Hasiči a záchranáři se učí musado | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Hasiči a záchranáři se učí musado


3. ledna 2017 | Přečteno: 1759x | Autor: Přemysl Souček

Případy napadení zasahujících zdravotníků nebo hasičů už nejsou řídkým jevem. Jestli dostanou, nebo nedostanou status úřední osoby, je ovšem před agresory neochrání. A tak se začali učit sebeobranu. Jak taková sebeobrana vypadá?

Ze všech lidí, kteří mohou být napadeni, mají záchranáři zřejmě nejhorší pozici. Oni se totiž nemůžou řídit základní zásadou sebeobrany, tedy sledovat potenciálního útočníka. Tedy sledovat jej mohou, ale jen nějak po očku. Jejich hlavním cílem je co nejdřív zastavit krvácení, zabránit poranění míchy, vyprostit raněného z auta, nebo začít hasit. Nic z toho neposkytuje moc prostoru na to, sledovat, kdo z přítomných by mohl být agresorem.

Jejich oblečení a vybavení navíc často dale stěžuje případnou bojovou aktivitu. Hasičské boty jsou těžké, těžká je i helma, zdravotnická brašna také není prvek, který se doporučuje těm, kteří se potřebují rychle vyhnout kopající noze.

Sebeobrana pro složky Integrovaného záchranného systému (IZS), do kterých hasiči I záchranáři patří, se proto liší od té běžné. A liší se poněkud i od takzvané profesní sebeobrany, jež je šitá na míru především silovým útvarům, jako jsou policisté, ochranky či dozorci.

Semináře plánuje a často osobně vede Oldřich Šelenberk, hlava světové asociace musado. Mimochodem, v hierarchii některého z bojových umění nemá Česko výše postaveného člověka. Bojovým uměním se věnuje 40 let, z toho 25 let přímo musado. V jeho rámci se zaměřil především na jeho profesní odnož, která se jmenuje Military Combat System (musado MSC). Ta se také vyučuje v české armádě.

Kurzy pro IZS

"Výuka vždy obsahuje pravidla bezpečného chování, psychologické aspekty konfliktních situací, neverbální a verbální komunikaci, zásady pro dodržení bezpečné vzdálenosti od útočníků, různé bloky proti úderům a kopům, sebeobranné techniky proti držení, škrcení nebo zbraním, kontaktní boj, práci ve dvojici a použití dosažitelných předmětů pro vlastní obranu, tedy použití improvizovaných prostředků," přibližuje obsah záchranářských kurzů musado Oldřich Šelenberk.

Konkrétní techniky, které by čtenáře Bojových umění zajímaly asi nejvíc, však popisovat nechce. Přece jen, kurzy profesní sebeobrany v současnosti nabízí kdekdo a on nechce dávat konkurenci návod.

"Naše kurzy pro IZS se snaží pokrýt celou škálu známých útoků, od držení nebo škrcení, přes údery rukama a nohama až po útoky zbraní, například lahví, nožem, klackem, kamenem injekční jehlou a podobně," vypočítává.

Hlavní problém podle Šelenberka ovšem netkví v typu útoku, ale v tom, že záchranář se nemůže sebrat a "zdrhnout", byť by to z hlediska osobní bezpečnosti bylo zcela na místě. Protože právě na tom místě, kde je někdo napadá, potřebují odvést svoji práci. A na tu se musí soustředit, nikoli na své okolí.

"Oni nemají možnost pracovat a ještě sledovat svoje okolí, že nějaký problém graduje k fyzickému napadení. Proto se na scéně může – pro ně – nečekaně objevit hystericky řvoucí osoba, která od verbálního napadání nečekaně přejde na fyzický útok," popisuje situace, do kterých se záchranáři dostávají.

Ti lidé, kteří křičí něco ve smyslu "dělejte něco, zachraňte mi přítelkyni, proč nic neděláte," jsou většinou v šoku z toho, co se stalo. Ovšem často jsou také opilí nebo zfetovaní. A není to jen česká specialita, jak se v takových případech snaží veřejnost přesvědčovat levicově zaměřená většina redaktorů tuzemských médií.

Cvičit by měli

"Byl jsem osobně přítomen na sjezdovce v italských Dolomitech u toho, když opilý mladík kopl záchranáře z horské služby do hlavy, protože se mu zdálo, že pracuje na ošetření jeho přítelkyně pomalu. Během pěti minut tam byli karabiniéři na skútru, mladíka spoutali a odvezli do cely ve městě. Asi tak nějak bych si to představoval i u nás," říká s úšklebkem Šelenberk. Má k němu důvod. Protože představa, že na každé české sjezdovce bude policista na skútru, je zatím prostě nepředstavitelná...

Jenže i kdyby polista na každé sjezdovce byl, vždycky bude před jeho příjezdem několik minut, kdy by se chlapíkovi z Horské služby hodilo, aby se uměl nějak ubránit. Takže pokud lidé ztrácí zábrany napadat doktory a hasiče, musí se doktoři a hasiči učit bránit. Jenže, jak moc jim může pomoci účast na jednom praktickém školení?

"Teorie vydrží v hlavě dlouho, ale z technik bez tréninku časem zmizí plynulost, rychlost a tvrdost," ví Šelenberk. Právě proto, aby nebyli odkázáni jen na jednorázové kurzy, hledá cestu, jak záchranářům umožnit si získané dovednosti procvičovat průběžně.

"Proto po celé republice zakládáme kluby musado MSC, kde se cvičí dvakrát nebo třikrát týdně. Navíc spolupracujeme se zdravotnickým školstvím, v Hradci Králové například s Fakultou vojenského zdravotnictví, na Slovensku zase s Fakultou zdravotnictva SZU v Banské Bystrici a podoně. Tam všude můžou studenti pravidelně MMCS cvičit," nabízí řešení. Jenže možnost je jedna věc, schopnost druhá. A kolik záchranářů a hasičů si při směnném provozu najde pravidelně cestu do tělocvičny?

Taser by byl nejlepší

"Asi vhodnější by bylo, kdyby osádka záchranářského vozidla byla vyškolena na používání elektrického taseru, jako má policie, a ten by byl součástí výbavy. Je to neškodné, zcela to soupeře ochromí a boj proběhne na dálku bez zbytečného rizika," navrhuje Oldřich Šelenberk. Kdo viděl na Youtube videa z použití tohoto prostředku, dá mu za pravdu. Použití na dálku, snadná manipulace, bez smrtelných účinků (až na vzácné výjimky), ideální řešení pro ty, kteří se potřebují nerušeně zabývat záchranou zraněných nebo hašením požáru. Dokud se ve výzbroji IZS tasery neobjeví, doporučuje trenér musado, aby si pořídili nějakou funkční náhradu.

"Jednoznačně doporučuji alespoň osobní slzný sprej se svítilnou. Tím je možné oslnit útočníka a pak jej paralyzovat slznou látkou," radí Šelenberk. Za vhodné považuje take různé elektrické obušky a paralyzéry. „Boj s nimi ovšem vyžaduje kontakt s útočníkem, což nemusí vždy dobře dopadnout. Trénovaný člověk nám totiž může zbraň sebrat a nakonec nás s ní ještě ochromit,” připomíná však současně slabinu takových prostředků. Tím se ovšem, logicky, vracíme na začátek. Dokud nebudou záchranáři pravidelně trénovat a nebudou mít k dispozici tasery, bude jejich možnost bránit se problematická ještě víc než u běžného člověka.

Řešením by bylo zahrnutí pravidelného výcviku do jejich pracovní doby. Jenže to není příliš pravděpodobné. Vždyť strážníci pražské městské policie, u kterých je pravděpodobnost napadení podstatně vyšší, mají jednu hodinu sebeobrany měsíčně. Druhou možnost nabízí složkám IZS přijetí názoru Ondřeje Šelenberka: "Máme takovou zásadu. Chceš-li někomu pomáhat nebo ho chránit, nauč se nejdřív chránit sám sebe."

To znamená nečekat na to, až zaměstnavatel nějak vyřeší ochranu svých lidí, ale postarat se o ni v rámci svých možností vlastními silami. Což je zřejmě to nejrozumnější, co se dá momentálně doporučit. Zda se budou záchranáři věnovat profesní sebeobraně nebo klasickému boxu, je přitom vedlejší. Protože každá taková dovednost zvyšuje šanci napadeného.

Úřední osoba

"My netrváme na tom, že všichni z těchto složek musí trénovat náš systém, i když by to bylo určitě pro nás dobré. Je tady přece spousta jiných bojových umění a sportů. Ale MMCS je od svého vzniku zaměřeno především na ozbrojené nebo bezpečnostní složky a IZS. Většina členů naší organizace jsou policisté, vojáci, celníci, hasiči, záchranáři a podobně. Jejich problematika se u nás prolíná a my jsme schopni podle jejich výstroje, výzbroje a osobních zkušeností dolaďovat program výcviku," shrnuje Šelenberk.

"V tom jsme trochu jiní a troufnu si říct celkem i dobří. My nejsme odborníci na MMA nebo thai box, tak jako oni zase nemají zkušenosti s výcvikem těchto složek. Záměrně říkám složek, nikoliv jednotlivců. A tak by to i mělo být, každý ať dělá jen to, co umí nejlépe," dodává.

Jednu věc by však stát měl pro záchranáře udělat co nejrychleji. Udělit jim status úřední osoby. Díky tomu by se mohla okamžitě zvýšit trestní sazba, kterou je možné ze jejich napadení udělit. Není přece reálné očekávat, že všichni záchranáři, včetně dobrovolných hasičů, začnou trénovat bojová umění, nebo rovnou profesní sebeobranu. Jejich poslání je přece jiné a samo o sobě dostatečně náročné. Přece jen, napadení policisty si každý rozmyslí. A jakmile budou složky IZS postaveny na jejich úroveň, rozmyslí si i jejich napadení. Podle Oldřicha Šelenberka se už na Slovensku tímhle nápadem vážně zabývají.
Copyright © 2011 - 2018 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:





Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na