Letní gaššuku FEJ 2013 ve Francii | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Reportáže - z akcí > Letní gaššuku FEJ 2013 ve Francii

Letní gaššuku FEJ 2013 ve Francii


8. sprna 2013 | Přečteno: 2202x | Autor: Patrik Orth

Už 30 let pořádá Evropská federace džódó zpravidla týdenní letní gaššuku Šintó musó rjú džó pod vedením senseie Pascala Kriegera (Menkjo kaiden). Sensei Krieger, který se džódó začal věnovat před 44 lety v Japonsku. Po svém návratu do Evropy postupně rozšiřoval organizaci a vychoval ze svých žáků řadu dalších výborných učitelů. Ti se dnes spolu s ním starají o plnohodnotný rozvoj tradičního džódó a souvisejících disciplín v Evropě. Letní škola je "putovní", každoročně ji organizuje jiná skupina v některé z členských zemí Evropské federace džó (FEJ). Letos na konci července a začátku srpna (od 27.7. do 2.8.) probíhala ve střední Francii, kde ji organizoval Alain Robert za pomoci Sylvaina Creuzeta.

Do Francie se letní gaššuku FEJ vrátilo po deseti letech. V roce 2003 se toto cvičení uskutečnilo ve vesnici Vesc asi 170 km jižně od Lyonu. Letos stáž proběhla o něco severněji v burgundské vinařské oblasti, ve městě Mâconu, který je od Lyonu vzdálený přibližně 70 km. Do Mâconu se podobně jako v předchozích letech sjeli evropští džódisté a také někteří hosté z dalších kontinentů. Po čase sice mírně klesl počet účastníků (kolem 90), zato jsme měli po celý týden k dispozici 15 učitelů. Vedle senseie Kriegera se tentokrát podařilo zajistit participaci všech aktivních učitelů naší organizace.

Česká účast na stáži se za ty roky stala samozřejmou. Do Mâconu jsme přijeli čtyři (pátý člen české "výpravy" pobývá střídavě u nás a v zahraničí). Osobně jsem svou cestu na letní školu ve Francii začal organizovat v ročním předstihu, stejně jako po ní cestu na tu další... Ale to předbíhám. Chci jen říci, že absolvování tohoto semináře i dalších stáží s našimi učiteli považuji za samozřejmé a chápu to jako jediný způsob a cestu ke zdokonalení se. Podobně to vidí spousta z těch, které potkáváme třeba právě na letní škole rok co rok.

Letní škola obvykle začíná půl nebo jednodenním uzavřeným cvičením učitelů. K nim se na dalším tréninku nebo dvou přidají vedoucí skupin, tedy neoficiální učitelé, zatímco ostatní mohou cvičit celý den individuálně nebo pod vedením někoho z pokročilých. První společný den pro všechny začíná obvykle po (pondělní) snídani oficiálním zahájením školy. Letos bylo vše docela jinak hlavně proto, že jsme téměř všichni přijeli už před začátkem školy. Učitelé tedy měli pouze jeden samostatný trénink v sobotu odpoledne, zatímco ostatní se s nimi sešli na prvním tréninku už v neděli před snídaní, to znamená v 6.00. Venku v parku jsme stihli jen jedno celé procvičení základních technik. Mimořádné celodenní keiko zhatil silný déšť, který nás vyhnal do improvizovaného dódžó v objektu sportovní ubytovny C.O.M. Začali jsme tedy výkladem tématu stáže (ki ken tai iči = sjednocení energie, meče a těla) a dalších důležitých prvků cvičení džódó a budó obecně, které jsme měli na letním semináři zkoumat. Postupně jsme probrali a na příkladech viděli obecnější tenouči, kamae, šisei, seičúsen, mecuke, maai, sundome, kiai, riai, aruki kata, džundžó, sei to dó. Potom přišla řeč na prvky, které ze zvládnutí předchozích (dle mého mínění) čerpají - znovu ki ken tai, zanšin, kokju, kimusubi, iššin, jojú a hjóši. Nakonec to byl abstraktnější princip gódžó (ctnosti džin, gi, rei, či, šin) a docela konkrétní kata ni šitagau (zachování formy).

Tato teoretická část zabrala celý jeden den rozdělený do dvou bloků, přičemž alespoň půlhodinku na konci každého z nich se trochu cvičilo. V neděli nad námi sice zvítězilo počasí, nicméně i teoretická část stáže je důležitá. Přestože mnoho z uvedeného známe, některé nápovědy, logické a mnohdy prosté vysvětlení těchto pojmů nám umožnily soustředit se celý týden na další pečlivější cvičení při jejich hledání. Pascal sensei nás vyzval, abychom se pokusili vždy soustředit alespoň na jeden prvek při cvičení kat a zdůraznil, že zdaleka nejde o všechny...

V pondělí před snídaní jsme počasí porazili my, když jsme se pro neustávající silný déšť přesunuli do rozlehlé sportovní haly. Jako obvykle na letní škole FEJ byly první každodenní tréninky (od 6.00) rozdělené na dvě skupiny. Převážná většina účastníků cvičívá intenzivně kihon sótai (základní techniky ve dvojici), zatímco učitelé a někteří pokročilí cvičí Ikkaku rjú džutte a Iššin rjú kusarigama. Obě tyto školy jsou součástí našich osnov, nicméně cvičit je můžeme teprve po dokončení poslední série džódó (okuden waza) a po zvládnutí všech předchozích pohybů a technik. Postupně jsme v této malé skupině procvičovali techniky použití těchto zbraní - jedné extrémně krátké (půlmetrový obušek džutte) a druhé extremně dlouhé (srp ze závažím a čtyřmetrovým řetězem/ šňůrou). Já sám džuttedžucu cvičím druhý rok, takže jsem se dostal ke konci jeho kurikula. Oproti tomu je pro mě kusarigama novou zbraní, a tak jsem si dosyta užil seznámení s ní (základní manipulace a postupně první dvě katy išiki a soemi). Nebudu se rozplývat nad genialitou této komponované zbraně, jen bych rád potvrdil, že opravdu pomáhá znát pohyby hole, meče a těla pro cvičení s ní. Skvělá zkušenost.

Pondělní dopolední cvičení jsme ještě absolvovali v hale, kde jsme se věnovali katám džó (omote a později čúdan) a kendžucu. Jako obvykle rozděleni na skupiny. Tentokrát a až do konce stáže byly skupiny tři. Rozdělení odpovídalo pokročilosti a jednoduše si sečteme, že na každou ze skupin připadlo 5 učitelů. Ti se střídali ve výkladu a ukázkách, odpovídali na otázky a opravovali naše chyby. Na začátku či konci každého cvičebního bloku jsme měli možnost vidět tu sadu kat, které jsme se aktuálně věnovali nebo následující. Nadto jsme se mohli po každém cvičení ptát na nejasnosti ke konkrétním pohybům přímo senseie Kriegera. Některé otázky jsme si dovezli z domova, jiné nás napadaly při vlastním cvičení. Pascal sensei byl jako obvykle celý týden k dispozici všem, sledoval výuku svých nejzkušenějších žáků, opravoval nás a inspiroval vlastním úsilím.

V pondělí po obědě se počasí "umoudřilo". To znamená, že přestalo pršet a klima po celý zbytek týdne plně odpovídalo ročnímu období a oblasti, kde jsme se nacházeli. Rtuť teploměru se pohybovala mezi 35 a 40° C ve stínu. Do stínu jsme se v našich dlouhých tmavých keikogi a hakamách dostali spíše jen v přestávkách mezi tréninky, takže ke sledování těchto hodnot nebyl důvod. Každopádně jagai geiko (cvičení venku) jsme si letos užívali dosyta, pokud k spalujícímu slunci, prolitým litrům potu a nerovnosti terénu připočteme stovky poletujícího a poskakujícího hmyzu, který den co den nepříjemně bodal a kousal.

Vedle intenzivního cvičení je letní škola FEJ jednak společenským setkáním s přáteli a také každoroční příležitostí rozšířit své obzory. A nejde jen o témata související s budó či s Japonskem. Vedle obvyklé večerní ukázky kaligrafie (šodó), výkladu nejen o historii školy a naší linie (mondó), nebo videoprojekcí džódó, jsme si užili také středeční odpočinek v Mâconu položeném na řece Saôně, prohlídku opatství v Cluny, výstup na skálu La Roche de Solutré a konečně očekávanou ochutnávku výtečného Chardonnay a Beaujolais-Villages v jednom z nedalekých sklepů.

Zpátky do parku a dódžó, kde jsme se snažili usilovně cvičit a zároveň vydržet sílu sluníčka, které pražilo na hlavy vinné révy i ty naše. Protože jsem se po celý týden pohyboval ve skupině pokročilých, nedokážu přesně popsat program těch ostatních. Každopádně jsem si po očku v přestávkách všímal, že úplní začátečníci věnovali svůj čas převážně základním technikám a první sadě kat, zatímco střední skupina se posunula nejdál k ran-ai (3. sada technik). Naše skupina postupovala během týdne dál až k předposlední sérii (gohon no midare). Osobně jsem vítal skoro celodenní čtvrteční cvičení kage a samidare waza. První z nich studuji od jara 2006 a troufám si říci, že se mi konečně rozsvítilo a "pochopil" jsem některé problémy i obecné nejasnosti, s nimiž od začátku zápasím. Díky dvěma po sobě jdoucím radám dvou různých učitelů a následné ostré ukázce jednoho z nich jsem si (po dalším týdnu ukládání) uvědomil, že čas a vzdálenost spolu opravdu souvisejí. Tedy nejen teoreticky, ale hlavně prakticky. Možná se to laskavému čtenáři může zdát absurdní, ale snad právě proto stále jezdím na stáže tak často. Sám vše to potřebuji procvičit, vidět a slyšet víckrát, zatímco někomu stačí jeden trénink týdně, nebo dokonce jen jedna stáž ročně.

Po kage waza jsme věnovali své úsilí šesti dynamickým a krátkým technikám samidare. Nejdřív některým fragmentům (učikomi), potom kompletním katám. I samidare se mi zdá stále jasnější, takže nezbývá než doufat, že podobné "pochopení" přijde i na konci osnov. O poznání složitější a fyzicky náročnější bylo cvičení gohon no midare, nicméně s ohledem na klimatické podmínky a zbylý čas, jsme jim věnovali jen několik desítek minut. Pro přesnost dodám, že v týdnu zbylo trochu prostoru také na techniky Učida rjú tandžódžucu a výklad senseie Kriegera na téma strategie či načasování (sen, sen no sen, go no sen) s konkrétními příklady, ukázkami a procvičením s bokkenem.

Před posledními tréninky předal Pascal sensei některé svitky dlouholetým studentům. Předně předal Menkjo kaiden pro Alaina Roberta, který s ním cvičí od roku 1980. Další svitky udělil Jean-Pierre Pahudovi (šomokuroku) ze svého dódžó v Ženevě a Peteru Brugginkovi z Nizozemska (oku iri). Poslední jmenovaný dostal svůj svitek psaný přímo svým učitelem (Kees Bruggink) s pečetí vedoucího nizozemské skupiny (Fred Quant). Pascal Krieger myslí na další pokračování naší tradice a tímto způsobem zajišťuje i její formální přenos na dobu, kdy se sám cvičení a souvisejícím aktivitám nebude moci věnovat.

Celý poslední den byl tradičně ve znamení zkoušek a enbu, respektive přípravy na ně. Ať na zkoušky jdete nebo ne, jste-li enbuša nebo ne, pracujete obvykle poslední dopoledne samostatně. Učitelé jsou poblíž a k dispozici ke cvičení nebo opravám. I tentokrát jsme se na obě události chystali tímto způsobem. Odpoledne jsme se na nich různě podíleli - nejintenzivněji jako kandidáti, ale i jako jejich partneři nebo diváci (mitori geiko). Zkoušky na letní škole spočívají obvykle v několikahodinovém cvičení před očima nejvýše graduovaných učitelů z naší organizace. Toto cvičení okořeňuje notná dávka stresu pro všechny kandidáty i jejich cvičební partnery. Letos jsme je zvládli v rekordně krátkém čase za méně než tři hodiny. Česká výprava obstála na jedničku (po jednom 2. kjú a 2. danu). Výkon obou úspěšných kandidátek byl oceněn pozitivním hodnocením učitelů, přihlížejících i vedoucího jejich dódžó a skupiny. Závěrečná veřejná ukázka (enbu) umožnila nahlédnout divákům, kolemjdoucím i pozvaným hostům do osnov našeho cvičení. Za hodinu bylo i po ní.

Letní škola 2013 ve Francii skončila. Vedle hlavního tématu ki ken tai jsme měli možnost zamýšlet se nad dalšími nezbytnými prvky cvičení a následně je prakticky zkoumat. Dostali jsme mnoho odpovědí od našich učitelů a hlavně jsme si výborně zacvičili. Příští rok se letní gaššuku FEJ přesune na sever Evropy do Švédska. Do té doby nás ale čeká spousta stáží, setkání, cvičení a zkušeností. Těšíme se na ně.

Autor je vedoucím české skupiny při Evropské federaci džódó.
Copyright © 2011 - 2018 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: Patrik Orth

Související články


Stáže Šintó musó rjú v létě 2013
Pozvánky na červnové a srpnové semináře tradičního džódó.
Džó, džódžucu i džódó a nejen to... 8. část
Dokončení seriálu - cvičení u nás a praktické informace.
Džó, džódžucu i džódó a nejen to... 5. část
Páté pokračování seriálu, tentokrát o jiných zbraních.

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Marcel Brzobohatý - 10.08. 2013 / 16:55
Děkuji za vyčerpávající informace, jsem rád, že se i v naší republice cvičí skutečná bojová umění pod vedením učitelů na velice dobré úrovni.


Reaita násilí
Nabídka



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na