Kendó rokudan, již druhý v České republice | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Kendó rokudan, již druhý v České republice

Kendó rokudan, již druhý v České republice


24. ledna 2017 | Přečteno: 2031x | Autor: Jana Ziegelheimová

Ri no šugjó waza no šugjó

Je to trochu otřepaná fráze, ale na šestý dan jsem se začala připravovat hned po složení pátého. Nedělala jsem nic mimořádného, co bych předtím nedělala, snažila jsem se jezdit jednou za měsíc na semináře nebo závody a jednou za měsíc až dva jsme jeli za panem Potrafki do Berlína. Během prvních dvou let mi hodně pomohlo cvičení s národním týmem, kde se mi pomocí kakarigeika zažívaly některé techniky a nemusela jsem nad útokem moc přemýšlet. Poslední dva roky jsem cítila, že pro přípravu na šestý dan mi tréninky reprezentace nevyhovují, že potřebuji více než na rychlosti a reflexech (jakkoliv důležitých) pracovat na seme a práci se soupeřem.

Jindra Ziegelheim, náš první rokudan, mi hodně pomohl tím, že jsem viděla jeho přípravu a slyšela, co mu říkají sensejové. Moje příprava probíhala z 90% na trénincích našeho oddílu Sandómon Bílina, který má především dětskou základnu a několik pokročilých žáků. Pracovala jsem s nasazením, které doporučují Ozawa sensej, Ogino sensej a v neposlední řadě i Jindra na svých trénincích. Toto doporučení zní, že při cvičení s dětmi, začátečníky či méně pokročilými, člověk musí vytěžit maximum i pro sebe tím, že si záměrně bude dělat věci co nejtěžší. Například při technice men-kaeshi-do, čeká do poslední možné chvíle tak, aby techniku provedl co nejrychleji. Při roli motodačiho si představuje, jak provádí techniky. Tento přístup se stal mou alfou a omegou při běžných trénincích u nás v dódžó, ale i na závodech, seminářích nebo trénincích reprezentace. O konkrétních zkouškách na šestý dan jsem nepřemýšlela, prostě cvičím tak, aby se moje kendó vyvíjelo směrem vzhůru, korigováno mými senseji. Tak nějak jsem tušila, že se blíží termín, ale o tom, že na zkoušky půjdu, jsem začala uvažovat asi tři měsíce před termínem zkoušek s tím, že v tuto chvíli cítím svoje kendó vyrovnané, harmonické. Tento klid se projevil i v duševním rozpoložení a pocitu, že když na zkoušky půjdu, tak nemám co ztratit. Vždyť mohu jen získat, a to minimálně zkušenosti ze zkoušky na tak vysoký stupeň. Vím i z jiných oblastí mého života, že konkrétní vysoký cíl člověka vždy posune, i kdyby neuspěl. Tím bylo rozhodnuto o termínu zkoušek. Červenec 2016 v Budapešti.

Dva měsíce před zkouškami jsme s Jindrou navštívili Japonsko, kde jsem si několikrát dobře zacvičila a získala pocit klidu a sebedůvěry. Do Japonska jsme s Jindrou jeli především na Kyoto Taikai. Těšila jsem se na cvičení v dódžó pana Oginó, pana Ozawy a pana Jasumury. Všichni tři sensejové mají zásadní vliv na vývoj mého kendó. Cvičila jsem s nimi nebo pod jejich dohledem, každý mi k mému kendó něco řekl. Přímo na zkoušky se nikdo z nás nezaměřoval, ale to vůbec nevadilo. Pořád jsem cítila, že rostu. Už jen tím, koho kolem sebe vidím cvičit a s kým mohu cvičit.

Po návratu jsem si udržela náladu/ výkonnost z Japonska ještě asi měsíc, ale pak začala postupně upadat. Asi tři týdny před zkouškami jsme jela na seminář s panem Lancinim, kendó 7. dan, který byl zaměřený na pokročilé techniky. Ve velmi uvolněné atmosféře a přátelském duchu jsem prožila báječné cvičení s lidmi vysoké úrovně a nálada/ výkonnost šla zase nahoru.

Před samotnými zkouškami v Budapešti byl dvoudenní seminář zaměřený výhradně na přípravu ke zkouškám. V těchto dvou dnech před zkouškami už nelze přeučit zlozvyky či učit něco nového, ale tento čas je důležitý pro ujasnění si a utřídění informací a je třeba se zaměřit na to, co sensejové zdůrazňují při semináři. Pak už jsem zaujala smířlivý postoj: "Děj se vůle Boží, ono to nějak dopadne," a byla jsem připravená na jakoukoli eventualitu. Samotný průběh zkoušky si moc nepamatuji, kdybych neviděla video, ani nevím, co jsem dělala, pamatuji si jen propad v naladění, když jsem uviděla, že mými soupeři budou o dvě hlavy větší a mladší muži a hlavou mi běželo: "Co s nimi budu jen dělat?" Že jsem zkoušku na šestý dan složila, považuji za řízení osudu, který mi přihrál dobré soupeře, naladěnou komisi a sebe v dobré formě. Měla jsem radost, umocněnou dalšími úspěšně složenými zkouškami české výpravy.

Cvičím dál, stejně jako před zkouškami, takže se toho moc nezměnilo. A možná to bude znít otřepaně, ale příprava na další stupeň začala už den po úspěšně složeném předchozím.

Text poskytla Česká federace kendó, pozn. redakce.
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:





Foto: archiv autorky

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na