Kozáci a jejich bojové umění | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Kozáci a jejich bojové umění


3. dubna 2012 | Přečteno: 8865x | Autor: PhDr. Josef Dolejší

O dějinách kozáků bylo napsáno již všelicos a něco z toho publikováno i u nás. Nikdo se však zatím nezabýval zásadní oblastí kozácké existence a života, jakou je nesporně bojové umění. V roce 2006 vyrostla u nás skupina nadšenců, kteří usilují tento deficit odstranit s elánem a nevšední iniciativou formou veřejných praktických rekonstrukcí původní výstroje, výzbroje, výcviku, způsobu boje, ale i životního stylu, včetně bytování ve funkčním kozáckém táboře, vaření jídla, užívání stolního náčiní a keramiky, hudby a zpěvu tradičních písní záporožských kozáků. Jde o obdivuhodnou aktivitu asi dvaceti mužů, ale i několika půvabných žen, kteří obětují svůj čas, prostředky a energii k vytváření obrazu "živoucí historie" ukrajinských kozáků poloviny 17. století. Jejich záslužnou činnost zaznamenal nedávno i tisk u nás žijících Ukrajinců.

Organizátorem skupiny sdružující členy z Prahy, Českých Budějovic a Brna je po právu volený vojskový ataman, jak má být. Ten také usiluje o to, aby se bojové umění členů neustále zdokonalovalo v duchu těch nejlepších kozáckých tradic. Jde především o boj šavlí, studovaný a cvičený ve spolupráci se školou "Signum Polonicum" Zbignieva barona Sawického, ale též o efektivní nácvik střelby z doutnákové muškety, kolečkové karabiny či pistole, lukostřelbu, boj píkou či čakanem.

Jak je známo, za vrcholné dějinné období záporožských kozáků lze považovat konec 16. a celé 17. století. Rozhodujícím momentem bylo dobudování a organizační dotvoření Záporožské Síče na dněperském ostrově Chortici kolem roku 1590. Svobodná, svébytná a demokratická kozácká obec postupně disponovala vojskem zahrnujícím všechny druhy tehdejších zbraní: jezdectvo, pěchotu, dělostřelectvo i námořnictvo - především říční. Během zámořských výprav k tureckým břehům byla vedle rychlých čajek budována též větší námořní plavidla s děly. V období mohutnějších vojenských akcí, kampaní a tažení proti Turkům, Tatarům či polské nadvládě na Ukrajině najímali Záporožci též žoldnéřské oddíly a zahraniční specialisty na opevňovací a ženijní práce. Jejich mimořádně úspěšná tažení proti Turkům či Tatarům, ale též dramatické porážky v krutých bojích se šlechtickým Polskem, souvisejí s úspěchy či nezdary v umění válečném a v politice, zvláště se strategií, taktikou a diplomacií, tedy s neobyčejně širokou historickou oblastí, kterou se na tomto místě nehodláme zabývat.

Zajímá nás především bojové umění jako souhrn elementárních znalostí a dovedností individuálních či skupinových. Již od poloviny 16. století, kdy můžeme hovořit o první ještě ne zcela organizované obci kozácké operující za dněperskými prahy, byla individuálnímu bojovému výcviku věnována mimořádná pozornost. Po vzniku Záporožské Síče a její pevné organizace cvičili zde kozáci denně především boj šavlí, lukostřelbu, jezdecký boj, zacházení s píkou, ale i pěstní zápas a jakýsi zápas ve volném stylu. V boji šavlí byly cvičeny především seky na různé části těla, méně body, dále kryty jezdce i koně, ale také páčení a výkruty ozbrojené paže. Denní cvičení bylo přísně organizováno, stejně jako ostatní činnosti pod vedením zkušených atamanů, ale bylo též zdokonalováno individuálně a získané dovednosti pak rychle ověřovány v častých půtkách a zápasech. Nechyběly ani exhibice a soutěžení o ceny ve všech bojových disciplínách. Některá cvičení a zápasy byly doprovázeny hudbou, hrou guslarů na strunné nástroje a zpěvem, takže se tato cvičení měnila postupně v bojový tanec – HOPAK. Některé etnografické studie uvádějí, že hopak se na Ukrajině tančil již v polovině 15. století, ale jeho původ byl totožný.

Protože přítomnost žen na Síči byla zakázána pod trestem smrti, měly kozácké tance, provozované zejména na oslavu vítězných bojů, vždy mužný charakter s výraznými prvky bojového umění. Erotické vrtění smíšeného dobového tance bylo nahrazeno exhibicí bojových dovedností se šavlí či s jinými zbraněmi, projevem fyzické zdatnosti, síly a odvahy. Tanec byl vedle hudby doprovázen též zpěvem a rytmickým tleskáním a hvízdáním.

Kozáci přicházeli během svého pestrého válečnického života do styku s množstvím různorodých vlivů v konstrukci a použití zbraní, úpravy vlasů i způsobu boje. Množství zbraní i technik přejali od asijských národů. Byla to především persko-turecká šavle typu kilidž či šamšír, ale také polsko-turecká „křížová“ šavle „bathoryovka“. Reflexní kozácký luk, používaný zejména jezdectvem, byl zřetelně asijského původu. Kozáci byli mistry v jeho ovládání, stejně jako byli vynikajícími jezdci. Nejkvalitnější kozácké zbraně pocházely z Persie a Turecka, byly získávány obchodem, ale též kořistí. Síč – kozácká vojenská báze a garnizóna byla rovněž střediskem vlastní zbrojní výroby v masovějším měřítku, ale v nižší kvalitě.

Kozáčtí zbrojíři odlévali dělové hlavně, zhotovovali muškety a pistole, lili kule, mísili střelný prach. V menším množství se zhotovovala též jednoduchá ochranná zbroj. Po Hedvábné stezce přicházely do Střední Asie, ale i na Krym a do Podněstří znalosti bojových umění, která měla nepochybně svůj původ v Číně a v Indii. Jejich prvky byly přejímány a modifikovány též v bojovém umění kozáků. Evropské vlivy, zejména v šermu šavlí, přicházely do Záporoží přes Polsko.

Široký rozsah obchodních a válečných kontaktů kozáků se projevil i v jejich neobyčejně pestré výzbroji. Vedle již zmíněné šavle a luku užívali kopí, píku, různé druhy seker, úderné zbraně v podobě bulav, palcátů, bojových kladiv a nagajek, dále handžary, kynžaly, nože, dýky a běžné evropské či turecké palné zbraně s luntovým, kolečkovým či křesadlovým zámkem. Kroužkový pancíř či plátovou půlzbroj nosili do boje většinou jen majetní kozáci či vyšší důstojníci. Kozáci byli ve své podstatě vždy jen lehkým jezdectvem a lehkou pěchotou, útočící však na protivníka vždy s neobyčejnou razancí a důrazem. Záporožští kozáci nebyli ale jen válečníky. Mimo válčení, nájezdy a kořistění se věnovali též zemědělství, chovu koní a dobytka, rybolovu, obchodu a řemeslům. Zemědělská činnost obohatila jejich bojové umění o užití pracovních nástrojů jako zbraní. Šlo zejména o kosu, srp, cep či nagajku, ale též o hůl, kyj a další prostředky užívané ukrajinskými sedláky.

Po definitivním zániku Záporožské Síče na základě ukazu Kateřiny Veliké z 5. srpna 1775 se zdálo, že původní kozácké bojové umění zaniklo spolu s ní a upadlo nenávratně v zapomenutí. Zůstala však po něm přece jenom nesmazatelná stopa – ukrajinský národní tanec HOPAK – původně kozácký bojový tanec provozovaný spontánně i rituálně kdysi na Síči ve dnech velkých vítězství, ale i při každé radostné příležitosti, kterých si kozáci dokázali vydatně užít. Tento tanec zachoval pro budoucnost v celé jeho původní dynamice a bojovnosti geniální Modest Petrovič Musorgskij v opeře Soročinský jarmark na text V. I. Gogola, v moskevské premiéře roku 1913. Ukrajinský národní hopak přečkal obě světové války i Sovětský svaz.

Roku 1980 ukrajinský mistr karate Volodymir Pylat (6. dan) rozpoznal a systematicky identifikoval v hopaku prvky původního kozáckého bojového umění. Metodickou syntézou známou z karate vytvořil pak BOJOVÝ HOPAK, jemuž začal vyučovat mládež nejprve ve své rodné vsi na Západní Ukrajině. Zájem o toto bojové umění postupně sílil a rozšiřoval se zejména po rozpadu SSSR a vzniku nezávislé Ukrajiny v roce 1991. V roce 1998 vznikla kyjevská Federace bojového hopaku, jejímž prezidentem se stal rovněž karatista Volodymyr Šerstiuk. Její činnost přispěla významnou měrou k posílení národního sebevědomí Ukrajinců, takže byla od počátku podporována vládou i prezidentem. Pro široký zájem o tento bojový sport mezi Ukrajinci v zahraničí vznikla roku 2001 International Federation of Combat Hopak. V roce 2008 byla otevřena první škola bojového hopaku v Chicagu v USA a těší se dosud mezi zde žijícími Ukrajinci velkému zájmu a národní hrdosti. Vyučuje se v ní boj tradičními zbraněmi: šavlí, handžarem, píkou, kyjem, holí, cepem, srpem a sekerou. Vystoupení žáků této školy tvoří pravidelnou součást ukrajinských shromáždění a oslav v USA.

Sledujeme-li pozorně bojový hopak, nalezneme v něm zajisté prvky karate, kung fu, thai boxu, šermu, tance a akrobacie, což ovšem nelze hodnotit negativně, neboť toto bojové umění vzbuzuje ve své vrcholné formě mimořádný dojem a vyvolává obdiv i úctu k jeho adeptům.

Česká skupina Záporožských kozáků, která se stále ještě personálně dotváří, usiluje v současné době především o zvládnutí boje klasickými kozáckými zbraněmi ve standardní podobě. Navazuje též kontakty s ukrajinskými mistry hopaku, s jehož pozoruhodnými zákonitostmi a formami se postupně seznamuje. Vzhledem k tomu, že někteří členové skupiny se věnují aktivně též kick boxu, není jim bojový hopak až tak vzdálený, spíše naopak. Přejeme jim v tom kozáckou vytrvalost, nezdolnost a víru v chlapskou sílu, v bojové umění, které nám umožňuje zkvalitnit život, posílit životní energii a oddálit procesy tělesného i duševního zmaru daného lidským osudem.
Copyright © 2011 - 2017 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv autora

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Asym - 10.02. 2017 / 11:53
Zajímalo by mne, zdali je znám fakt o bojovém umění, které kozáci využívali a to používání dvou sečných zbraní současně?


Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na