Kunoichi - ženští ninjové | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Kunoichi - ženští ninjové


2. ledna 2015 | Přečteno: 4413x | Autor: Pavel Slavík

V tomto článku se podíváme na ninjutsu z hlediska ženských ninjů, tzv. kunoichi. Ženy ninjů, či ty, které byly ve středověkém Japonsku školeny za účelem získávání informací a drobných válečných úkonů, jsou nedílnou součástí tradic spjatých s tímto uměním.

Cesta do historie

Jako ve všech oblastech vztahujících se k ninjutsu jsou i informace o ženských ninjích jen velmi kusé a okrajové. Oproti tomu se dají nalézt zmínky o mužských ninjích přestrojených za ženy, aby tak snadněji vnikli do nepřátelského prostředí a získali potřebné informace, či vykonali jiný úkol.

Například v díle Shoninki, aneb "Pravé paměti ninjutsu", které napsal v roce 1681 Natori Masazumi, najdeme tento odstavec: "Podobně, umění shinobi sestává z učení se různým trikům které mohou být v rozhodující okamžik uplatněny, například přestrojit se za kněze, putovního mnicha, ženu nebo dívku z hor a pod rouškou tmy provádět špionáž."

Také v nejstarší japonské dochované kronice Kojiki najdeme příběh o princi Yamatovi, který využil převleku za ženu. V kronice je zmínka o tom, jak byl princ Yamato vypovězen svým otcem za vraždu svého bratra. Otec mu přikázal, aby vynaložil svou energii na potlačení odbojných kmenových náčelníků na Kyushu, velkém jižním ostrově. Když Yamato dorazil do hlavního stanu vzbouřenců, zjistil, že zde právě probíhá příprava k oslavám dokončení stavby náčelníkova obydlí. Poté, co veselí začalo, si Yamato rozpustil dlouhé vlasy a sčesal si je přes ramena. Pak se oděl do haleny a sukně s mečem, tento oděv získal od své tety, hlavní kněžky velké svatyně v Ise. Takto převlečen za dívku se připojil k oslavám. Dva náčelníci vzbouřenců, kteří byli bratry, byli přitahováni nově příchozí a pozvali "ji", aby se posadila mezi ně. Když oslavy vrcholily, Yamato vytáhl meč a probodl staršího z nich. Mladší z místnosti v hrůze uprchl. Yamato ho pronásledoval a vbodnul mu meč do zad. Před svou smrtí požádal mladší bratr cizince, aby mu prozradil své jméno, na což vzápětí reagoval tak, že ho nazval Yamato Takeru (Yamato statečný) v obdivu nad jeho výkonem. V tomto příběhu princ Yamato využil strategie převleku, která byla vždy přisuzována ninjům, nebo chcete-li shinobi. Zpět ale k ženám. Kunoichi tvořily důležitou část rodin a klanů historických ninjů. V souladu s pragmatickou tendencí ninjutsu získat co nejefektivnější zbraně, byly kunoichi trénovány ve způsobech boje, které byly co nejbližší jejich rysům a cílům. Taktika, psychologie boje, manipulace nepřítelovou myslí a velká vnímavost byly právě těmi oblastmi, které kunoichi dokonale ovládaly. Kunoichi mohly použít svou vlastní ženskost k získání nepřítele, nebo ke snížení pozornosti stráží, které zapomínaly na možnost toho, že žena může být ničivým nepřítelem. Ženy byly ve feudálním Japonsku často podceňovány ve svých schopnostech, to usnadňovalo kunoichi jejich práci. Mohly snadno získat přístup do pevnosti jako žena pracující v domácnostech. Psychická a intuitivní síla kunoichi byla také často používána ke zjištění plánů budoucích akcí nepřátel. Ženské vzdělání se vztahovalo spíše k využití zbraní na krátkou vzdálenost než k velkým bitevním zbraním. Skryté nože, oslepovací prášky, drogy, škrticí pomůcky, výbušniny a vrhací ostří byly používány mnohem častěji než meč, tyč či kopí.

Kunoichi byly také mnohem častěji využívány uvnitř nepřátelského ležení či panství. Kunoichi se také mohla obvykle spolehnout na to, že protivník bude citlivý k jejím slabostem a to jí umožňovalo dostat se až do vzdálenosti nezbytné k akci. Slzy, podlézavost, sexualita a předstíraný strach, to vše byly efektivní zbraně kunoichi.

Ve starých příbězích najdeme ženu jménem Chiyome Mochizuki (také známá jako Mochizuki Chiyojo). Tato žena údajně založila jednu z nejširších sítí čistě ženské skupiny ninjů. O původu Chiyome toho moc nevíme. Některé zdroje uvádějí, že snad měla být ženskou agentkou z klanu školy Koga ryu. Víme o ní, že byla ženou Mochizukiho Moritakiho, bratra Mochizukiho Nobumasy, který byl vůdcem samurajů z oblasti Shinano a zároveň pánem hradu Mochizuki-jo. Nobumasa byl zabit v bitvě známé jako Nagashino no tatakai roku 1575. Nicméně když byl za svého života Nobumasa zaměstnám nějakými vojenskými záležitostmi, tak se Chiyome často starávala o feudálního pána jménem Takeda Shingen, který byl zároveň strýcem jejího muže. A právě Takeda Shingen byl tím, který dal Chiyome úkol, aby rekrutovala ženy a vytvořila tajnou síť agentů kunoichi. Takedův plán spočíval v tom získat dobře vycvičené ženské agenty, které by dokázaly fungovat jako podvratné živly ke sbírání informací a předávání tajných zpráv spojencům. Chiyome byla k tomuto úkolu nejvhodnější kandidátkou, neboť pocházela z dlouhé tradice ninjů a měla kontakty i na další klany shinobi v oblastech Koga a Iga. Mezi nimi byly například klany či školy Maeda ryu, Kurokawa ryu, Akutagawa ryu, Taira ryu, a Negoro ryu. Chiyome přijala úkol, vytvořila si ideální podmínky ve vesnici Nazu v regionu Shinshu a začala po celé provincii hledat potenciální kandidátky k výcviku.

Rekrutovala dívky, které se vlivem okolností dostaly do špatných životních situací, například z řad prostitutek, žen bez domova, žen pronásledovaných zákonem, žebraček a mnohé byly i z řad sirotků, kterých bylo během období válčících států známého jako Sengoku jidai opravdu mnoho. Okolí a i samy ženy se domnívaly, že se jim snaží dávat novou životní příležitost, a vůbec si nepřipouštěly, že z nich cvičí nájemné žoldáky. Když některá z žen začala být nespokojená, Chiyome jim vždy připomenula jejich předešlé "živobytí". Dívky, které dokončily trénink, pak nastoupily jako miko, což byly dívky fungující v rámci šintoistických svatyní jako "pomocné" kněžky, nebo také potulné "šamanky". S takovým přestrojením se pak mohly volně pohybovat bez jakéhokoliv podezření. Musely také získat nutné náboženské vzdělání, aby dodaly svému přestrojení věrohodnost. Na rozdíl od mužů, kteří se museli naučit skrývání, tak měly ohromnou výhodu. Chiyome trénovala své kunoichi tak, aby využívaly svých nejsilnějších zbraní a největších slabin nepřítele, tím mohly snáze dosáhnout svých cílů. Další, co se kunoichi učily, bylo využití běžných předmětů jako zbraní, takže ani ozbrojené nebudily žádné podezření. Časem se kunoichi naučily používat i ostatní převleky, jako herečky, prostitutky nebo geishi. Díky tomu se mohly pohybovat volně po vesnicích, městech, hradech a chrámech a eventuálně se tak snadněji přiblížit ke svým cílům. Pro tento v té době nový druh ženských agentů se kromě označení kunoichi používaly také termíny suke-ban, onnashinobi a pod.

Chiyome se podařilo zřídit síť 200 - 300 agentek, které sloužily pod klanem Takeda. Takeda Shingen byl o všech jejich aktivitách pravidelně velmi dobře informován. Díky tomu byl vždycky jeden krok napřed před svými nepřáteli, až do své záhadné smrti roku 1573.

Co se stalo s touto sítí kunoichi po smrti Chiyome, se přesně neví. Ale nejpravděpodobnější se zdá, že se jednotlivé kunoichi staly součástí různých klanů shinobi. To neznamená, že by se do té doby nevyskytovaly žádné další ženské agentky v rámci ostatních klanů či rodin ninjů.

Termín kunoichi

Slovo kunoichi se zapisuje znakem pro ženu (onna 女). Existuje teorie, že slovo kunoichi vznikne rozložením kanji pro slovo žena na jednotlivé části ku - no - ichi (くノ一). Podle některých je pak termín vnímán jako devět a jedna. Tento počet označuje počet tělesných otvorů s tím, že žena má o jeden víc než muž. To je prý důvodem, proč je toto označení užíváno pro ninji ženského pohlaví.

Trénink kunoichi

Ženy ninja využívaly také svých pohybů pro okouzlení, využívaly svou smyslnost k získání výhody. V minulosti byly ženy právě díky těmto vlastnostem velmi cennými pomocníky v boji. Dokázaly se infiltrovat do nepřátelského ležení, pomocí lsti a přetvářky získat potřebné informace, vznést pochyby. Hlavní doménou kunoichi byla taktika, psychologie boje, manipulace nepřítelovou myslí a velká vnímavost. Kunoichi používaly svou vlastní ženskost k získání nepřítele nebo ke snížení pozornosti stráží, které zapomínaly na možnost toho, že žena může být ničivým nepřítelem.

Existují pochybnosti, zda se tyto ženy cvičily ve všech bojových disciplínách ninjů či nikoli. Jedním z obecně uznávaných názorů je, že bojová síla muže v porovnání se ženou je v poměru 7:3. Cena kunoichi tedy spočívala ve využívání výhod, které jim dávalo jejich pohlaví. Muži často nepovažovali za nebezpečné být v přítomnosti cizí ženy a to ani v případě jejich vzájemného otevřeného střetu. Bojové pohyby byly založeny na znalosti lidských tělesných slabin, které sloužily jako cíle jednotlivých útoků. Jinými slovy, techniky kunoichi, stejně jako metody běžně užívané profesionály v bitvě, nejdříve odhalily slabiny a potom přišly ke slovu jejich silné stránky.

Díky jejich silové nerovnosti s muži se velice často kunoichi cvičily v umění boje s některými specifickými zbraněmi. Tyto zbraně byly maximálně přizpůsobeny jejich fyzickým možnostem. Nebylo nutné, aby žena užívala velkých těžkých zbraní, se kterými by pravděpodobně měla veliké problémy nebo je nemohla používat vůbec. Její předností byly malé skryté zbraně, jako jsou např. ostré jehlice ve vlasech, dlouhé nehty, vějíře, jedy, oslepující prášky atd.

Jednou z používaných zbraní byly tzv. neko-te aneb kočičí drápy. Tato zbraň byla velmi nebezpečná. Jednalo se o kovové nehty, které byly přidělány na kožený pásek, který se nasazoval na konce prstů. Nejčastějším místem pro útok s touto zbraní byl obličej, zde hlavně oči a krk nepřítele. Navíc mohly být tyto drápky napuštěny jedem a tak napáchat velké škody na zraku nebo dokonce životu. Na druhou stranu se neko-te daly používat pouze v krátké vzdálenosti a zde právě mohla zapůsobit ona ženská schopnost dostat se blíže k mužskému nepříteli, aniž by se prozradil skutečný úmysl.

Kunoichi si osvojily techniky se zbraní kusari fundo, tedy s řetězem zakončeným na obou stranách kovovými závažími. Takováto zbraň byla i v rukách ženy velmi nebezpečnou a smrtící zbraní.

Mezi technikami se zbraněmi bylo u kunoichi velmi oblíbené užívání skrytých zbraní, jako například nože mezi květinami, shurikeny ukryté v míse, prsten s ostny, a další. I zde se určitě uplatnila ženská ninjovská kreativita.

Použité zdroje:
Kniha Historie a tradice ninjutsu – autor Masaaki Hatsumi
Kniha Sengoku ninpo zukan – autor Masaaki Hatsumi
Kniha Shoninki – autor Natori Masazumi
archiv Bujinkan Dojo Prague
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv autora

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na