoumal historii a techniky bojových umění v Japonsku, Číně, Mongolsku, Koreji, Malajsii, Indonésii a na Sumatře.

Mimo 23 knih, které napsal jako autor či spoluautor a nespočetného množství článků o asijských bojových uměních, byl překladatelem 3 dílů knihy "The Deity and the Sword: Katori Shinto Ryu" od Risuke Otakeho. Navíc byl koordinátorem bojových scén v bondovce "Žiješ jen dvakrát" z roku 1967 s Seanem Connerym v hlavní roli.

Donn Draeger zemřel v Triplerově vojenské nemocnici v Honolulu dne 20. října 1982 na rakovinu jater.

Další učitelé

Je nesmírně obtížné opatřit v našich podmínkách odpovídající a dostatečné informace o dalších významných představitelích světa džódó. Snad se v budoucnu povědomí o nich rozšíří stejně jako dostupné údaje. Zatím se omezím alespoň na stručné vizitky těch, o nichž už tu byla zmínka.

Mezi dvěma učiteli Pascala Kriegera a zároveň jako dlouholetí žáci Šimizu senseie se objevují jména Ičitaró Kuroda (*1911) a Cunemori Kaminoda. Především Kuroda sensei se na dobových fotografiích a filmech často objevuje jako partner Šimiza při cvičení a ukázkách. Pascal Krieger ho popisuje jako vzdělaného člověka, uchvacujícího svou pestrou osobitostí – impozantní postavou, výjimečně zdvořilým chováním a nakažlivým smíchem. Jako držitel nejvyšších stupňů v džódó, iaidó (uvádí se i kendó) a kaligrafii to byl zřejmě člověk ovládající skvěle meč i pero (štětec). Kuroda sensei zemřel v lednu 2000.

Jak už bylo řečeno, Kuroda i Kaminoda vedli policejní trénink džó. Cunemori Kaminoda (*1927) byl policista a vedle džódó, kendó (7. dan kjóši), iaidó (8. dan hanši) cvičil i džúdó. Na webových stránkách jeho vlastní organizace "Nihon džódókai" je uvedeno, že začal cvičit džódó se Šimizem v roce 1952. Na internetu je možné dohledat, že vyučuje i mimo Japonsko, v Severní a Jižní Americe. Kaminoda sensei se podílel na vzniku knihy Džódó kjóhan a uveden je i jako člen komise džódó v ZNKR v době vydání poslední verze jejího džódistického manuálu (rok 2003). Napsal knihu Džódó Njúmon a samostatné tituly o přidružených disicplínách (Šintó rjú kendžucu/Učida rjú tandžódžucu, Ikkaku rjú džuttedžucu/ Ittacu rjú hodžódžucu a Iššin rjú kusarigamadžucu). Z předchozí části této série článků víme, že Renbukan byl po smrti Šimizu senseie uzavřen, ale právě Kaminoda sensei převzal toto jméno pro své dódžó, jehož vybudování na jiném místě finančně podpořili dva z Kaminodových žáků (Suzuki a Kobajaši).

Nejen v předchozí kapitole, ale také tady a nebo ve zmíněném manuálu ZNKR jsou uváděna i další jména. Ze starší generace jsou to Kotaro Joneno a Cunecugu Hiroi, kteří cvičí společně a společně také vytvořili tréninkovou příručku Džódó Kjóten. I oni byli policejními instruktory. Mladší a známější učitelé jsou třeba Šigehiro Macumura, představitel Kobudžódókai nebo Kendži Macui autor několika knih a DVD/VHS manuálů. Nicméně oba jsou většinou uváděni spíše jako žáci Otofudži senseie a to už je pro nás trochu "jiná kapitola".

Hlavní zdroje:

Pascal Krieger
» JODO, La voie du baton/ The way of the stick
» History of the Shinto Muso ryu (http://www.fej.ch)

Donn F. Draeger
» Classical Bujutsu
» Classical Budo
» Modern Bujutsu & Budo

Donn F. Draeger, Robert W. Smith
» Comprehensive Asian Fighting Arts

Don Cunningham
» TAIHO JUTSU, Law and Order in the Age of the Samurai

Diane Skoss
» Sword & Spirit, Classical Warrior Traditions of Japan

Tsuneo Nishioka
» Uchidachi & Shidachi (D. Skoss – Sword & Spirit)

Wayne Muromoto
» Nishioka Tsuneo and the Pure Flow of the Jo (http://www.furyu.com)
» Muso Gonnosuke and the Shinto Muso-ryu Jo (http://www.furyu.com)

Meik Skoss
» Sticks and Stones Will Break Your Bones: A Look at Jo and Bo
(http://www.koryu.com)

Kim Taylor
» A Brief History of ZNKR Jodo (http://www.ejmas.com)

pokračování

Článek je aktualizován. V této části jsou doplněny současnější informace o výuce Nišioky senseie a některá data u dalších učitelů (narození, technické stupně, publikační činnost apod.).

Autor je vedoucím české skupiny při Evropské federaci džódó.
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Související články


Džó, džódžucu i džódó a nejen to... 1. část
Aktualizovaný seriál nejen o japonské holi.
Džó, džódžucu i džódó a nejen to... 2. část
Aktualizovaný seriál nejen o japonské holi.

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na