Poprvé mimo Japonsko, přesto již 30 let s námi... | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Poprvé mimo Japonsko, přesto již 30 let s námi...

Poprvé mimo Japonsko, přesto již 30 let s námi...


30. ledna 2015 | Přečteno: 2091x | Autor: Tomáš Kyncl

Toto výstižné motto charakterizovalo velmi výjimečnou událost v ČR, která se odehrála 1. - 10. srpna roku 2014. Byla jí návštěva jedenáctičlenné skupiny z Japonska v čele s Ogino sensejem. Učitel iaidó a kendó, který nikdy nebyl mimo Japonsko, má s ČR vazby již 30 let. Je to zvláštní, ale je to tak. Jak se to stalo, uvedu za chvíli. Pravdou je, že tento učitel a jeho dódžó hrálo velmi významnou roli v utváření prvních kontaktů mezi Japonskem a federacemi ve střední a východní Evropě. Nejprve ale Ogino senseje představím.

Jasumiči Ogino sensei je učitel iaidó a kendó. Kromě toho je garantem celojaponské federace kendó dódžó a viceprezidentem tokijské metropolitní federace kendó. Je neustále pracujícím člověkem, jednatelem vlastní obchodní společnosti. Narodil se před 73 lety v prefektuře Fukušima ve městě Iwaki. Ve svých sedmi letech začal cvičit kendó, iaidó a kendžucu. Kendó pod vedením svého otce Seisaku Ogino, iaidó školu Musó šinden rjú také pod vedením svého otce a také ve společnosti kruhu blízkých žáků Tomoaki Danzaki senseje, 9. dan iaidó hanši, 7. dan kendó kjóši, 7. dan džódó kjóši, jenž byl učitelem jeho otce. Kendžucu pak cvičil v linii Čiby Šúsaku a školy Hokušin ittó rjú.

Jako malý chlapec, druhý nejstarší syn, byl dle japonské tradice adoptován do rodiny svého strýce v Tokiu jako následník a dědic rodu, jelikož tato větev nebyla tímto štěstím obdařena a on sám měl ještě 6 sourozenců. Jelikož tato rodová větev byla potomky samurajů ze Sendai a vzhledem k určení být policistou jako jeho otec, dostalo se Ogino sensejovi již odmala tradičního vzdělání. Cvičil bojová umění, studoval čínské klasiky, básně, učil se kaligrafii, tradičnímu zpěvu nó a čajovému obřadu školy Urasenke. V roce 1958 byl jeho otec požádán o pomoc při tvorbě nové moderní tokijské metropolitní policie a výcvikového střediska Keisacu. Na jeho okraji, blízko řeky Edogava ve čtvrti Koiwa zakládá sensejův otec svoje soukromé dódžó jménem Šubukan a pokračuje zde ve výuce kendó a iaidó. Seisaku Oginó dosáhl za svojí praxe titulů hanši v kendó a kjóši v iaidó. Zde je nutné vysvětlit, že podle staršího systému se technické stupně dan udělovaly jen do úrovně 5. danu a dále pokračovaly tituly renši, kjóši a hanši. Dnes u tohoto systému zůstalo například naginatadó.

V roce 1969 zakládá Jasumiči Ogino sensej vlastní rodinnou obchodní společnost. K policii nakonec nenastoupil, ale věnoval se dále studiu a výuce tradiční japonské kultury včetně bojových umění. Jako manželku si vzal paní Kjóko, jejíž rodina pocházela z jedné z větví samurajského rodu Fudžiwarů. Paní Ogino je mistryně čajového obřadu školy Urasenke a je také vzdělána v tradičních japonských uměních. V roce 1972 je Ogino sensei jmenován zástupcem ředitele Šubukan dódžó a dostává povolení vyučovat pod dohledem svého otce. Věnuje se tedy výuce kendó mládeže a dětí a stává se konzultantem základních škol v oblasti výchovy. V roce 1979, tedy 20 let od založení Šubukanu jeho otcem, vede přestavbu dódžó Šubukan z celodřevěné budovy na montovanou stavbu z ocelových pilířú a nosníků. Celé dódžó tak bude lépe odolávat zemětřesením a nebezpečí požárů.

23. 5. 1983 je po smrti svého otce jmenován ředitelem Šubukan dódžó. Za své další učitele přijímá v rodové přízni dva 8. dany hanši, a to Akinari senseje a Nakajama senseje, později pak Ogasahara senseje, taktéž 8. dan hanši, všichni z policejního prostředí Keisacu. V tomto těžkém období začal sensej intenzivně praktikovat zazen, školu Rinzai. Dle svých vlastních slov tak učinil proto, aby prohloubil svoje duchovní hodnoty a našel odpovědi na mnoho otázek. V roce 1991 pak projevil mimořádnou odvahu a pokoru, když ve velmi složité situaci často krachujících dódžó po celém Japonsku, započal stavbu horského dódžó na rodinném pozemku v horách Daigo v prefektuře Ibaraki. Toto dódžó začalo sloužit jako místo intenzivních soustředění a speciálních víkendových i týdenních kurzů kendó a iaidó. Dodnes se zde mnohokrát do roka schází velké množství učitelů se stupni 7. a 8. dan ke studiu budó. Zejména oblíbené a velmi poučné jsou letní intenzivní soustředění dětí.

Ještě před tím se v roce 1988 začalo jeho české, respektive evropské partnerství a ochota přijmout do výuky cizince. Prvními žáky se tak stali z ČR paní Stanislava Šrámková (4. dan iaidó, kendó, džódó v té době), z Maďarska Zolt Vadadi (současný prezident Maďarské federace kendó a ekonom Evropské federace kendó, 6. dan kendó, 6. dan iaidó), Aranka Siposh (6. dan kendó) a z Polska pak Kustosz sensei (6. dan kendó). V dalších letech se pod vedení Ogino senseje dostávají Miloslav a Vladimír Hotovcové (oba 3. dan) a David Herman (2. dan). Ti však v dnešní době již aktivně necvičí. V době svého pětiletého pobytu v Japonsku od roku 2003 pak i Jindřich (6. dan kendó) a Jana (5. dan kendó) Ziegelheimovi. S pomocí manželů Ziegelheimových se dostává do Japonska v roce 2003 autor článku Tomáš Kyncl (5. dan iaidó, 4. dan kendó) a Pavla Štěpánová (3. dan iaidó, 3. dan kendó), kteří jsou dnes oficiálními žáky Ogino senseje. Díky tomuto skoro 30 letému partnerství se podařilo navázat neobvyklý vztah, který za pomoci všech vyústil v sensejovo konečné rozhodnutí navštívit zemi, odkud každý rok žádají čeští žáci o pomoc ve vzdělání v japonské kultuře na svých cestách do Japonska.

Celkem 11 osob z dódžó Šubukan se tedy letos rozhodlo navštívit Českou republiku a Maďarsko. Organizací za českou stranu sensei pověřil Tomáše Kyncla. Úkoly, které na sebe všichni pomáhající s organizací převzali, nebyly vůbec jednoduché. Osobně jsem se rozhodl, že nebude překážky a oběti, kterou bych nebyl ochoten za přízeň a výuku Ogino senseje zaplatit. Pohodlí a radost senseje a jeho manželky, jakož i celé výpravy, jsme si stanovili jako jediný a první úkol.

Program byl velmi bohatý a místy i náročný. Po příletu na letiště 1. 8. následovalo ubytování v hotelu na Jižním Městě. Následující dva dny probíhalo cvičení iaidó a kendó v hotelové hale. Každý trénink trval hodinu a půl. Celou akci zajišťovali členové o.s. Kensei, včetně dopravy výpravy auty a transitem. Na všech akcích velmi vydatně pomáhali další sensejovi žáci, a to Jindřich a Jana Ziegelheimovi, kteří byli se sensejem v kontaktu každý den jeho programu. Vzali si pro tento účel dovolenou. V prvních dvou dnech následovala prohlídka Prahy s japonsky mluvící průvodkyní a celá výprava byla unešena z architektonického rázu Prahy. Po prvních dnech bylo jasné, že by chodili po Praze klidně týden v kuse a stále by měli co obdivovat.

V dalších dnech poznali další části naší republiky v režii svých dalších žáků. Navštívili jsme tedy Bílinu a Teplicko, bydliště manželů Ziegelheimových a sídlo jejich oddílu Sandómon Bílina. Výlet po Teplicích, výjezd na Komáří Výšku a prohlídka Bíliny byla zakončena právě na tréninku v Sandómonu, kam zavítalo i několik kendistů z Německa. Po cvičení byla tradiční sajonara párty přímo v dódžó oddílu.

Další návštěvou byl Hradec Králové, rodné město Stáni, první žákyně Ogino senseje a zakladatelky oddílu Nozomi dódžó. Návštěvu pevnosti v Josefově a prohlídku Hradce si všichni moc užili. Den byl opět ukončen tréninkem v Nozomi a párty na závěr dne. Vše bylo perfektně organizováno členy Nozomi.

5. srpna byl volný den spojený s návštěvou Českého Krumlova. Pro Japonce je návštěva Krumlova po Praze číslo jedna, což znamená, že "nenavštívit Krumlov, jako bys nenavštívil ČR." Prohlídku města i zámku nám pomohl organizovat a v perfektní japonštině přednesl pan Otto Šrámek. Zde bych se rád zastavil. Tento člověk, který je původní profesí architekt, se rozhodl, že se naučí Japonsky, aby mohl fundovaně přednášet českou architekturu Japoncům. Jeho výklad byl nejen dobrý z tohoto důvodu, ale proto, že zná velmi dobře japonskou historii a výklad tak velmi dobře a mnohdy velmi vtipně prolínal s vazbami na japonskou kulturu.

Poslední den pražské části cvičení nám sensei předal dar. Dovezl pro potřeby České federace kendó 3 nové bógu a 15 šinajů. Za federaci jsem věci převzal osobně, jako technický komisař ČFK. Sensei zároveň naznačil, pro jaké potřeby by bylo dobré dar využít. Jsme mu tak za tuto velkou laskavost velice zavázáni.

7. srpna jsme se přesunuli do malebného městečka Brtnice u Jihlavy. Zde jsme v zázemí TJ Sokol Brtnice absolvovali čtyřdenní soustředění iaidó, kendó a džódó. Ráno se začínalo 1,5 hodinou iaidó. Poté následovalo cvičení ve dvou dódžó současně. Ve větším kendó, a paralelně s tím v menším dódžó umění boje hole proti meči, džódó. Odpolední program byl stejný.

Právě u džódó bych se rád zastavil. Morí sensei je žák Oginó sensei v iaidó a kendó. V džódó je však 8. dan kjóši a jeho žena je 7. dan renši, oba žáci Šija senseje. Tato dvojice je v Japonsku velmi známá. Je to nebývalé manželské spojení i na Japonsko, aby oba intenzivně cvičili budó. Na každém cvičení jsme viděli jejich ukázky enbu a u toho se vskutku tajil dech. Bylo to vůbec poprvé v historii České republiky a vlastně i Československa, kdy takto vysocí učitelé ZKNR džódó v ČR vyučovali. To také přilákalo naše kolegy ze Slovenska (Hikari dódžó), Polska (Meishinkan a Busetsukan) a také z Anglie (Seishinkan GB). Zato česká džódó scéna k této akci zůstala zcela chladná, což je neomluvitelné. Na druhou stranu se v Kensei i Nozomi vytvořila skupina osob, které již dopředu avizovaly, že by se rády džódó naučily a po návštěvě senseje se tento jejich úmysl přetvořil v rozhodnost pokračovat kromě iaidó i v džódó.

V Brtnici ubíhal den za dnem pod pečlivým dohledem všech sensejů. Velikou pomoc zajišťovali pro nejaponsky mluvící většinu pan Ziegelheim, který kromě vlastního cvičení iaidó a kendó ještě všechny tréninky překládal, a pan Popelka, který překládal paralelní trénink džódó. Oběma patří velký dík za jejich úsilí. Nejen oni, ale i všichni, kteří dokázali japonsky se senseji komunikovat, pak pomáhali ostatním v komunikaci s japonskou návštěvou hlavně mimo cvičení.

Brtnické gašuku neprovázelo jen každodenní cvičení. V odpoledním volnu si sensei krátil svůj čas pro odpočinek a vyučoval zájemce základy kaligrafie šodó. V sobotu odpoledne následovala přednáška, kde sensei řekl mnoho ze svého života, ale i z filozofie budó a přístupu k životu. Odpoledne pak proběhl zřejmě největší čajový obřad na území ČR, nebo ve městečku Brtnice zcela určitě. Všech téměř 90 účastníků semináře dostalo možnost pít připravený čaj. Manželka senseje oblékla jednu z účastnic do kimona, aby jí asistovala u čajového obřadu, a se vším náčiním, jež si paní Ogino přivezla z Japonska, proběhlo krátké povídání o čajovém obřadu. Potom vždy po skupinách 10 lidí se každý mohl obřadu účastnit.

Důraz při jakémkoli cvičení nebo komunikaci kladl sensei na správné držení těla a meče, obojí v harmonii. Dále kladl velký důraz na používání energie ki a kokoro gamae – správný přístup. Sám sensei říká, že umění budó a vše, co se z japonské kultury naučil, se pro něj stalo důležitým poznáním pro život s čistým srdcem. Sám říká, že plní svůj životní úkol tím, že je zcela oddán úsilí o osobní disciplínu. Jak jsem ho mohl poznat, tak sebedisciplína a tvrdá práce je pro něj opravdu životním pravidlem. A řekněte sami, když se rozhlédnete okolo sebe, co víc je v dnešním světe silnější morální vlastnost? Sensei to sám vyjadřuje frází "gakken kokki" (学剣克己 - studiem meče k sebekontrole), jinými slovy, že lidé studující meč musí v mysli porazit své slabosti a špatnosti a také pokušení. V životě máme hodně pokušení. Ulevit si, když je něco těžké, nedělat co se nám nechce. Budó a sebekontrola mysli nám pomáhají toto vše překonat. Mnoho z výuky a myšlenek nám sensei řekl při odpolední přednášce.

Japonci jsou velmi senzitivní národ, který vždy studuje podstatu věci a neléčí následek, ale mění příčinu. Bylo velmi krásné vidět, jak sensei neklade důraz na vítězství nebo prohru, ale na správný přístup. Například použití tenouči podle senseje vychází z japonského citu k věcem. Schopnost provést tenouči a jeho hloubka je přímo spojena s emotivní stránkou člověka při doteku s okolím. Čajový obřad je mimo jiné i o potěšení a očistě hmatu jako smyslu, dotykem s miskou na čaj. Způsob, jakým Japonci berou věci do ruky, je specifický a sensei nám i v Japonsku mnohdy ukazoval, že stisk je v každé technice trochu jiný a podání ruky člověku je v tom podobné. Jinou intenzitou bereme do ruky misku rýže a jinou tu na čaj. Ale vždy je společným jmenovatelem hmat jako smysl a použití hmatu při technice je v práci s mečem nejdůležitější. V přístupu k výhře a prohře pak sensei vyučuje Utte hansei utarete benkjó (打って反省打たれて勉強). Jde o princip reflexe, revize, nebo přezkoumávání toho, co jsme vykonali. Provedete-li zásah, není možné se s tím spokojit a považovat to za konečný stav svého vítězství. Stále máme podrobovat náš zásah přezkoumání, zásah se nestal jen díky nám, ale v souznění se soupeřem a v určité chvíli. Myslíme si, že jsme dosáhli vítězství, ale není to nakonec tak, že jsme podlehli iluzi a my jsme ti co prohráli? Mnoho sensejů tak říká, že z vítězství se máme radovat asi tak 3 vteřiny. Všechno totiž mohlo být jinak. Pokud zasahujeme, nebo jsme zasažení, měli bychom cítit pokorný vděk vůči tomu, koho jsem zasáhl. Zde je nutné k pochopení tohoto principu prozkoumání samotného hansei (反省). Sebereflexe je velmi základní proces a myšlenka v japonské kultuře. Je to neustálý proces hledání zlepšení v čemkoli co děláme s pokorným vděkem vůči okolí, které nám pomáhá již tím, že je a my jsme jeho součástí. V japonských firmách i při vedení např. Budó seminářů se vedoucí setkávají v tzv. Hansei-kai. Jde o jakousi poradu, kde se probírají výsledky a problémy z předchozí činnosti a navrhují se opatření ke zlepšení. Vlastně není možné říci, dnes to bylo bez problému. Pokud je něco bez problémů, je to samo o sobě problém už třeba proto, že jsme nějaký mohli vinou vlastní nepozornosti přehlédnout. Dělal jsem ty věci opravdu tak dobře? Japonci mají hansei v podvědomí a ztratit ho by znamenalo přestat se učit a rozvíjet. V neposlední řadě je důležitý přístup k boji, energie. Každá energie se vám v životě vrátí. Pokud zapůsobíte na někoho špatně, otočí se váš čin proti vám. Pokud dokážete takto myslet, podaří se vám vyjádřit pocit vděčnosti i k oponentovi, který vás zasáhl. Nebudete k němu cítit zášť nebo vztek, ale vděčnost. Soutěžit a účastnit se závodů je důležité. Pak se samozřejmě musíte snažit neprohrát. Ale v konečném důsledku věcí bychom neměli porovnávat dva protikladné stavy, jako např. vyhrát a prohrát, hodně nebo málo. Neznamená to, že bychom to měli nechat být a nedělat nic, ale pokud pochopíme podstatu této věci, budeme schopni vidět pravdu.

Pokud dosáhneme velké mysli, můžeme oponenta kontrolovat. V životě je mezi dvěma lidmi, stejně jako v kendó, střetnutí, vzdálenost a příležitost. Jestli člověk člověka "zabije, nebo nechá žít", vždy záleželo a záleží na člověku samém. Pokud nevnímáme harmonii, zda je, nebo není pro něco pravá chvíle, budeme nešťastní. Sensei si myslí, že neštěstí lidstva plyne zejména z jeho životního stylu, který porušuje božskou prozřetelnost přírody. Jak sensei říká, lidé, hmyz, ptáci i ostatní zvířata jsou živá. Je krásné, jak rozkvétá květ, i život divoké rostliny je krásný. Nemluvě o člověku, který je stejný. Pokud bychom přáli ostatním lidem stejné štěstí, jako přejeme sobě, konflikty a války by byly zbytečné a i japonské kendó by existovalo zcela oddané upřímnému duchu bušidó.

Kendó a iaidó není technika k zabití soupeře. Je to cesta formování člověka skrze praktikování zákona meče, kde trénink těla a mysli podporuje výchovu osobnosti. Je moudrostí rozvíjenou od nepaměti Japonci preferujícími poctivost až do současnosti. Mnoho lidí se senseje ptalo na jeho vitalitu a sílu, kterou všem ukázal při každodenním dvoufázovém cvičení. Odpověděl takto: "I mezi Japonci jsem postavou malý. Ale velikostí srdce mě nikdo neporazí. Věkem sice nejsem mladý, ale i nyní mám mnoho snů. Myslím si, že sny tvoří lidský život, a nikoli že v lidském životě máme sny, protože já pokračuji v kendó a iaidó a díky nim se mi splnilo mnoho snů." Na závěr nám sensei řekl: "Přijel jsem do této vaší země s vámi cvičit kendó a iaidó a jsem velmi šťastný, že jsem navázal mnoho přátelství."

Měli jsme dojem, že se u nás sensejovi líbilo. A to nejen zdvořilými frázemi, kterými to komentoval, ale i spontánními reakcemi. Velice obdivoval krajinu naší země. Kamkoli jsme jeli, fotil krásná panoramata a i za okénkem auta se často nechával unést krásným pohledem, který pak spontánně komentoval. Velice se zajímal i o to, co se zde pěstuje, co jíme a jak žijeme. Velice si chválil, jak jsme se o celou výpravu starali. I po návratu do Japonska jsme z dopisů a telefonátů dostávali pozitivní reakce. A máme pocit, že to nebyly jen zdvořilostí fráze pověstné japonské slušnosti. Bylo to opravdové, a to nás všechny velice těší a je to pro nás největší odměnou za vynaložené úsilí. To, že se tu s námi cítili dobře.

Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli na tom, že se tato akce uskutečnila a že o ní sensei vůbec začal přemýšlet. A to nejen lidem v ČR, ale i v Japonsku. Dále všem, co nezištně pomáhali jakýmkoli způsobem při vlastním pobytu celé výpravy, překládali, vozili výpravu, sháněli doplňky, spoluorganizovali pobyt atd. a samozřejmě i všem, kteří přišli cvičit a něco se naučit. Děkujeme Ogino sensejovi a jeho výpravě, že se odhodlali a přijeli nám udělat velkou radost do Čech. Jsme za to z celého srdce neskutečně zavázáni.

Členové výpravy

Oginó Jasumiči sensei,
7. dan kendó kjóši, 6. dan iaidó renši

Oginó Kyoko, manželka senseje, škola Urasenke

Morí Micuo sensei,
8. dan džódó kjóši, 6. dan iaidó renši, 4. dan kendó

Morí Kajoko sensei, manželka, 7. dan džódó renši

paní Watanabe Tokuko, 5. dan kendó

paní Kawana Tošiko, 5. dan kendó

paní Fudží Sačiko, 4. dan kendó, 1. dan iaidó

pan Amano Mičihiro (12 let)
2. kjú kendó s maminkou Amano Mika

pan Ebihara Kazuki (11 let)
3. kjú kendó s maminkou Ebihara Miki
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na