Evropské bojové umění - dobový šerm | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Evropské bojové umění - dobový šerm


16. listopadu 2012 | Přečteno: 6522x | Autor: Milan Štěpán - Lars

Dne 24. května 1925 byl slavnostně otevřen bývalý Michnův palác v Praze na Malé Straně. Historie domu říká, že roku 1620 dům (postavený kolem r. 1587) koupil Pavel Michna z Vacínova a přestavěl jej ve stylu baroka. Poté dům změnil majitele ještě několikráte, sloužil dokonce jako pražská zbrojnice. Roku 1921 došlo k uzavření kupní smlouvy mezi obcí Pražskou a Československou obcí sokolskou (ČOS). Jako tzv. Tyršův dům byl pak palác slavnostně otevřen pro potřeby sportu. Od té doby sloužil především sportovně kulturním a studijním účelům. V současnosti opět patří ČOS, která zde má své ústředí, a opět zde probíhá různá sportovní činnost. Jednou z nich je i šerm.

Dobový šerm jako bojové umění.

Bojovým tradicím evropského původu je mezi veřejností i případnými zájemci věnována menší pozornost, než si tyto zaslouží. Evropská bojová umění prošla v průběhu staletí složitým vývojem, můžeme vysledovat jejich etapy a styly, i když ty časově vzdálenější jenom útržkovitě.

Z období antiky se nám nedochovaly (nebo nebyly dosud objeveny) přímé odkazy, dle kterých bychom mohli rekonstruovat zacházení se zbraněmi. Ovšem už od 12. století nalézáme záznamy (různě obsáhlé) o výuce boje a šermu.

Potřeba ovládat zbraň v boji se postupně měnila v umění jak zacházet se zbraněmi. Zpočátku byl meč výsostnou zbraní rytířů. Později z nutnosti osobní ochrany nosili zbraň i prostí občané, a tak se stalo
šermířské umění (v různě kvalitativním rozsahu) potřebou pro všechny třídy obyvatelstva. Městské správy měly zájem na výcviku obyvatelstva ve zbrani, který byl nezbytný pro městskou obranu.

V době vrcholného středověku byly v oblibě rytířské turnaje. Při nich bylo nutností ovládat četné bojové dovednosti. V době klasického feudalismu byla příprava rytířů začleněna do výchovného programu.

K fyzické přípravě chlapců patřil i tělesný výcvik. Chlapci museli běhat, skákat a šplhat. Pro posílení paží házeli velkými kameny. Mladí muži museli umět rovněž zacházet s kopím, střílet z luku a zápasit. Do výcviku bylo někdy zařazováno i házení nožem, přestože zápas nožem nebyl pokládán za rytířský způsob boje.

• systémy boje vyučované pro potřeby současné sebeobrany (např. nožem)

• oblast sportu = např. sportovníšerm
• a rovina historická = dobový šerm

Důraz byl dán na výcvik ovládání koně a zbraní při jízdě a boji. V této fázi historického vývoje se dostáváme k formulaci "sedmi rytířských dovedností":

• "rytíř má umět jezdit na koni, klusat i jet cvalem, otáčet se a při jízdě zvedat věci ze země"

• "...plavat a potápět se..."

• "...střílet samostřílem i lukem..."

• "...lézt po žebříku, po tyči i po laně..."

• "...bojovat při turnajích, útočit dřevcem a zápasit v tjostu1..."

• "...zápasit a šermovat..."

• "...dobře přisluhovat u stolu tančit, dvorně se chovat a rozumětšachovým hrám..."

V současnosti existují v bojovém umění (se zbraněmi) evropského původu tři základní roviny:

systémy boje vyučované pro potřeby současné sebeobrany (např. nožem)

oblast sportu = např. sportovní šerm

a rovina historická = dobový šerm

Dobový (nebo tzv. historický) šerm můžete vidět zejména na hradech a zámcích, na různých kulturních a sportovních akcích, historizujících slavnostech apod. v podání mnoha šermířských skupin (SHŠ).

I šerm však má, či může mít také formu bojovou, kterou lze i dnes aktivně provozovat a která má také své zájemce a příznivce.

Co je to šerm?

Šerm jako bojové umění pro sebeobranu a činnost fyzickoduševní ve svém obsahu a důsledcích u člověka rozvíjí jeho schopnosti fyzické i duchovní, a celkově jej kultivuje.

Dobová definice nám říká, že: "...šerm je boj převážně dvou soupeřů, přibližně stejně ozbrojených chladnou sečnou či bodnou zbraní, s cílem zasáhnout za pomoci nacvičených prvků, technik a pohybů a nebýt zasažen".

Tedy podle této definice můžeme do takovéto činnosti zařadit všechny formy boje se zbraní - jak styly a školy evropského šermu, tak stejně i zbraňové systémy a školy východního (či dalšího) původu.

Lze rozlišovat:

Šerm konkrétní zbraní = dle dané historické doby, příslušné oblasti, dobových zvyklostí země, vývoje zbraní a dle konkrétní školy i osobního výběru konkrétního šermíře.

Volný šerm = může mít zaměření technické, taktické i technicko-taktické. Může být veden bez technického a bezpečnostního omezení, nebo s různým domluveným omezením. Může jít o nácvik boje bez rozlišení doby a stylu školy.

Scénický šerm = je doplněn o vybrané a upravené šermířské prvky a akce z historického vývoje. V principu jde o předvádění nacvičených šermířských akcí, které jsou zarámovány určitou uměleckou fikcí (viz divadlo, film, programy šerm. skupin).


Šermířské školy

Lze se domnívat, že obecná znalost šermu v průběhu doby byla velice podobná ve všech zemích Evropy. Historie šermu zahrnuje celou řadu šermířských škol a systémů, které se vyvíjely v různých zemích, a to postupně či souběžně. Šerm byl vždy považován za důležitou součást výchovy šlechticů.

Již ve 12. století vznikaly ve městech "školy zbraní". Nejstarší zmínky o jejich existenci pocházejí z měst španělských, italských a anglických. Jiné záznamy dokazují, že již o století dříve se sdružovali šermíři v cechy a řády, za účelem zdokonalení se v šermířském umění.

Od konce 16. století existovaly takové organizace profesionálních šermířských mistrů ve většině evropských zemí. V Anglii to byla "Společnost svatého Michala", v Německu "Bratrstvo svatého Marka" a "Bratrstvo svatého Lukáše". Praha byla sídlem "Svobodných šermířů od pera".

Vznikala i odborná díla o šermu. Jejich autory byli především šermířští mistři a jejich obsah byl převážně určen pro šermířské souboje šlechticů. Koncem 15. století bylo již vydáno mnoho knih o šermu a jeho výuce. Nejznámější pocházejí ze Španělska, Itálie, Francie a Německa. V dalších stoletích se k nim připojili i angličtí autoři.

Jen ve stručnosti zde můžeme pro přehled připomenout ty hlavní školy:

• Škola německá – škola zejména pro meče, nejfunkčnější v 14. – 15. stol., poté překryta školou italskou.

• Škola italská – nejrozšířenější v 15. – 17. stol., italští učitelé po celé Evropě.

• Škola španělská – souběžně s italskou, nejslavnější v 16. – 17. stol.

• Škola francouzská – navazující na italskou, nejrozšířenější v 17. – 19. stol.


Toto je ovšem jen základní rozlišení, neboť lze ještě dále odlišovat jednotlivé mistry a jejich osobitý přínos a přístup v rámci každé školy = téměř co mistr – to styl.

Pro připomenutí naší bojové historie se na ně podívejme blíže, alespoň v stručném popisu.

Německá škola šermu

První kniha o šermu v německém prostředí pochází ze třináctého století. Jelikož systém šermu je zde ucelený, můžeme tomuto stylu říkat "německá škola šermu".

Německá škola byla hlavně školou sekovou a prosazovala se určitou silovostí. Bojový styl, který popsal např. mistr šermu Johann Lichtenauer a dále jej rozvíjeli mistři Talhoffer, Meyer, Lebkommer, Sutor a jiní, především obsahuje:

• boj dlouhým, tzv. jedenapůlručním mečem
• dvouručním mečem
• mečem a štítem
• tesákem, sekyrou (dýkou)
• tyčovými zbraněmi


Další fázi německého šermu poznamenala škola italská, která převládla zejména v lehčích zbraních.

Italská škola šermu

Tato škola šermu je nejrozvětvenější a nejvíce ovlivnila šermířské umění v Evropě. Italové měli školy ve všech svých velkých městech již od 12. století. Pravá expanze italského šermu nastala v druhé polovině 16. století, kdy italští mistři byli v celé západní Evropě.

Italští šermířští mistři přispěli významnou měrou k teoretickému a praktickému propracování šermu, a vnesli do něho i nové pojetí. Pod vlivem klasické řecké gymnastiky oceňovali význam šermu pro kulturu lidského těla, pro zdraví i jako formu cvičení a zábavy.

Proto se šerm také stal formou fyzického cvičení na italských univerzitách. Jeho bezpečné ovládnutí bylo nezbytné pro nový druh šlechtice – dvořana, který nejen svou duševní, ale i tělesnou kultivací dodával lesku panovnickému dvoru.

Byl zde propracován systém šermu mečem a rozvinut navazující systém šermu rapírem, oba v přísně účelovém charakteru. Škola obsahovala hlavně výuku:

• šerm mečem + mečem a kulatým štítem
• šerm rapírem, rapírem a štítkem, rapírem a dýkou, rapírem a pláštěm
• šerm dýkou – dvěma dýkami, nožem
• šerm dvěma rapíry
• šerm dýkou a pláštěm


Italská škola je dynamická, polyfunkční a na každou akci soupeře má odpověď. Hlavní doktrína je = každý obranný prvek provést tak, aby byl zároveň útokem na protivníka.

Převaha italské školy trvala zhruba do poloviny století 17. Ve sportovním provedení se s ní můžeme ještě setkat, kde díky mistru Parisemu doznala
velkou reformu v 19. století.

Španělská škola

Existují zápisy o vzniku šermířských škol ve Španělsku ve 13. století – např. v Toledu, Valadolidu a Leónu, kde byly také vydány první traktáty o šermu.

Odlišný typ šermu od jiných škol zde vznikl v 16. století. Roku 1582 bylo vydáno dílo "Philosophia de las omas" mistra Jerónima de Carranzy. Dalším dílem byla "Filozofie zbraní v boji při obraně křesťanstva", která vyšla v roku 1569. Stává se základním kamenem španělského šermu.

Španělské školy prosluly organizací, systémem zkoušek a vysokou úrovní učitelů. Jejich svérázný vývoj vyústil v 16. století v dominantní postavení španělského šermu nazývaného "umění paléstry". Zvláštností tohoto učení bylo sloučení obvyklých prvků šermu s matematickými a geometrickými propočty. Španělé zvolili cestu hledání ideálu použití a možností zbraně. Šerm je zaměřen s geometrickou přesností na výsledek. Daný způsob šermu se rozšířil jen v síních španělských šermířských škol, které ovládal až do začátku 18. století.

Španělská škola byla ze všech tehdejších škol údajně nejpřesnější, intelektuální, spirituální a nejtechničtější. Náplň španělské školy tvoří umění šermu:

• rapírem, rapírem a pláštěm
• dýkou, dýkou a pláštěm


Od svého ustanovení v 16. stol. byla jiná nežli ostatní školy. Do jisté míry zahynula na svou uzavřenou dokonalost, vyžadující široké vzdělání. Nebyla schopna vývinu, který ostatně ke své vnitřní stavbě nepotřebovala.

Ukončení školy nalézáme v díle Lorenza de Rady v r. 1705, a dále byla vytlačena módnější francouzskou školou.

Francouzská škola

Francouzská škola šermu lehkým kordem vznikla syntézou obou škol = italské a španělské. Obě předchozí školy jí byly vytlačeny stejně jako předtím škola německá školou italskou. Je to škola, která přetrvává v šermu sportovním.

Její kořeny sahají do doby vlády francouzského krále Karla IX. Ten založil v roce 1567 "Královskou šermířskou akademii". Za otce "francouzské školy šermu" je považován mistr Henri de Saint-Didier a jeho kniha "Tajemství meče, otce všech zbraní" je považována za osvětové dílo.

Šerm v 17. stol. má především účelový ráz a cílem je využít výsledků výuky v boji k zranění a zneškodnění/ vyřazení soka.

V 18. stol. se stal šerm více společenskou záležitostí, charakter souboje se podstatně změnil. Cílem byla osobní prezentace. Zranění soupeře znamenalo ostudu pro viníka. Více se cenil styl než účelovost (při tzv. salonním šermu). Začaly se používat masky a zvýšila se opatrnost při výcviku.

Pod zorným úhlem ideálu galantního kavalíra získal francouzský šerm na pohybové eleganci a na formální dokonalosti. Vzdaloval se však od svého původního bojového základu a měnil se stále více v elegantní hru s vytříbenou formou.

Závěr ke školám

Účelnost, forma, styl i stylizace v šermu jsou pojmy, které se utvářely v historickém vývoji rytířských dovedností. Tyto pojmy a jejich obsahy v teoretické i praktické rovině se vzájemně shodovaly, prolínaly, ovlivňovaly i odlišovaly, až do současných podob.

Měli bychom se snažit společně hledat cesty, jak tuto nedílnou součást naší historie uchovat a dále rozvíjet, ať již ve sportovní formě nebo v divadelně historické podobě.

Výuka

Výuku lze dělit podle dobových zbraní, historických období i podle dobových šermířských škol (viz výše). Podíváme-li se v současnosti na výcvik jakéhokoli bojového umění se zbraní, musí vycházet ze stejných technických prvků a dodržovat stejné bezpečnostní zásady a pravidla. A to jak systém vých. původu, tak i výuka boje zbraní evropského původu.

Je zde i stejný cíl = rozvíjení vlastní osobnosti po fyzické, psychické i duchovní stránce, včetně spolupráce s "protivníkem" - jinak druhem ve cvičení a zbrani, a podpora vzájemného osobnostního rozvoje.

Výuka šermu evropským mečem, rapírem, holí, tesákem či šavlí není o nic "zastaralejší" než výuka technik boje tzv. východních - např. bokkenem, šinajem, kopím, japonským mečem či čínskou šavlí.

Základy šermu obecně obsahují prvky a požadavky – platné pro šerm bojový, sportovní i scénický:

• pohybové schopnosti
• postřeh a pozornost
• akce - reakce (technická vybavenost)
• účinný rozestup a jeho udržení
• taktické myšlení


Když chcete začít s dobovým šermem

Než si vyberete konkrétní oddíl/ školu dobového šermu, promyslete si, co opravdu chcete. Pokud si chcete jen "něco zkusit" – neztrácejte raději čas svůj ani ostatních.

Vyberte si uvážlivě čas tréninků dle nabízeného rozvrhu, případně i typ vyučované zbraně, dle svých časových i fyzických možností. To můžete v průběhu výuky jistě měnit, nemělo by to ale být bezdůvodně a často.

Na prvních trénincích více pozorujte učitele i ostatní, pokročilejší žáky. Snažte se pochopit, co a proč máte dělat a děláte. Ptejte se k dané technice, ale neodbíhejte k teoretizování o technikách = co by, kdyby, jak by...

Nezdržujte ostatní ani sebe planým diskutováním.

Na trénincích nebojujte – cvičení není o konfrontaci, ale o souhře. Svým kvalitním a vstřícným přístupem k cvičení technik umožníte jejich kvalitní nacvičení i partnerovi.

Vždy mějte na zřeteli při cvičení se zbraní, že se učíte umění, které rozhodovalo o životě a smrti. Zranit či zabít se dá i cvičnou zbraní. Prokazujte svým přístupem a chováním úctu historii, umění, učiteli i sami sobě.

Škola dobového šermu Manus Regis

Šerm jako sport patřil do činnosti Sokola od počátku a Dr. M. Tyrš byl jeho propagátorem a sám aktivním šermířem. Na tento odkaz navazuje i naše "Škola šermu dobového - Manus Regis" a to právě v Tyršově domě/Michnově paláci (zde od r. 2003).

Naši školu zajímá šerm jako původní evropské bojové umění a podle toho je zaměřen náš přístup a formy výuky. Ta je vedena dle dobových materiálů šermířských mistrů a škol, i odborných sportovních podkladů současných, a také dle vlastních zkušeností uplynulých let činnosti.

Základní výuka trvá jeden školní rok. Hlavní činností školy/ oddílu je:

• Výuka šermu dobového = šerm replikami dobových zbraní.
• Činnost šermířské skupiny = scénická představení a exhibice technik šermu.


Do Tyršova domu za námi můžete přijít podívat se (pondělí a středa od 17.30), a pokud vás toto bojové umění s dlouhou tradicí zaujme, můžete se i zapojit nebo nás využít při nějaké kulturní a sportovní akci. Škola má formu otevřeného sportovního oddílu, kam zájemci mohou průběžně přicházet.

O celkové činnosti školy a možnostech případného zapojení si můžete informace vyhledat na internetových stránkách: lars.mysteria.cz

Zdroje:
• Pražští šermíři a mistři šermu - J. Tuček
• Historický šerm - Dr. P. Plch
• Šerm mečem, Predslov k talianskej škole šermu - ing. P. Koza
• Stručná historie šermu - J. Vincenc
• Sedm rytířských dovedností - J. Kuneš
• Dobová vyobrazení z učebnic starých mistrů
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Související články


Historický šerm v Čechách
Historie a současnost historického šermu u nás.
Český šermířský klub Riegel
Historie a současnost slavného šermířského spolku.
Boj a šerm bodákem I
O bodáku, historii a jeho použití.
Boj a šerm bodákem II
Dokončení zajímavého článku o boji s bodákem.
Evropský šerm a japonské Kendó
Srovnání dvou "šermířských světů".

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na