Mongolové zápasí za žigulíka | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Mongolové zápasí za žigulíka


24. června 2016 | Přečteno: 1027x | Autor: Jan Rychetský

Borec v modré vestičce dzodogu padá k zemi, vítězný bojovník v červeném dzodogu zdvihá ruce a napodobuje let orla k nebi. Tak končí mongolský zápas zvaný chureš, který je součástí soutěží o svátku pastýřů Naadym. Zažil jsem ho v malé ruské republice Tuva u hranic s Mongolskem. V zemi šamanů a nebezpečných ožralů s noži.

"Hlavně tam nikoho moc neprovokuj, vytahujou hned nože!" Tahle rada jednoho znalce široké mongolské duše mi zní v hlavě každou chvíli, když se vzdaluji od civilizace kolem Transsibiřské magistrály maršutkou kamsi do lesů. Maršuta je mikrobus, který zde představuje jedinou veřejnou dopravu, jež funguje jako kombinace taxíku a autobusu. Trasu má víceméně danou, ale jízdní řád ne. Obvykle vyjíždí, až když se celý zaplní. Mířím do Kyzylu, hlavního města ruské republiky Tuva, kde začíná svátek Naadym, s nímž jsou spojené jakési mongolské olympijské hry. Koňské dostihy, lukostřelba a hlavně zápas, tedy chureš.

Posvěceno šamanstvem

V Kyzylu se ne zrovna estetickým způsobem doplňuje stará s novou zástavbou. Paneláky, budovy ve stylu socialistického realismu a chatrče ze dřeva. Na nábřeží Jeniseje stojí dvě jurty. Jde o obydlí náležející centru Devět nebes, kde je hlavní šamankou Aj-Čurek, v překladu Měsíční srdce. Starší sebevědomá žena prý zdědila magickou sílu po předcích. Její otec třeba jezdil zaříkávat koně a léčit lidi až do Mongolska. "Často šlo o loupežníky. Pomáhal jim od kleteb a zlých duchů, které na ně posílaly oběti. Byl plný zlé síly. Jednou v noci mu lokomotiva ujela hlavu a nikdo dodnes neví, co se tehdy přesně stalo," líčí v přijímací kanceláři.

Na stole leží ceník za jednotlivé služby. Vymýtání duchů, očištění bubnem, pořízení fotografií a tak dále. V metropoli taková centra fungují tři. Ta zbývající se jmenují Buben a Duch medvěda. V posledně zmíněném vládne mohutný Dopčun Karaool Tuljuševič. "Čím strašnější oblečení šaman má, tím je silnější. Zlí duchové se jej pak více bojí," ukazuje lidské vlasy, zvonečky, nášivku orla na rituálním kabátu a kravský roh na čelence, které používá při seancích a obřadech.

Podle některých moderních Tuvinců jsou tito šamané jen šarlatáni, co tahají z kapes lidí a turistů peníze. "Jsou to takoví komsomolští šamani. Organizují se, udělují si diplomy a jezdí po světě. Správný šaman je individualita spjatá s vlastní zemí, z níž dostává sílu. Nikdy od lidí nebere peníze, nosí mu je sami, protože mu věří," říká obchodník Vadan s tím, že většinu úctyhodných šamanů pozabíjela za sovětské éry KGB. Taky radí, abych s nikým moc nepopíjel. Tuvinci jsou moc milí a hodní lidé, ale jakmile je v opilosti chytne rapl, neznají bratra. Při některých festivalech se pak musí zdravotníci starat i o desítky pobodaných.

Naadym - jako každý rok na konci léta - začíná. Na planině Tos-Bulak nedaleko metropole se brzo ráno sešli šamani ze všech tří organizací. Do plamenů ohně hází různé byliny, kousky jídla a tančí kolem hrajíce na bubny. Světí tak svátek a s ním spojené hry a radovánky. Na planině rostou jurty, v kotlích se vaří jehněčí, v ohradách řehtají koně. Z pódia pak přednášejí potentáti projevy a svátek je slavnostně odstartován. Pěkný mišmaš byrokratické úzkoprsosti se záblesky dávných věků mongolských kočovníků.

Zápas jako zlatý hřeb

"Jde o jednu z nejdůležitějších událostí v životě Tuvinců. Někdy sem přijde i dvacet tisíc lidí," podotkne zemědělec Monguš vycházející z jedné jurty. Je z Tes-Chemského kožunu, jak se říká místním obvodům. Sjela se sem totiž sportovní elita z celé země. Aby ne, vždyť Naadym je i místní vrcholná sportovní událost, byť samozřejmě ta největší, srovnatelná významem s olympiádou, se odehrává v mongolské metropoli Ulánbátaru. Koňské dostihy, jimž jako žokejové vládnou malé děti, končí. Skoro všichni návštěvníci se přemisťují k městskému stadionu. Tam nejdřív přichází na řadu lukostřelba a později zlatý hřeb, chureš.

"Zápas je v Tuvě stejně populární jako v Evropě fotbal," říká hlasatel, když vidí mezi obecenstvem i hloučky cizinců. Ochozy s ním hlasitě souhlasí. Nejdříve probíhá turnaj seniorů. Na travnatém oválu jsou rozesety trojice, vždy dva zápasníci a rozhodčí. Před tribunou sedí ostražitá komise, která výsledky pečlivě zaznamenává. Kterému z borců se povede, aby se protivník dotkl byť jen jedním prstem země, vítězí. Plac se tak postupně vylidní a zbudou proti sobě jen dva nejlepší. Takovouhle "pyramidu" na evropském galavečeru neuvidíte.

Jeden z bojovníků, který už vypadl, mi předvádí výstroj. Vysoké kožené boty jsou velmi pevné a mají rovnou podešev bez podpatku. Vyrábějí se z jemně vydělané koňské nebo volské kůže anebo z koženky. Zápasníci většinou nosí druh zvaný éten, jenž má špičku zvednutou více, než je běžné. Dres pak sestává z vestičky dzodog a slipů šúdag z pevného hedvábí modré či červené barvy. Na nich jsou někdy vyšité mongolské ornamenty anebo postavičky zvířat, třeba ptáka Garudy, draka, lva a tygra. Mimo zápas nosí muži na hlavách špičatou čepici se čtyřmi bočními kšilty zahnutými nahoru, která je na vršku ozdobená pleteným uzlem. Právě podle odznaků na čepici se pozná, jakého dosáhl zápasník stupně. Může to být sokol - način, slon - dzán, lev - arslan či obr - avraga.

Řev davů naznačuje, že přicházejí největší favorité, zápasníci nejtěžších váhových kategorií. Každý se snaží uchopit protivníka co nejpevněji. Často za slipy šúdag, protože tam je úchop nejjistější. A právě tímhle úchopem může poněkud připomínat sumó. Jinak ale chureš má vizuálně asi nejblíže k zápasu ve volném stylu. Žádné údery ani kopy, nepoužívají se škrcení, ba ani zjevné páky. Nejviditelnější aktivitou zápasníků je často snaha zaklesnout se svou nohou za lýtko druhého a tím si pomoci k rozhodujícímu porazu. Jakmile se to podaří, vzniká nejednou technika, kterou by judisté označili jako "uči mata". K vidění jsou však i techniky s uchopením soupeřovy nohy. Rozhodčí všechno vidí, takže fixlovat se nevyplácí. Nervy pracují a většinou vyhraje ten, kdo je má nejsilnější. Rozhodující chybou může být jen malý záchvěv, lehké ohlédnutí či nedbalý úkrok.

Žigulík či pračka pro vítěze

Jména zdejších vítězů toho Evropanovi moc neřeknou, ale tady na stadionu na okraji Kyzylu jsou uctíváni a zbožňováni jako místní Herkulové. Ve zdejším turistickém průvodci je mezi současnými tuvinskými osobnostmi jeden zápasník také uveden. Monguš Ajas Semis-Oolovič, takový silný pořízek s vyholenou hlavou. Narodil se roku 1973 ve vesnici Bajan-Tala v Dzun-chemčikském kožunu. Postupně se stal absolutním šampionem Ruska, Evropy i světa v sumó. V rámci Naadymu neprohrál skoro patnáct let a Tuvinci ho velebí jako národního hrdinu.

Vítězové dostanou většinou fungl nový žigulík, ti na dalších místech pračku nebo mikrovlnku. Nicméně i řvoucí kotel fanoušků a nehynoucí sláva stojí za to. Nakonec si ale úplně každý "pobeditel" na stadionu zakřepčí tanec orla. Zvedne jednu nohu, roztáhne paže a pomalu jimi mává, jako by odlétal do dálav.
V kioscích nabízejí čaj, pivo, vodku nebo pelmeně a šašlik. Ve městě to vypadá jako v mraveništi. Mezi návštěvníky ale vykazuje řada jedinců známky těžkého opilství a spíš se jako přežrané ještěrky jen převalují po ulicích a obtěžují kolemjdoucí.

Šamanka Aj-Čurek v noci u ohně prohlásí: "Letošní Naadym se vydařil" a začne monotónně tlouct do bubínku. Ostatní medicinmané se k ní přidávají. Vedle sedící učitelka Šarceceg, tedy Žlutý květ, z místní základky mě přesvědčuje, jak jsou šamané a bojovníci pro národ důležití. "První představují duchovní sílu, druzí tu fyzickou. Je pravda, že většina mladých na tradice už moc nedá. Jsou pro ně moc vzdálené, vlastně směšné. Na druhou stranu se pořád rodí lidé, kteří cítí národní hrdost a pokračují v linii předků. I výhrou v zápase lze dokázat, jak jsme my Tuvinci jedineční," líčí školometsky, skoro jako by to četla z nějakého projevu.

Ráno jedu ke sto kilometrů vzdálené posvátné hoře Chayrakan. Kolem ovčí farmy projdu k rašeliništi plnému komárů, kterým vede jen úzká stezka. Hora vzdáleně připomíná ostří kopí, je vysoká třináct set metrů a prostředním kamenopádem se celkem obstojně leze nahoru. Od šamanů mám v kapse byliny a kousky chleba, abych jimi na vrcholu uchlácholil duchy hory. Je odtamtud krásný výhled na Jenisej, kterak se jako užovka kroutí krajinou. Na nebi plachtí orel, vlastně tančí.

- - - - - - - - - -

Středobod Asie

- Tuva je jednou z dvaadvaceti republik Ruské federace. Leží v geografickém středu Asie na hranicích s Mongolskem.

- Žije v ní přes tři sta tisíc lidí. Převažují Tuvinci, kteří patří mezi turkická etnika, následují Rusové a s odstupem ostatní národnosti.

- Hlavním městem je Kyzyl a bydlí v něm celá třetina obyvatel republiky, která je rozdělena na sedmnáct venkovských a dva městské obvody.

- Nejrozšířenějšími náboženstvími jsou v Tuvě pravoslavná církev, tibetský buddhismus a domorodý šamanismus.

- Do osmnáctého století zemi kontrolovali Mongolové. Tuvinci jsou velmi hrdí na fakt, že jsou potomky Čingischánových hord.

- Poté, co ji zabrala čchingská Čína, se oblast stala součástí vnějšího Mongolska. Trvalo to až do roku 1911.

- Během ruské občanské války ji obsadili bolševici a v roce 1921 vyhlásili nezávislou Tuvinskou lidovou republiku.

- Existovala až do roku 1941, kdy ji anektoval Sovětský svaz. Tuvinci zažívali tvrdé represe, ale po jeho rozpadu došlo k určitému obrození.
Copyright © 2011 - 2017 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:





Foto: archiv autora

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na