Filipínská bojová umění na ostrově Cebu | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Filipínská bojová umění na ostrově Cebu

Filipínská bojová umění na ostrově Cebu


24. dubna 2012 | Přečteno: 5015x | Autor: MUDr. Jiří Šmejkal

Sportovní hala v předměstské čtvrti Talamban se začala kolem jedné odpoledne pomalu zaplňovat. Úvodní ceremoniál sestával z filipínské hymny, uvítání mistrů, rozhodčích a mezinárodních hostů. Jeden z nejmladších účastníků slavnostně přednesl přísahu závodníků, která kladla důraz na férovost boje a hrdost sportovců na tento národní sport. Kvalifikace se účastnilo kolem osmdesáti sportovců z 6 klubů provincie ostrova Cebu ve věku 10 až 22 roků. Soutěžilo se ve čtyřech skupinach v různých věkových kategoriích. Boj tyčí - formy s hudbou i bez hudby jednotlivci a skupiny a v závěru souboje s jednou a dvěmi tyčemi. Většinou dominovali závodníci dvou nejpočetnějších oddílů, a to Doce Pares Banitad Cebu st. Nino Village a oddíl ze sousedního města Mandaue stick fighting. Do celostátního kola se probojovalo i několik závodníků z University of San Jose a Yawyan karate.

Závody začínaly soutěží dětí. Tato kategorie se více vyznačovala pestrostí a nadšením. Kdo by hledal ve filipínských bojových uměních dril a exaktnost připomínající například japonské školy, nebo hluboké filozofické myšlenky jiných asijských škol, bude možná mírně zklamán. Filipínská mentalita se liší od mentality většiny větších asijských národů a i jejich národní sport se vyznačuje otevřeností a pestrostí. V národní odpolední kvalifikaci se jednalo především o postup do národního finále v boji s tyčí. Část rozhodčích a závodníků se večer přesunula na příměstský ostrov Mactan do menšího sportovního komplexu Lapu Lapu. Zde večer začal otevřený turnaj v plnokontaktním zápase. Souboje se vyznačovaly pestrostí a tvrdostí a připomínaly směs thai boxu, kick boxu, jiu-jitsu, a amerického UFC - mix martial art. Ve večerním klání dominovali závodníci dvou Yaw-yan klubů.

K pochopení pestrosti filipínských bojových umění je možná nutno vrátit se hluboko do historie. Filipíny
jsou souostroví vice než 7000 ostrovů s velmi různými
etniky a jazyky. Proto při surfování na internetu pod
pojmem FMA najdete mnoho desítek rozličných škol, které zdůraznují, že právě ony navazují na orginální tradice. Na Wikipedii jsou podrobná jména jednotlivých mistrů, ale pro pochopení je vhodné se vrátit do šestnáctého století.

V roce 1521 připlula na ostrovy první evropská výprava. Portugalský mořeplavec ve španělských
službách Ferdinand Megallan se při své cestě kolem světa vylodil i v místě, kde stojí dnešní Cebu City. Zde se snažil prosadit španělské politické zájmy a narazil na odpor místního náčelníka Lapu Lapu, který jej v boji porazil a zabil. Z výpravy doplulo do Španělska jen 22 námořníků, ale éra španělské kolonizace byla zahájena. Výsledkem byla kolonizace a katolizace jednotlivých ostrovních kmenů a zákaz veškerých bojových umění v obavě z jejich využití ve vzpourách. Proto se na jednotlivých ostrovech rozvíjela tajně a ještě více odděleně.

Na muslimském neobsazeném jihu zůstala klasická forma kali s využitím sečných zbraních. V ostatních částech se musel z důvodu persekuce Španěly rozvíjet za využití skrytých zbraní jako například běžné bambusové tyče nebo nože. Ke zdokonalování docházelo nejen odbojem proti Španělům, ale poměrně nově i proti Japoncům za druhé světové války.

Prvním, dříve i největším městem na Filipínách je Cebu, a proto část tradičních bojových umění pochází z této oblasti. Centrem Filipín se stala později Manila a mnoho škol je i zde. Známé oblasti jsou i Batangas a Nigros proslulé bojem nožem a oblasti bojovných kmenů v Kordilierách a zejména v jižních oblastech Jolo.

Jednou z předností ostrova Cebu jsou krásné pláže na
ostrově samém a zejména severní ostrov Malapascua s možností pozorování některých neškodných druhů žraloků a pláže ostrova Bohol s nočními poloopičkami
Tarsies. V okolí zvláštního geologického útvaru zvaného čokoládové kopce u řeky Loboc je jedno z posledních míst na světě, kde je možno tyto vzácné tvory zhlédnout. Je tedy možno spojit trenink v některém z klubů s návštěvou krásných přírodních scenerií.

Z Manily lze sice plánovat cestu do oblastí rýžových teras středních Kordiller, sopečným jezerům Lake Taal, plážím Mindora nebo k největším zážitkům patří pozorování žraloka velrybího u vesnice Donsol v provincii Legaspi. Je nutno však zdůraznit, že Manila je desetimilionové přelidněné město se smogem. Pracoval jsem zde několik měcíců a moje snahy spojit práci s víkendovým výletem končily v pátečních nočních dopravních zácpách. Například pozorování žraloka velrybího při šnorchlování je možno pouze v jarních měsících za bezvětrného počasí. O to více člověka mrzí, když se tato možnost přiblíží a z časových důvodů je nutno plánovat návrat do Manily.

Cebu je sice také soustava stoticícových měst a centrum odpovídá rozvojové zemi, ale dostupnost pláží a přírody je přijatelná a některé školy organizují občas tréninkové kempy v plážových oblastech. Na vzdálených jižních ostrovech je tradice muslimských sečných zbraní. Tyto oblasti nikdy nebyly pod kompletní cizí nadvládou a i nyní usilují o odtržení od křesťanských Filipín. K tomuto se snaží získat prostředky i únosy, a proto se odlehlé jižní ostrovy k turistice a návstěvě místních škol bojového umění v žádném případě nedoporučují. Na rozdíl od těchto je oblast Cebu bezpečná a pro individuální turistiku optimální.

Za kolébku bojového umění v Cebu je pokládána ulička Balintawak nedaleko hlavní třídy Colon. Od jména této uličky pochází název některých německých škol například Balintawak Stuttgart. Dnes jsou zde pouze pouliční prodavači jídla a drobné nevzhledné krámky a dílničky. Většina prodavačů ví, že v roce 1932 zde byla založena škola bojového umění a vysvětlí, že ze synů původních dvanácti zakladatelů žije již jediný, a to Cacoy Caňete. Ten je věšinou v Americe, ale má rodinný domek v asi tři kilometry vzdálené oblasti, kde existuje i menší klub. Ulička Balintawak je v chudinské oblasti a ne každý zde ovladá angličtinu, a proto se odpovědi různě liší. Nejrozumnější je se ptát na Eskrima nebo Arnis nebo Doce Pares. Tyto pojmy vycházejí ze španělských návzů. Na pojmy Karate nebo Fighting je člověk odkázán většinou na druhý konec třídy Colon k velikému pomníku vylodění Magallianche -tzv. Heritage monumet. Zde je menší Klub Yawyann karate.

Tréninky jsou 4 hodiny denně kromě soboty a jedná se o novější směs bojových umění, která kromě tradičního FMA obsahuje prvky karate a thaiboxu a aikida. Název je odvozen z domorodého pojmu "tanec smrti". O úspěších této školy v ultimátních zápasech jsem se zmiňoval v úvodu o plnokontaktním turnaji v Lapu Lapu. Nejpočetnější škola tradičního FMA sídlí na vzdálením jižním předměstí u vesničky St. Nino. Prostí Filipínci mnoho necestují ani nesportují, a proto doptat se je někdy problém. Filipínci pokládají za slušnost cizinci vždy něco galantně odpovědět, byť zcela nepřesně, a proto přikládám přesné názvy ulic a doporučuji si orientaci jestě ověřit na internetu.

Největší škola sídlí na: Doce Pares International, 30 Eagle Street, Sto.Nińo Village, Banilad, Cebu City 6000 – Philippines (dioncan@doceparesinternational.com).

Jedná se o sdružení mistrů FMA pocházejích z potomků rodiny Caňete. Pojem Doce Pares znamená dvanáct párů a podle některých zdrojů je myšleno dvanáct původních mistrů nebo dvanáct základních technik. Některé prameny ze odvolávají na přátelsví školy s ochrankou francouzského krále, kteřá měla podobnou symboliku a označení.

Tato skupina je nejpočetnější a nejaktivnější a občas pořádá i kurzy v plážových oblastech a nyní staví nové centrum v horách za Cebu. Početná je i škola ze sousedního města Mandaue, ta nemá tak slavné tradice a internetovou propagaci. Současným největším mistrem je zřejmě mistr školy Cacoy doce pares Word Federation Grand maisro Ciriaco Cacoy Canete /Padila C.Street 31 A. Mistr sám je stár přes devadesát let a žije v USA a jen občas se vrací do svého rodiště, kde je menší škola v rodinném domku.

Patří k filipínským legendám, protože jako jediný dokázal v mezinárodních i národních turnajích absolvovat více než stovku ultimátních zápasů bez porážky. Je nositelem vysokých danových stupňů od 6 do 13 v FMA, karate Jiu-Jitsu, aikidu a judu. Měl jsem možnost jej vidět i krátce bojovat při treninku. Při chůzi na žíněnku jej vzhledem k věku 90 let musel podpírat jeho žák. Bleskové údery zejména na hlavu a krk však diváky přesvěčily, že o několik tříd svého soupeře technicky převyšuje.

Zájemcům o eventuální cestu na ostrov Cebu zašlu rád více mých zkušeností na e-mailu sjcz@seznam.cz.
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv autora

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na