Jak se rodí středověcí bojovníci? | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Jak se rodí středověcí bojovníci?


15. dubna 2016 | Přečteno: 1625x | Autor: Marek Kožušník

Sport, o kterém se u nás zatím moc nemluví. Spojení brutálního středověkého válečnictví, prvků MMA, juda, ale i ragby nebo kickboxu, to je středověký plnokontaktní boj. Jeho vrcholný světový podnik, Bitva národů, se letos už podruhé odehraje v Praze. Lukáš "Halk" Jeřábek a Jan Burgerstein vyprávějí o radosti z boje, tréninkových metodách, ale i obtížích, které jejich mladý sport provázejí.

O středověkém plnokontaktním boji (HMB, Historical Medieval Battles) se u nás začalo více mluvit během Bitvy národů, jakéhosi mistrovství světa tohoto sportu, která se konala na pražském Petříně loni v květnu. Historičtí šermíři ale i pravověrní fighteři se na vás ale dívají tak trochu skrz prsty. Tušíte, proč to tak je?

Jan Burgerstein: Šermíři nás kritizují, protože používáme některé pro laika nepostřehnutelné "nehistorické" věci. Ano – v buhurtu, v boji pět na pět, se opravdu moc nešermuje. Tam se jenom mlátí a seká. Prostě chceš toho člověka dostat na zem. Šermíři tvrdí, že nemáme žádnou techniku, ale to není pravda. Tak nějak vypadala skutečná středověká bitva, s jediným rozdílem, že my nebodáme. Kdo se tehdy ve skutečné bitvě v těžké zbroji dostal na zem, neměl velké šance přežít. A to je i náš hlavní cíl – dostat soupeře na zem.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Kdo to nezkusil, nepochopí, jak úžasný tento sport je. Nejde jen o boj v kolbišti, ale o přátelství a životní styl. O komunitu, nejen o samotné násilí. Strávit víkend se spolubojovníky, ale i s protivníky. Na druhou stranu – dělali jsme třeba promo na Euro Bike Festu, stejně jako my tam byli MMA fighteři. Když nás viděli bojovat, se smíchem říkali: "Hele, vy jste fakt magoři. My bychom to dělat nemohli."

Jak jste se ke středověkému boji dostali?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Začal jsem na dřevárnách – to jsou hry na bitvy v přírodě, při kterých hráči oblečení do fantasy nebo historických kostýmů bojují mezi sebou dřevěnými replikami zbraní. Vadilo mi, jak všichni pořád jenom fňukají, že je někdo praštil moc nebo že někdo nepřiznává zásahy. Za rok jsem začal dělat historický šerm za Vikingy. Tam mi zase vadilo, že se člověk pořádně nevybije – existuje pevný scénář, třeba že se v určitém okamžiku musím vzdát. A pak mě jednou kluci od nás ze skupiny přivedli na trénink sem do pražského klubu středověkého plnokontaktního boje a už jsem tu tak nějak zůstal.

Vikingové jsou symbolem strašlivých válečníků. Bylo to tak, že ses cítil v těch hrách na Vikingy jako Viking bez pořádné rány?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Dalo by se to tak říct. Ale oproti ostatním akcím, třeba gotickým, se u Vikingů přece jen bojuje tvrdším způsobem. Rány jsou opravdu drsnější. V tom jsem měl ten přechod jednodušší. Už jsem na nějaké ty rány zvyklý byl.
Jan Burgerstein: Většina z nás byli historičtí šermíři, takoví ti, co je vidíš na hradech. I já jsem dělal scénický šerm. Pak jsem si ale koupil dražší zbroj a říkal jsem si – proč mám zbroj za tyhle peníze a nevyužiju ji? To se v ní mám jenom tak procházet po bojišti? Na to mi těch peněz přišlo líto. Pak jsem na youtube viděl videa z Ruska, ty tvrdé plnokontaktní středověké bitvy. A uvědomil jsem si, že právě tohle chci zkusit.

Jaké techniky nebo údery se v boji využívají? Lidi by si mohli myslet, že prostě popadneš zbraň a tupě mlátíš a mlátíš.

Jan Burgerstein: Díky tomu, že je to týmový sport, zde hraje velkou roli strategie. Někdo je hubený, vysoký, jiný zavalitý nebo menší. A každý něco umí. Když oblékneš do zbroje dvoumetrového hromotluka, za chvíli se začne potit. Musí daleko více prokrvovat svaly, jeho výkonnost jde rychle dolů. Malí a hubení naopak běhají v kolbišti jako ratlíci a jen tak se neunaví. I s takovými věcmi musíš počítat.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Já osobně nejvíc používám hlavu. I když jsem unavený, nemám třeba tolik natrénováno, ale hlava udělá cvak, jakmile zaklapne hledí. Říkáme tomu syndrom zavřeného hledí. Stojíš v kolbišti s otevřenou helmou, obejmeš se s kamarády před bojem, dojde na poslední srandičky a vtípky – a pak udělá helma cvak a vidíš jen pět cílů před sebou.

Musíš tedy v týmu rozdělit úkoly tak, aby každý plnil co nejlépe svou úlohu? Jako třeba v ragby?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Bylo by ideální rozvrhnout ten tým na veliké, malé, silné, statné, ale je fakt, že náš tým Trollů byl celou loňskou sezonu česká jednička a přitom jsem v něm největší já. Se 182 cenťáky a nějakými 90 kily. Přitom jsme dokázali vítězit nad týmy s dvoumetrovými chlapíky, co váží 110 kilo.

Jan Burgerstein: Když s někým nastupuješ do boje, musíš ho znát. Věřit mu. Protože když už nemůžeš, parťák si všimne, že jsi v předklonu, vyčerpaný a už dlouho nevydržíš. Musí přiběhnout a pomoct ti.

Trénujete tyto týmové strategie?

Jan Burgerstein: Co se týká strategie, trénujeme zápasy. Jako bys trénoval řeckořímský zápas nebo judo, ale v partě. Kluci nabíhají, pomáhají si, zvedají se, snaží se dělat podkopy, přehozy. Všechno v týmu. Kromě toho trénujeme fyzičku. Člověk musí vydržet, i, když už opravdu nemůže. Aspoň stát na nohou, držet se, krýt se. Protože ty rány někdy opravdu bolí.

Když to shrnu, středověký plnokontaktní boj je kombinace kickboxu, juda nebo řeckořímského zápasu, ragby a historického šermu?

Jan Burgerstein: Přesně tak. Je to kombinace toho všeho, ale záleží na člověku, co umí. Co mezi ostatní přinese.

Jak vypadá běžný trénink?

Jan Burgerstein: Máme čtyři tréninkové okruhy. Za prvé fyzička. Spoustu technik jsme převzali z kickboxových tréninků, děláme i atletická cvičení: běh, rychlé výpady, člunkové běhy. Pak máme speciální tréninky ve zbroji a se zbraněmi. Třetím okruhem je silový trénink s váhou parťáka, kdy ho třeba nadzvedneš a nosíš. A nakonec trénujeme na Baldovi, to je něco jako boxovací pytel, ale z pneumatik. Na Baldovi pracujeme se zbraněmi: techniky, údery, sílu a rychlost.

Jak často trénujete?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Oficiální tréninky máme v pondělí, ve středu a ve čtvrtek. Já osobně využívám každý možný termín, kdy se domluvíme a sejdeme, často i o víkendech.

Co vnímáte jako svou největší slabinu a naopak svou silnou stránku?

Jan Burgerstein: Proti ostatním bojovníkům jsem docela malý, takže na sobě musím ještě víc makat. Velký člověk nepotřebuje vynaložit takovou energii, aby mě sundal. Ale zase na druhou stranu se ke mně ti hodně velcí musejí sehnout. Tím ztratí stabilitu a já toho můžu využít.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Kluci mi vytýkají, že jsem zbrklý. Občas je to i výhoda, že tou svojí zbrklostí v kolbišti udělám zmatek. Dobrý tým toho umí využít.

Jan Burgerstein: Halk do toho jde agresivně, to je jeho velká výhoda. Já za sebe jsem zjistil, že meč a štít jsou pro mě s mou postavou nevyhovující. Proto bojuji s velkou sekerou.

Bojuješ se sekerou, která ti je až po bradu – namísto meče a štítu. Údery s ní jsou pomalejší, ale razantnější. Je i volba různých zbraní součást strategie?

Jan Burgerstein: Tyhle těžké zbraně by měly jít z druhé vlny. Bojovníci s menšími zbraněmi by měli nejdříve vepředu udělat chaos a nalákat na sebe nepřátele. V ideálním případě je natáčet ke mně zády. A já bych pak měl srabácky přijít a zezadu je velkou těžkou sekerou likvidovat (směje se).

Jak se před bojem dostáváteš do euforie? Funguje to jako ve středověku, že tlučete mečem o štít? Máte nějaký válečný pokřik? A co cítíte těsně před začátkem boje?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Když vbíhám do boje, cítím, jak mi nabíhá adrenalin, zrychluje se dech. V helmě svůj vlastní dech krásně slyšíš. A pak diváci. Nejlepší atmosféra byla na Bitvě národů loni v Praze. Celý ten několikatisícový dav kolem kolbiště skandoval: "Češi! Češi!" V tu chvíli to nebylo pět na pět, ale šest na pět.

Jan Burgerstein: Zpočátku cítím strach. Ale ne z toho, že se mi něco stane, to musíš úplně vypustit. Spíš strach, že to zkazíš týmu. Že uděláš nějakou chybu, blbě zakopneš, cokoliv. Když stojíš v kolbišti těsně před bojem, cítíš se jako dostihový kůň ve startovacím boxu – jen explodovat. Adrenalin ti pumpuje v žilách. Ale jakmile rozhodčí mávne, všechno z tebe spadne a jsi v jiném světě. Jako by se všechno zpomalilo.

Když jsem byl sám navlečený ve zbroji a bojoval, zjistil jsem, jak je to náročné. Chtěl jsem něco udělat, chtěl jsem být agresivní, ale nemohl jsem, protože jsem to už jednoduše po nějaké době neudýchal. Jak dlouho vydržíte takhle bojovat?

Jan Burgerstein: Minutu, maximálně dvě. Pak už se všichni válejí kolem zábradlí a už se jenom čeká, kdo udělá chybu. Je to zase jen o hlavě. Když jsem já absolvoval tyhle dlouhé pětiminutové boje a zbyli jsme už jen jeden na jednoho, to už člověk samotný boj ani nevnímá. Přestáváš vidět, dochází ti kyslík. Už ani necítíš, že chceš někoho shodit na zem. Chceš, ale už to prostě nejde. Už jenom bojuješ sám se sebou.

Jaké máte plány dál?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Asi nemá smysl povídat, že mám sen vyhrát Bitvu národů. To se nám asi nepovede. Přál bych si ale, aby středověký boj jednou v Česku uznali jako oficiální sport, abychom nemuseli všechno financovat z vlastní kapsy. A abych u toho ještě byl. Protože to není jenom pořízení zbroje. Když jedeme na víkendový turnaj třeba do Německa nebo Rakouska, padne na to plná nádrž. Ročně nás to všechno stojí tak 60 – 70 tisíc, včetně výdajů na zhruba dvacet nedotovaných turnajů nebo obnovy zbroje, která se samozřejmě v boji opotřebuje a ničí.

Jan Burgerstein: Já bych si přál, aby se středověký boj dostal víc do povědomí veřejnosti. Aby ho lidi začali brát opravdu jako sport. Aby se zvyšovala soutěživost mezi týmy, aby se týmy zvětšovaly. To je to, co chceme – pořád nabírat, abychom se rozšiřovali. Trénovat. A stoupat.

Kdo viděl Bitvu národů loni v květnu na Petříně, asi by souhlasil, že jde o vizuálně mimořádně zajímavou podívanou. Proč by tedy o středověký boj neměl být zájem? Co je největší problém v přístupu peněz a sponzorů?

Jan Burgerstein: Pořád ještě u nás není tak rozšířený a moc se o něm neví. Tím pádem není v tuhle chvíli tak zajímavý pro sponzory. Navíc – tím, že je to historizující sport, není možné, abychom byli obrandovaní. Nemůžeme mít na zbroji nebo v kolbišti firemní loga, což sponzory odradí. Průměrný laik o tomto sportu nic neví a nerozlišuje mezi historickým šermířem na hradě a námi. Pro něj je to pořád to samé. Vidí zbroj a řekne si – no jo, šermíři. Ty jsem viděl minulý týden na Okoři.

Ale tak je to asi všude ve světě, ne? To omezení reklam je přece obecně platné.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Ano, ale v zemích, kde HMB vznikal, dnes existují ligy, někde už je dokonce uznané jako oficiální sport. Mají tam úplně jiné podmínky. My si platíme i pronájem tělocvičny. Pokud chce někdo dnes začít dělat tento sport za současných podmínek, musí počítat s tím, že ho to bude stát nějaké peníze.

Jan Burgerstein: Když se budeme bavit přímo o Rusku, velmoci středověkého boje, tam dokonce boháči sponzorují jednotlivé kluby, nejlepší bojovníci mají i své vlastní sponzory, kteří jim platí i cesty po evropských turnajích. Dokonce tam funguje model, že po MMA zápasech nakonec proběhne souboj mezi dvěma rytíři v kleci. Tento "knight fighting" se dokonce vysílá v televizi, funguje tam sázení.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Taky se tam dá vydělat tím, že si někdo otevře školu a trénuje. Ale že by někdo řekl – dělám profesionálně HMB, nemusím chodit do práce a před domem mi stojí ferrari, to ne.

Vy jste ale účastníci mistrovství světa, v podstatě česká reprezentace a elita. Fungujete jako profesionálové z hlediska výkonu, ale s financováním jako amatéři?

Lukáš "Halk" Jeřábek: To jsi řekl přesně, k tomu není co dodat.

Nevadí obecně bojovnické nebo šermířské komunitě právě tohle? Že jste amatéři, kteří mají možnost se účastnit vrcholných světových akcí jako česká reprezentace? Že jste k tomu přišli tak nějak lehce?

Jan Burgerstein: Mistrovství světa, Bitva národů, se prezentuje jako amatérský podnik. Předseda Mezinárodní asociace HMB Anton Trubnikov dokonce prohlásil: "Jsme mnohem blíž původní olympijské myšlence než klasické moderní sporty. U nás soutěží jenom amatérští sportovci. Trénují ve volném čase, aniž by za to něco měli, a jediná věc, za kterou bojují, je sláva a prestiž jejich národa."

Bojovníky z Ruska a Ukrajiny vnímá zbytek světa HMB jako neporazitelné soupeře, kteří jsou o několik tříd lepší než všichni ostatní. Proč? Taky jsou přece amatéři.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Zase je to o hlavě. S nimi nastoupíš a už před bojem víš, že jsi prohrál. A oni to vědí taky.

Jan Burgerstein: Taky jde o to, že u nás sestavíš dohromady čtyři týmy po osmi lidech – a vybírej z nich elitní fightery. Vybereš, ale ne tak dobré jako z Ruska, kde je těch týmů sto. Jde o velikost členské základny.

Jaké vlastnosti musí mít dobrý HMB bojovník?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Fyzickou zdatnost, to bez diskuse. A psychiku. Jít do boje a pokusit se sám v sobě potlačit strach. I když mám zbroj, která mě kryje skoro všude, pořád může dojít ke zranění. Ale myslím, že z hlediska počtu a závažnosti zranění mezi jinými sporty nevyčníváme.

Jan Burgerstein: Měl by mít vlastnosti ragbyového hráče, mně se ragby hrozně líbí. Proto si myslím, že nejlehčí přestup k nám je z ragby.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Já si naopak myslím, že nejjednodušší přestup je z historického šermu, protože tenhle sport přece jen děláš ve zbroji. Musíš být zvyklý na to šílené vedro. Když je v létě třicet stupňů, je to nepříjemné i v tílku, natož ve vaťáku a třiceti kilech železa. Hlava pak bojovat chce, ale tělo už kolikrát nemůže.

Kolik toho na sobě nesete?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Titanový komplet váží tak 16 - 17 kilo, to je ale extrém. A pořádně drahý extrém. Helma váží 5 - 6 kilo, některá až osm. A s touto zátěží se během turnaje musíš pohybovat celý den. Turnaje jsou většinou celodenní, bojuje mezi sebou třeba deset týmů systémem každý s každým. Čekáš na jednotlivé zápasy a pořád musíš být oblečený ve zbroji.

Co by si měl sám v sobě zhodnotit člověk, kterého třeba uchvátily boje na Bitvě národů a chtěl by se k vám přidat?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Na video se koukneš, může se ti to líbit, ale ten reálný mezník mezi tím být fighter a být fanoušek je v okamžiku, kdy si to sám vyzkoušíš. Musí tě to prostě bavit. Já měl kliku, mě do zbroje poprvé oblíkli poměrně drsným způsobem. Hned zpočátku jsem jel na turnaj dělat podporu, support. To jsou ti, co nebojují, ale pomáhají s ustrojováním a vůbec vším okolo. A najednou ke mně o pauze přiběhli kluci, chyběl jim bojovník. Říkali: "Halku, ty sis to chtěl vyzkoušet, viď? Tak dělej, oblíkej se, už na tebe čekají." Můj první boj byl čtyři na čtyři v písku v Linzu na náměstí. Podal jsem asi hrozný výkon, ale byl jsem nadšený. V tu chvíli jsem už věděl, že jsem jejich.

Jan Burgerstein: Vrátím se ještě k tomu, co by si měl promyslet náš nový adept: Musí počítat s tím, že do toho vloží nějaké peníze a čas. Nesmí trpět klaustrofobií. Zbroj i vybavení se dá dokupovat časem, spoustu věcí si umíme sami vyrobit.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Člověk, který by se k nám chtěl přidat, nemusí ani bojovat, pokud ho "jenom" baví středověká atmosféra na turnajích a chce přitom patřit k týmu. Support je kolikrát důležitější než sami bojovníci. Jak s oblibou říkám: "Fighter bez supportu je jenom ubohá hromádka nezapnuté zbroje, co má žízeň."

Výhodou pro méně zkušené členy týmu je i to, že se můžou poměrně brzy zúčastnit boje, protože v tom nejsou jen sami za sebe. Kdyby začínající MMA fighter vlezl do klece k šampionovi, prostě ho zabije. Ale v kolbišti nejsi sám, z průšvihu tě může vysekat parta.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Ne, že by se mi to párkrát nestalo. Na turnaji v Norimberku mě takhle dostal týpek o hlavu větší než já – tahal mě za helmu, strašně to škrtilo. Ještě k tomu jsem dostal sekyrou přes ruku, měl jsem zakrytý výhled. Ozvaly se čtyři rány a já si říkám: "Hele, to nešlo do mě!" A najednou se mi odkrylo hledí, ozvala se další rána, holčičí vyjeknutí, frajer se sesypal a já nad sebou vidím tadyhle Burgera se sekyrou (směje se).

Máš na kolbišti během boje v úzkém průzoru hledí vůbec povědomí, kde přesně jsou ostatní?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Musíš vědět, kam zhruba se lidi rozutekli. Je dobré se občas v zápalu boje rozhlédnout, co se v kolbišti děje. Takhle jsme prohráli v Bitvě národů ve druhém kole v souboji 21 na 21 proti Italům. Jeden jediný uvolněný Ital takhle sundal asi sedm našich, kteří někoho strašně zabíjeli. To je sice pěkné, ale pak stačí jeden náraz, ve zbroji člověk není úplně stabilní. Stačí málo, aby upadl.

Jan Burgerstein: Spousta lidí si myslí, že jdeš do boje s tím, abys toho druhého umlátil. Jenže ty ho chceš spíš přelstít. Dobře víš, že za chvíli budeš nastupovat do druhého kola, nechceš se s ním pět minut prát. Chceš udělat nějakou kulišárnu, dostat ho zezadu, strčit ho, aby spadl. Chceš pomoct ostatním, aby se neunavili.

Existuje v boji nějaká základní taktika, když nastupuješ pět na pět? Že se třeba nejdřív zaměříš na nejslabšího?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Samozřejmě, když víš, že je někdo slabý článek, musí okamžitě ležet, aby došlo k přečíslení.

Přečíslení je zásadní věc, která vyhrává souboje?

Lukáš "Halk" Jeřábek: Poměrně rozhodující. I když se nám už taky podařilo v přečíslení nakonec prohrát, je to obrovská strategická výhoda. Většinou rozhoduje. Potřebuješ jednoho volného, aby pomáhal.

Vybavíš si svůj nejsilnější zážitek z boje? A je jedno, zda dobrý nebo špatný.

Lukáš "Halk" Jeřábek: Na Bitvě národů v Chorvatsku v roce 2014 proti Německu. Měli jsme na ně strategii, že se obětuju a vlítnu do nich. Všichni se na mě sesypou a kluci je pak rozeberou zezadu. Jak už to v tomhle sportu bývá, vymyšlená strategie končí první ranou. Pod nohy se mi připletl malý německý zmetek se sekerou, zahodil jsem ho na zem. Najednou na mě vyběhl druhý Němec, trochu mě zatlačil – a já ho přehodil přes toho prvního. A v tu chvíli, během tří vteřin boje to bylo pět na tři.
Jan Burgerstein: Silný zážitek bylo nastupovat tím tunelem do kotle diváků na pražské Bitvě národů. Na to se nezapomíná. A nejlepší na tom je, že letos bude Bitva národů v Praze opět.
Copyright © 2011 - 2017 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Související články


V boji teče krev
Den v kůži středověkého válečníka.
Bitva národů 2015
V Praze proběhlo zajímavé setkání. Materiál z minulého "fajru."

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Arer - 14.10. 2017 / 22:15
V kterém konkretním čisle byla tato recenze??


Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na