Mezinárodní soutěž ve wushu a taijiquan ve městě Xiamen | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Mezinárodní soutěž ve wushu a taijiquan ve městě Xiamen

Mezinárodní soutěž ve wushu a taijiquan ve městě Xiamen


24. února 2016 | Přečteno: 2403x | Autor: Kateřina Krumpálová

Za dobu studia na Šanghajské sportovní univerzitě jsem na všechny soutěže chodila za sebe nebo se školním týmem taijiquan, ale nikdy se nepořádalo nic organizovaně. Letos to bylo ale jiné. Přišli za námi z kanceláře, že se bude konat mezinárodní soutěž ve wushu, taekwondu a qigongu v městě Xiamen na jihu Číny a škola hledá cizince, kteří by ji reprezentovali.

V létě se hodně studentů vracelo domů, takže se nás nakonec na wushu dalo dohromady šest a na taekwondo se přihlásilo dvanáct studentů z Koreje. Dostali jsme přidělenou trenérku, která kdysi trénovala v Henanském profesionálním wushu týmu a na univerzitě již vyučuje přes deset let, takže jsme byli ve velice dobrých rukou. Poslední dva týdny před odjezdem jsme už měli volnější tréninky, takže jsme se scházeli jen jednou denně na 2 - 3 hodiny, během kterých jsme trénovali už jen soutěžní sestavy. Den před odletem jsme měli ještě schůzi s vedením, dostali jsme rady, nařízení a také reprezentační oblečení. Let trval necelé dvě hodiny a po další hodině jsme dorazili do hotelu. Měli jsme dvě hodiny na odpočinek, potom rychle na večeři a v 19 hodin jsme už museli být v hale, abychom nacvičili vystoupení na zahajovací ceremoniál. Původně si každý tým měl připravit vlastní vystoupení, ale dopadlo to tak, že jsme si každý měli připravit přibližně 40vteřinový vstup a všechno se to dá dohromady na místě. V hale byl nepřekvapivě velký zmatek, organizátoři pobíhali z místa na místo a nic nebylo připravené. Pozvali dohromady asi dvacet cizinců, kteří buď studují na čínských univerzitách nebo pravidelně jezdí do Číny trénovat. Byli jsme velice různorodá skupina - dvě Vietnamky z profesionálního týmu, Jihoameričané ze známé the Capital Sports University (Peking), soutěžící z Tadžikistánu i Afriky a my. Z protekčních důvodů zahajovali vystoupení cizinců studenti z Pekingu - changquan, xingyiquan, taijiquan stylu yin yang. Za jejich zády na plošině cvičily Vietnamky, se kterými jsme se fakt nemohli rovnat. Po nich jsme nastupovali my. Začínal Španěl Wael s baguazhang, po něm jsem nastupovala já s Kubánkou Lis v bloku taijiquan, dál Kubánec yosuhan s jižní šavlí, Ital Andy se severní šavlí a Norka Miree s bajiquan. Na místě si vymyslet hezkou kombinaci pohybů není takový problém, ale ušít to za pár minut tak, aby to perfektně sedlo na hudbu, podle které se řídily rychlé a pomalé vstupy, už taková legrace nebyla. Nejtěžší jsem to měla já s Lis, protože jsme obě cvičily jinou sestavu (chen 56 forem a vějíř), ale měly jsme obě být stejným směrem a skončit stejně daleko od sebe. Vše se nacvičovalo několikrát za sebou a do hotelu jsme se vrátili až před půlnocí.

Soutěžní dny

Soutěž ve wushu a taijiquan začala 29. srpna v 8.30 ráno, to znamenalo, že jsme museli vstát velice brzy a ani tak nebyl na nic čas. Hala byla ještě zavřená, když jsme dorazili a venku hustě pršelo. V 8.00 se otevřela hlavní brána a všichni se začali tlačit dovnitř, aby si mohli vyzkoušet soutěžní koberec, protože potom už nebyla příležitost a neměli jsme ani žádný koberec na zahřátí. Začalo se rychlými styly a rychle se i postupovalo od jedné kategorie ke druhé. Kamarádka z Norska skončila bajiquan a málem nestihla nastoupit s tongbeiquan, třebaže měla mít původně dostatečně času. Ráno jsem měla nastoupit se všemi třemi sestavami a měli v tom trochu chaos. Nejdříve jsem měla začínat se sun stylem, potom mi řekli, že začnu s chenem, a nakonec se to opět obrátilo. Několikrát za mnou přišli s tím, že až skončím, mám se vrátit do haly, potom jsem zase měla zůstat na koberci. Pokud člověk nemá alespoň základní znalost čínštiny, je orientace na takovýchto soutěžích velice těžká, protože neexistují texty v angličtině a mluvená angličtina je často matoucí. Po chvíli nás hnali na koberec a vše bylo ve spěchu. Dokola jsem si opakovala, kterou sestavou začínám, protože po tom zmatku jsem se bála, že nastoupím se špatnou, takže jsem začala celkem nejistě. Hned jak jsem odcvičila soutěžní sunovou sestavu, nastupovala jsem s tradiční chenovou sestavou. Poté jsem si musela přes půlku haly běžet pro meč, a doběhla jsem zpátky na koberec zrovna včas, už vyvolávali mé jméno. Měla jsem tak všechny tři kategorie rychle za sebou a volno až do posledního dne, kdy byla naplánovaná soutěž v qigongu. Pro zrychlení soutěže posílali organizátoři na koberec více soutěžících najednou, než by bylo vhodné. V kategorii taiji meč jsme byly na koberci hned čtyři, když jsem ustupovala dozadu, jen jsem se modlila, aby mě přitom slečna za mnou viděla a uhnula se mi. Pokud je na koberci víc než jeden soutěžící, je dovoleno dostat se mimo koberec, o tom ale asi nevěděl novinář, který si mě fotil a málem jsem ho sekla mečem. Problém nastal v kategorii dětí s dlouhými zbraněmi. Jednalo se o vlastní sestavu, kde soutěžící prostě neví, jakým směrem se ten druhý vydá, přesto na koberec poslali hned dva závodníky. A zapíchli se tam. Naštěstí nedošlo k žádnému většímu zranění a nechali je nastoupit ještě jednou, tentokrát už samostatně. Součástí soutěže byly i tradiční kategorie, kde bylo opravdu na co se dívat. Viděla jsem malou slečnu cvičit s lavičkou, dál sestavy s nářadím, které se používá na poli (cepy, vidle, motyčky atd.), nůž s velkým slaměným kloboukem, který se používal jako štít, těžké halapartny, několik metrů dlouhé taiji tyče a další.

Letos to bylo poprvé, co jsem soutěžila ve zdravotním qigongu a přišlo mi to o dost složitější než soutěž v taijiquan. Problémem bylo, že jsme se připravovali na standardní hudbu, která trvá něco málo přes šest minut, plná verze je kolem dvanácti minut. Museli jsme tedy každý pohyb zopakovat jen jednou. Přestože je soutěžní hudba stejná pro zdravotní qigongy Osm kusů brokátu, yijinjing i pět zvířat, jsou tam pasáže, které přesně pasují k daným pohybům a prý i k tomu rozhodčí přihlíží – jak dokáže soutěžící sladit pohyby s hudbou. Přitom se ale pohyby mají provádět plynule, bez zrychlování či přílišného zpomalení. Na této soutěži měli ale hudbu asi o dvě minuty delší, což nás dost rozhodilo, protože jsme si v hudbě našli záchytné body, abychom se orientovali v čase, a najednou jsme se neměli moc čeho držet. Problém je to proto, že pokud skončíte před hudbou anebo po hudbě, odečítají se vám body. Pro nedostatek soutěžících byly kategorie rozdělené jen podle věku, ale formy byly sloučené. Zajímavý byl nástup na koberec. Stáli jsme v řadě za sebou. První začal počítat, my začali pochodovat na místě (začíná se pravou nohou), po zavelení jsme spolu nastoupili na koberec, na povel jsme se otočili k rozhodčím a ještě chvíli pochodovali na místě, až jsme dostali pokyn se zastavit. Následoval qigongový pozdrav a pak už se jen čekalo na hudbu. Jako tým jsme byli velice úspěšní a na závěrečném ceremoniálu jsme získali plaketu pro nejlepší tým soutěže. Ze všech kategorií taijiquan jsem si odnesla zlato, v qigongu se mi tak nezadařilo, tam jsem získala bronz.

Soutěže v Číně

U všech soutěží se zdraví celkem třikrát (抱拳礼), pokud jeden pozdrav chybí, může dojít k odečtu bodů. Na začátku stojíte u koberce a čekáte, až na vás přijde řada. Nemělo by se nastoupit, dokud nedostanete pokyn – čeká se na oční kontakt s rozhodčími a většinou hlavní rozhodčí ukáže, že můžete nastoupit. Trenérka nám řekla, že se máme celou dobu dívat na hlavního rozhodčího, poradila nám, že je to většinou ten nejstarší z dané skupiny. Po jeho pokynu ho pozdravíme a nastoupíme na kberec, kde už se nezdraví, čeká se na pokyn k zahájení. Po ukončení sestavy se pozdraví a u koberce se čeká na výsledky. Po vyhlášení se opět pozdraví hlavní rozhodčí a může se odcházet. Zajímavě se vyhlašují výsledky na soutěži v qigongu, kde jsem to tak úplně nepochopila. Výsledky se dělí od dvou skupin, první se vyhlásí pro všechny, po chvíli se vyhlásí zbytek a nakonec se to sečte a vyhlásí konečné skóre. V Číně se na soutěžích již dlouho oddělují kategorie Číňanů a cizinců. Cizince s Číňany bohužel nesloučí ani v případě, že je cizinců málo. Pro nás je to vlastně podobné, jako kdybychom soutěžili v Evropě s tím rozdílem, že rozhodčí jsou Číňané, zažijeme čínský smysl pro organizaci a příležitostnou korupci, která je běžná v čínských kategoriích. Mnoho národních soutěží je dohodnutých už dopředu a nevyhrávají vždy jen ti nejlepší. Pro mnoho atletů je to velice frustrující a jdou do sportovního důchodu předčasně, protože prostě neuplácí a nebo nejsou v tom správném týmu. Do kategorie cizinců se ale počítají také soutěžící z Tchajwanu, Hongkongu a Macaa, kterých bývá většinou nejvíce, protože to mají poměrně blízko. Před dvěma lety jsem jela do Jiaozuo v provincii Henan na soutěž v taijiquan. Přijela jsem s naším taiji týmem, takže mě zařadili do kategorie mezi Číňany, kde bylo víc než 120 soutěžících. Stejné to je také každý rok na soutěži univerzit v Šanghaji, kde reprezentujeme univerzitu a ne zemi, ze které pocházíme. Kategorie cizinců na soutěžích tohoto typu nejsou příliš zastoupené, hlavně co se týče taiji stylů, jako jsou sun, wu, wudang atd. Dochází proto k nejrůznějšímu slučování kategorií, kolikrát není nikomu jasné, podle jakého klíče k tomu dochází. Na poslední soutěži jsem nastupovala se soutěžní sestavou stylu sun, v kategorii jsem měla pět slečen s různými sestavami stylu yang (42 forem, 40 forem, 24 forem) a jednu Vietnamku s vlastní sestavou. Stává se, že organizátoři narychlo najdou nějakého Číňana, který může v dané váhové kategorii soutěžit, aby se vůbec mohla otevřít a soutěžící nebyli zklamaní. Zřejmě proto, aby organizátoři povzbudili soutěžící, pokud je v kategorii více lidí, bývá běžné, že se neudělují místa ale ceny, kterých je hned několik. V Jiaozuo je vždy velký počet soutěžích, a tak dostane zlatou medaili třeba hned osm prvních soutěžících, stříbrnou medaili následující čtyři soutěžící atd. Jen málokdo si vlastně neodnese ani jeden kov.

Soutěže v tuishou

Na soutěž v tuishou do Číny jezdí jen hrstka cizinců, takže v této kategorii mohou většinou soutěžit cizinci s Číňany, ale zpravidla ty nejtěžší kategorie nejsou zastoupené. V minulosti se tuishou podobalo spíše wrestlingu a studenty taijiquan kosili právě zápasníci. Jen nemnozí se v rámci tréninku taijiquan naplno věnují také tuishou, takže pokud se na soutěži setkají s někým, kdo je zvyklý na podmetání, shozy atd., nemají sebemenší šanci. Z tohoto důvodu se nyní mění pravidla. Minulý rok na jaře byla zkušební soutěž v městě Handan, kde se poprvé představilo tuishou na místě v nové podobě. Můj učitel Xie Ye Lei byl hlavním rozhodčím při oficiálním představení. Nová pravidla ale sklidila velice rozporuplnou odezvu. Na začátku spolu soutěžící cvičí tuishou kombinace, aby prokázali, jak dokážou naslouchat protivníkovi, reagovat na jeho pohyb a přitom si zachovat si plynulost. Za to je možné získat až tři body. Poté následuje vlastní klání, kde se výrazně zkrátil čas. Pravidla ještě nejsou ustálená a stále se čeká, jak bude vypadat nové volné tuishou, určitě ale půjde o znatelně okleštěnou verzi. Učitelovo vyprávění o tom, jaká různá zranění si z tuishou soutěží nosili, když ještě zápasil, jaké techniky se používaly, jsou už bohužel minulostí – všechno se zjednodušuje.


Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:





Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na