Kata mi ukazují podstatu juda | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Kata mi ukazují podstatu juda


3. května 2016 | Přečteno: 1817x | Autor: Přemysl Souček

Judisté v kata soutěží teprve několik let. Závodníci navíc musí mít alespoň 1. kyu, takže většina lidí o této novince nemá ani tušení. "Cvičení kata mě vrací ke kořenům juda, které je založené na vychýlení těžiště," vysvětluje nositel 4. danu, úspěšný závodník a prezidentský bodyguard Richard Jelínek.

Soutěže v kata, při vší úctě, jsou v principu hodnocení to samé, jako krasobruslení nebo závodní tanec. Co k nim přivede člověka, který 20 let hlídá české prezidenty?

V kata rozhoduje subjektivní hodnocení rozhodčích, které má vždycky nějaké slabiny, to je fakt. Ale když jsem stál před rozhodnutím, zda se normálně prát ve veteránských kategoriích, nebo se pustit do kata, vyšly mi kata jako praktičtější.

Praktičtější?

Ano. Dokonce hned ze dvou důvodů. Zápasení už jsem si za 20 let užil docela dost, získal jsem titul policejního mistra ČR. S postupujícím věkem a ubývajícím volným časem jsem viděl, že už se mi jen stěží podaří udržet závodní výkonnost na úrovni, na jakou jsem byl zvyklý, a navíc se mi začala množit zranění. Kata jsou v tomhle směru bezpečnější, a byť se cvičí ve dvojici, přece jen se při nich nervete se soupeřem.

Definitivně rozhodlo to, když jsem si uvědomil, že kata mě vracejí k samotným kořenům juda, ke kuzushi, tedy vychýlení útočníka. Na tom je celé judo postavené, ale když závodíte, provádíte jej jinak, než to je v kata. Soutěžní judo je totiž hodně silové, kdežto původní smysl juda je využít k vychýlení soupeřovu energii a díky tomu zvítězit bez nutnosti mít velkou sílu. A právě to činí judo krásným. Navíc v některých kata provádíte právě sebeobranné techniky, což považuji za další rozvoj schopností. I těch důležitých pro moji práci.

Tak to se musím zeptat, co dají kata osobnímu strážci?

Například to, že si procvičujete schopnost soustředění. Kime-no-kata trvá kolem 12 minut, kdy nemůžete vypustit ani vteřinu, protože se hodnotí úplně všechno, od samého příchodu na tatami. Právě tahle kata je nejstarší v judu, sestavil ji ještě sám Jigoro Kano ve spolupráci s dalšími mistry jiu-jitsu a představuje boj mezi samuraji, kteří se setkali někde u čaje. Takže polovina katy se odehrává vkleče. Bráníte se tak proti útoku pěstí i proti útoku nožem tanto. Při obraně proti úchopu za ruce například z kleče dokonce kopete.

Kromě toho vás to nutí k preciznímu provádění technik, což také vůbec není špatné. V zápase můžete jednu techniku udělat třeba dvaceti způsoby a vždycky na ni můžete vyhrát. V kata je ovšem správné pouze jedno provedení. To úplně základní. Žádné individuální odlišnosti se netolerují. A je to logické, soutěže v kata jsou pro držitele mistrovských stupňů, takže provedení technik musí být mistrovsky přesné. Ostatně kata jsou i součástí zkoušek na mistrovské stupně dan.

V kata se bráníte kopem? Ty stejně jako údery v původním konceptu juda sice byly, ale dávno už je žádný judista nevyučuje, protože se je sám neměl kde naučit.

To je pravda. Dnes se musíte údery a kopy naučit sám, čili musíte vyrazit na karate nebo jiu-jitsu. Což jsem udělal já.

Judo děláte v Sokole Vršovice, takže jste využil tamní přidružený oddíl jiu-jitsu?

Ne, učil jsem se pět let v Německu, a protože už jsem měl v té době 2. dan v judu, po pěti letech jsem udělal zkoušku na 1. dan jiu-jitsu. Trvala víc než hodinu.

Odlišují se údery a kopy v judu a jiu-jitsu nějak od úderů v karate?

Odlišností tam mnoho nenajdete, pokud vůbec jsou, řekl bych. Jenže karate jsem nikdy nedělal, takže na tohle porovnání nejsem ten pravý. Ale určitě je jiné použití úderů a kopů než v karate. Tam se snažíte o to, aby to byla rozhodující, likvidační technika. V judistických kata je úder i kop vždycky jen "navolňovací", k oslabení odporu protivníka, jež vám umožní nasadit rozhodující techniku, kterou je páka nebo škrcení, případně samotný hod.

Mimochodem, proč jste se jiu-jitsu neučil v Čechách?

Řekněme, že jsem neviděl kolem sebe oddíl, který by mi připadal seriózní. A při profesním výcviku jsem se seznámil s Němci, jejichž výuka seriózní byla. V Česku jsem se ale nějaký čas věnoval taekwondu a seznámil jsem se i s kobudem a iaidem, které mi dnes v kata pomáhá.

Vrátím se ke kata. Jak dlouho vám trvá, než se kata na závody naučíte?

Před závody se ji s parťákem učíme intenzivně tři měsíce. Celý trénink jedeme jednu katu. Když se nechystáme na závody, tak trénujeme normálně s ostatními a katu si projdeme jednou za čas. Ale celkově už kata cvičím osm let.

Kata jsou součástí zkoušek na mistrovské stupně a v základní podobě jde o provádění jednotlivých technik, včetně předpisového příchodu a odchodu. Ty, ve kterých závodíte vy, jsou složitější, delší a dokonce zahrnují nůž tanto, katanu, ba i pistoli. Kde se tahle kata vzala?

Některé pocházejí ještě přímo od Jigora Kana, zakladatele juda, což je případ kime-no-kata. Jiné, jako třeba Kodokan-goshin-jutsu, ve které se používá i pistole, se objevily až daleko později. Jsou také daleko jednodušší, co se týká ceremoniálních obratů, příchodu, odchodu a podobně.

Kolik závodníků se v Česku věnuje kata?

Odhaduji to na 30 dvojic. U nás se soutěžemi v kata začalo až v roce 2008, což je zhruba o deset let později než ve světě. Jsme proto pozadu v počtu závodníků, ale samozřejmě i v kvalitě. Takže, byť máme mezi sebou rivalitu, jak vyjedeme do zahraničí, odkládáme ji a skládáme dvojice i napříč tuzemskými oddíly. Což bychom v Česku samozřejmě neudělali. Asi se snažíme dobře, protože třeba na loňském mezinárodním mistrovství Maďarska už jsme sbírali medaile, což se nám na mistrovství Evropy zatím nepodařilo.

Jak vlastně takové soutěže probíhají?

Judo má sedm oficiálních kata japonského institutu Kodokan, plus go-no-sen-no-kata, která je neoficiální, a proto se v ní nesoutěží. V tuzemsku se soutěží ve čtyřech z nich: nage-no-kata, katame-no-kata, kime-no-kata, Kodokan-goshin-jutsu, za hranicemi se závodí ještě v itsutsu-no-kata a ju-no kata. Ve světě se soutěží také v "judoshow", do které si můžete vybrat téměř jakékoli prvky, propojit je a pak je při hudbě předvádíte. V akci může být od dvou do sedmi lidí a můžou si měnit úlohu útočníka a obránce, což v klasických kata nelze. Pro diváky je show hodně atraktivní, protože je dynamická a není svázaná ceremoniály. Samozřejmě se soutěží zvlášť v jednotlivých kata a v show.

V Česku výkony posuzují tři rozhodčí a jejich hodnocení se sčítají. V zahraničí je soudců pět a nejhorší a nejlepší výsledek se škrtá.

V tuzemsku můžete nastoupit, ke kolika kata chcete, na mistrovství Evropy k jedné, na mistrovství světa ke dvěma. Ale jedna sestava trvá od osmi do 12 minut, kdy jste absolutně soustředěni, nemůžete nic odfláknout, protože se hodnotí, jak chodíte, jak se ukláníte, jak přesně je provedená vaše technika, jak razantní a reálný je útok i vaše obrana i samotné pády. Posuzuje se to u útočníka i obránce. Záleží tedy na každé maličkosti. Takže si nemyslím, že je reálné dobře zacvičit víc než dvě kata.

Soutěží jen držitelé mistrovských stupňů?

V zahraničí ano, u nás se můžete zúčastnit i s prvním kyu. Věkové omezení není, muži i ženy se posuzují dohromady. Dokonce může být i smíšená dvojice.

Vy sám jste na některou katu specialista, nebo je střídáte?

Jak jsem říkal, podle mě není reálné dobře zacvičit víc než dvě sestavy na jedněch závodech. Takže nejčastěji jdu na tatami s kime-no-kata, která trvá těch 12 minut, nebo s osmiminutovou Kodokan- goshin-jutsu. V kime-no-kata se mi podařilo být už čtyřikrát mistrem republiky, loni jsem konečně uspěl i v Kodokan goshin-jutsu. Neobvyklé je, že pokaždé jsem předváděl s jiným uke, tedy útočníkem.

Dá se říct, co je nejtěžší na tom, když se kata učíte?

Nejtěžší je naučit se techniku dělat předpisově. Protože každý má za sebou stovky zápasů, kde bylo nejdůležitější jakoukoli techniku dotáhnout do konce a jak konkrétně vypadala, bylo spíš jedno. Zápasové judo je hodně silové, stojí proti sobě soupeři, kteří vědí, co může přijít. Proto se dokonalé provedení techniky na závodech podaří jen výjimečně.

Takže se musíme přeučovat ze zažitého závodnického provedení technik na to ukázkové. Správná chůze dá taky chvíli zabrat, ale tu se učíme od začátku. Takže to není tak těžké jako změnit své zvyky a postupy. To hodně lidí od cvičení kata odrazuje.

Zmiňoval jste, že kata vás vrací k podstatě juda, tedy k práci s těžištěm...

Ano. Původní judó totiž vlastně můžete vidět až právě v kata. "Navolňovací" úder, vychýlení a pak krásná technika, do které – právě díky vychýlení – nemusíte vkládat příliš síly... Tak má judo vypadat při použití v praxi! Vždyť jeho zakladatel Jigoro Kano sám nebyl žádný hromotluk, on se do studia bojových umění pustil právě proto, aby se naučil, jak se může on, slabý člověk ubránit někomu silnému.

On sice judo koncipoval od počátku – na základě zejména jiu-jitsu – především jako sport, ale protože Japonci nepoužívali váhové kategorie, zůstalo kuzushi jeho základním kamenem. Ostatně, i kdyby tomu tak nebylo, vždycky vám pomůže, když umíte soupeři či útočníkovi narušit rovnováhu.

Přeci jen jsou kata dost formální, jaký je jejich přínos pro praktické judo? V zápase je nevyužijete a s mečem vás na ulici také těžko někdo přepadne. A předpisově zvládnout techniku můžete i bez cvičení kata.

Ale takhle se dá polemizovat s každým nácvikem! Myslím, že není tak důležité, jak moc je to cvičení formalizované. Důležité je, že cvičíte postup v situaci, která v nějaké podobě může nastat.

Každá kata vás totiž učí něco, co jste dosud neznali. Jigoro Kano si totiž nechal výuku praktické sebeobrany až pro adepty s mistrovským stupněm. Až oni se měli – po předchozím perfektním zvládnutí samotných technik – naučit jejich praktickou aplikaci v reálném prostředí. To byl vrchol výuky. Do té doby, než se stali mistry, judisté samozřejmě mohli poměřovat síly v randori, aby si techniky zažili v praxi, ale jejich případné zničující použití chtěl učit až mistry. Má to svoji logiku. Ten, kdo nosí "dan" už by neměl dělat hlouposti a prát se zbytečně někde na ulici. Takže pro jistotu tyhle kata jsou součástí zkoušek až od třetího danu.

Je fakt, že vás v Česku těžko někdo napadne, když budete klečet u čaje, ale když budete sedět u piva, tak už se to stát může. A většinu z toho, co se pro takový případ cvičí v samurajské kime-no-kata v takové situaci můžete v nějaké modifikaci použít. Samozřejmě že útok může vypadat jinak, ale tím, že už jste se musel naučit údery a kopy na jiu-jitsu, naučili vás také kryty, které použijete, když se zrovna nedá použít technika z kata. Navíc máte proti většině útočníků výhodu v tom, že na většinu toho, co při obraně budete dělat, nemusíte prakticky vůbec myslet, protože to z katy máte dokonale zažité.

Když cvičíte Kodokan-goshin-jutsu, která je novodobá, bráníte se proti úderům, úchopům, útokům nožem i pistolí, navíc zepředu i zezadu. Místo tyče se sice dnes budete bránit spíš baseballové pálce, ale princip zůstává stejný. Obránce používá údery i kopy, páky, strhy, uhýbá a samozřejmě pracuje s vychýlením útočníka.

Gonosen-no-kata je zase výborný nácvik na střetnutí s jiným judistou či prostě zápasícím útočníkem, protože je to kata protichvatů. Při 12 útocích si procvičíte protiútok prostřednictvím 10 chvatů.

Jak si stojí česká reprezentace v kata?

Naše "repre" vznikla v roce 2011. Tvoří ji jablonecká dvojice Jan Český s Robertem Hořením a vršovická, tedy Jan Brožíček a já. Mistrovství Evropy, kterého jsme se zúčastnili, se ten rok konalo v Praze. Kluci z Jablonce byli šestí, my desátí, uzavírali jsme druhou třetinu startovního pole. Od té doby jsme se zúčastnili až loni mezinárodního mistrovství Maďarska. Dvojice Český - Hoření dosáhla na dvě třetí místa za katame-no-kata a nage-no-kata, já s Robertem Hořením jsme brali stříbro za kime-no-kata.

Máte na kata svazového trenéra?

Oficiálně ne. Ale vždycky nás doprovází nositel sedmého danu Jiří Vele, předseda kolegia danů. Není sice oficiální trenér reprezentace, ale zkušeností má v tomhle směru dost, protože je mu sedmdesát a judu a kata se věnuje celý život. Takže nám vždycky dobře poradí.

Na závěr mě napadá, jak jste s tréninkem kata vůbec začali? Učebnice na to nejsou a z internetu se všechno nenaučíte...

Kluci z Jablonce si na začátku pozvali mistry z Itálie, my shodou okolností také. Ale v poslední době se vnímání kata v rámci svazu juda zlepšilo, takže jsme loni měli víkendový seminář s dvojicí mezinárodních rozhodčích kata z Nizozemska. Školili závodníky i rozhodčí a pro oboje to byla zkušenost v pravdě k nezaplacení. Doufám, že jich bude časem víc.

Ještě se zeptám na vaši práci, přece jen s členem prezidentské ochranky nemluví člověk každý den. Nějaké tušení o tom, co dělá takový bodyguard, asi každý má, ale nejspíš nikdo netušíme, co je na hlídání prezidentů nejtěžší?

Nejtěžší? Tak to je těžká otázka. Ono je nejtěžší už jen se do prezidentské ochranky dostat! Myslím v porovnání s ostatními policejními jednotkami.

Těžší než do URNA?

Lidé v zásahovkách tvrdě trénují a pak dostanou jasný úkol. Nemusejí se zabývat tolika věcmi jako my, neplánují tak dlouhé přesuny, nemusejí brát v úvahu dostupnost nemocnice, nepotřebují tipovat místa pro OPDZ, tedy protiostřelovače a tak dál. Pro zásahovku AKCE znamená nejspíš střelbu a likvidaci agresora, možná osvobození rukojmího. U nás je AKCE už třeba nevolnost chráněné osoby. To neznamená, že bych kolegy v jiných útvarech nějak shazoval, jen jejich zařazení nevyžaduje sledovat tolik prvků. Ostatní mívají jasné zadání, my permanentně čekáme, ostatní vědí, co je čeká, my to nevíme nikdy. Tomu odpovídají i kritéria výběru na Hrad. Adept také musí mít vysokou školu, znát jazyky, mít společenské vystupování, samozřejmě fyzičku, střelbu... A taky musí mít týmového ducha, ale zároveň schopnost samostatného rozhodování, při kterém bude pořád brát v úvahu, co dělá celek. Proto říkám, že nejtěžší je už jen se tam dostat.

Asi klasická otázka na bodyguarda je, zda by se vrhl před svého chráněnce bez ohledu na to, že to může být poslední věc, kterou v životě udělá.

Dělám tuhle práci 20 let. Po té době, všem výcviku, bych to už udělal úplně automaticky, vůbec bych o tom neuvažoval.

A kdyby chtěl tuhle práci dělat váš syn, doporučil byste mu ji?

Doporučil. Protože je to jedna z nejzajímavějších a nejpestřejších prací, které u policie vůbec existují.

Synovi byste doporučil práci, u které může přijít o život?

No, když už ji bude chtít dělat, tak mu to stejně nerozmluvím.

- - - - -

Sportovní dráha Richarda Jelínka

1x policejní mistr republiky
2x policejní vicemistr republiky
1x bronz z policejního mistrovství republiky
5x mistr ČR v kata
5x stříbro v kata ČR
11 let účastník extraligy a 1. ligy juda
4. dan judo, 1. dan jiu-jitsu

- - - - -

Kata v judo

Kata jsou součástí judo od jeho vzniku v roce 1882. Zakladatel systému Jigoro Kano nezahrnul kata do Kodokan judo proto, aby se cvičily z důvodu striktního dodržování veškerých předepsaných detailů a formalit. Naopak, chápal kata jako prostředek k tréninku a nácviku technik, který by měl být zařazován co nejčastěji. Samotný Jigoro Kano cvičil do vysokého věku a pro udržení tělesné kondice využíval právě kata, píše na svých stránkách Český svaz juda. Podle něj celá řada japonských špičkových judistů (Inokuma, Okano, Sato) zdůrazňuje význam studia kat pro rozvoj technické přípravy a to především nage-no-kata a katame-no-kata.

Oficiální kata Kodokan judo

Nage-no-kata neboli kata hodů, je první částí randori-no-kata, forem volných cvičení a byla vytvořena v letech 1884/85 profesorem Jigorem Kanem, který stanovil její formu a ducha. Její vzorné provedení představuje ideální použití teoretických pravidel hodů. Představuje základ studia principů útoku a obrany juda v postoji (nage waza), přemisťování (shintai) a pohybů těla (tai-sabaki).
Nage-no-kata je tedy ve všech smyslech tohoto slova první kata juda, vzorovou a klíčovou kata. Sestává se z patnácti hodů.

Kateme-no-kata neboli kata ovládání resp. kontroly, je druhou částí randori-no-kata. Stejně jako nage-no-kata byla vytvořena v letech 1884/85 profesorem Jigorem Kanem. Katame-no-kata stanoví teoretická a praktická pravidla útoků a obran juda v boji na zemi. Obsahuje 15 technik.

Kime-no-kata, boj na život a na smrt. V oficiálních katách Kodokanu jsou dvě kata, které ukazují možnosti juda na poli sebeobrany. Ta, jež demonstruje sebeobranné prvky používané ve feudálním Japonsku, se nazývá kime-no-kata. Právě ona snad nejlépe demonstruje slova Jigora Kana z roku 1889: "Trénink juda je i studiem technik, kterými se, mimo jiné, můžete bránit, pokud jste napadeni". Tato kata, kterou praktikoval Kodokan po roce 1889, měla údajně pouze 15 technik. Ovšem kime-no-kata je Kodokanem písemně zmíněna poprvé v roce 1917 a její první vyobrazení je až z roku 1931. Současný standard kime-no-kata Kodokan přijal v roce 1977. Zahrnuje 20 technik.

Kodokan-goshin-jutsu je nejmladší katou Kodokanu, která byla vytvořena v průběhu let 1952 - 58. Na jejím vzniku se výraznou měrou podílel mistr aikido Kenji Tomiki a vliv aikido je zřejmý v celé řadě jejích technik. Stejně jako kime-no-kata jde o kata, která se zabývá sebeobrannými situacemi. Rozdíl mezi nimi je v tom, že zatímco kime-no-kata řeší situace typické pro období Edo (1603 – 1868), kodokan-goshin-jutsu se zabývá sebeobrannými situacemi moderní doby. Kodokan-goshin-jutsu obsahuje 21 technik, z toho je jich 12 proti neozbrojenému soupeři, zbývajících 9 řeší útok ozbrojeného protivníka, který útočí nožem, tyčí a revolverem.

Itsutsu-no-kata je velice náročná, ačkoli obsahuje pouze 5 technik a přesto, že se na první pohled může zdát poměrně jednoduchá. Jednotlivé techniky demonstrují jak princip maximální efektivity, tak i působení přírodních síl. Techniky nemají vlastní názvy. V této kata se v Česku nesoutěží.

Ju-no-kata je původní katou Kodokanu, na jejímž vzniku se významně podílel zakladatel juda Jigoro Kano. Vznikla v roce 1887 a obsahuje 15 technik. V Česku se v ní nesoutěží.

Koshiki-no-kata je kata, kterou Jigoro Kano převzal přímo ze školy ju-jutsu Kito-ryu proto, aby její techniky zachoval pro budoucnost. Alternativní název je Kito-ryu-no-kata a Kodokan ji považuje za nejobtížnější. Kata obsahuje 21 technik.

Rozšířená, ale neoficiální gonosen-no-kata je kata základních protichvatů judo v postoji. V Japonsku se studuje prakticky jen v některých školách a je to kata, která je charakteristická pro jednu z nejslavnějších univerzit, univerzitu Waseda. Byla vytvořena začátkem našeho století mistry této univerzity a odtud se rozšířila do celého světa. Velmi pozoruhodnou podívanou skýtá její zpomalené provádění. Gonosen-no-kata zahrnuje dvanáct hodů.
Copyright © 2011 - 2017 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv autora

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

pogrovskí - 21.02. 2017 / 23:24
Byl v reprezentci Jiří Vele 7. dan?


Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na