Povídání s Martinem Rohelem o taiji | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Povídání s Martinem Rohelem o taiji


10. prosince 2013 | Přečteno: 4604x | Autor: Kateřina Krumpálová

Martin Rohel se čínskému wushu věnuje již přes 24 let. Na své cestě sbírá zkušenosti jako student, učitel, závodník i hlavní rozhodčí českých soutěží. Z těch čínských si přivezl bezpočet zlatých medailí. Taiji se pod vlivem svých učitelů věnuje komplexně. Nejen že dokáže svého soupeře poslat k zemi jedním jemným pohybem, věnuje se ale i čínské medicíně, filozofii atd. O tom všem jsem si s ním, s jeho studenty a přáteli povídala ve vlaku během putování do šaolinského chrámu v čínské provincii Henan – do legendární kolébky čínského wushu, kde to pro nás všechny začalo...

Jak ses ty sám k taiji dostal?

Poprvé jsem taiji uviděl ve starém čínském filmu Železo a hedvábí. Jako malý jsem uměl zvítězit nad ostatními kluky, nepotřeboval jsem víc síly, hledal jsem spíš měkkost a chytrost. Na taiji mě zaujala filozofie, právě jeho měkkost a fakt, že je to na celý život. Oslovilo mě to spíš podvědomě. Sám jsem se z knih snažil učit taiji styl wu. Časem jsem však zjistil, že i když je kniha kvalitní, tak člověk vždy potřebuje učitele. Nějakou dobu jsem v Olomouci cvičil hungar a vietnamské bojové umění, až jsem v roce 1990 zaslechl o semináři vedeném ruským doktorem čínské medicíny, panem Leonidem Kravčenkem, se kterým jsem v kontaktu dodnes. Začal jsem k němu chodit na semináře a učil se stylu yang, tuishou, qigongu, filozofii i čínské medicíně. U něj jsem se poprvé setkal s takovou komplexností. V roce 2000 jsem se na internetu dozvěděl o čínském Mistru Qin Ming Tangovi a cvičil s ním pak už každý týden. Mistr Qin klade velký důraz na praktičnost, takže se mi takto vlastně všechno spojilo dohromady.

Jak vedeš výuku taiji ve své akademii?

Taiji učím i prakticky formou tuishou, aby tu filozofii a principy dokázali pochopit v praxi - pohyb je kontinuální, všechno se děje a mění současně. Snažím se, aby všechno viděli zase trochu z jiného pohledu, než jsou zvyklí. Taiji mimo jiné učí naladit se na člověka, hned cítit jeho pohyby, vnímat Nemusíš vůbec fyzicky cvičit, to není potřeba.

Co ti učení teď dává?

Teď mě učení baví, získal jsem hodně zkušeností. Ovlivnilo to i mé cvičení, protože kdo učí, tak opakuje pohyby, učí se to vysvětlovat a pronikne do pohybu. Umět učit je ale těžké, chce to prostě cítit.

Je podle tebe rozdíl, pokud je cvičenec cizinec nebo Číňan?

Ne, to je jedno. Všichni mají stejných pět smyslů. Je ale poznat, že se nějaký cizinec učil od Číňana a některý v Číně nikdy nebyl. Kdo se ale učí dobře, vždycky má ty kořeny od Číňana, protože jak jinak by se to naučil. Čínské metody nejsou špatné, ale nám Evropanům jsou vzdálené a my to nechápeme, hodně studentů brzy uteče, nevydrží dlouho.

Co je například rozdílnéhona metodách výuky?

Číňan na začátku moc nemluví, spíš ukazuje. Tam se to třídí, protože málokdo vydrží opakovat pohyby stále dokola. Často studentovy pohyby nefungují a je z toho zdrcený. My to chceme jako z knihy, prostě rozebrat, mluvit o tom a dostat to po lopatě. Číňané to však vnímají jako svoje písmo, podívají se, vycítí to, znak přečtou jakoby vnitřně. My to máme složité, máme totiž písmenka a až potom nám to dá nějaký význam. V tomhle je vnímání Západu a Východu rozdílné, dojdou ale ke stejnému. Evropan se může naučit taiji stejně dobře jako Číňan.

Popiš nám svůj běžný den.

Snažím se žít zdravě, takže ráno si nejdříve udělám pampeliškovou šťávu. Nevyletím hned z postele ven, tyhle různé očistné metody prostě dodržuji. Nezdá se to, ale má to na tělo velký vliv, drží ho to v kondici. Kdo vstane, hodí do sebe kávu a něco si koupí po cestě, to je prostě špatně. Tohle je náhled na život, který jsem postupně se studiem taiji získal. Tělo odmalička směřuje k tvrdosti – stárne, a když ztvrdne, tak co to znamená? Umře, nehýbe se. Taoistické metody a čínské bojové umění se snaží, aby co nejméně tuhlo, aby se spíš změkčovalo, aby pohyby byly vláčnější. V tohle je třeba rozdíl v taiji a v shaolin quan. Shaolin quan je hodně tvrdý styl, tělo je také pružné, ale nedá se fyzicky cvičit až do sta let v úplně takové kondici. Člověk musí časem přejít na vnitřní cvičení, aby se tělo zharmonizovalo.

Dopoledne mám většinou několik soukromých lekcí, kdy učím jednoho nebo dva lidi. V Brně je o takovou formu cvičení čím dál větší zájem, protože lidé hodně pracují a nemají čas. Takže dopoledne nebo ráno si nějaký ten čas vyšetří. Bojí se jít do skupiny, kde jsou ostatní, nevědí, jestli by měli čas tam pravidelně chodit, takže je to s nimi hodně variabilní. Takoví lidé jsou hodně unavení a cvičení jim dává nějakou formu klidu, zastavení se v životě. Potom mám až odpolední cvičení taiji a shaolin quan. Když mám nejdelší den, tak učím od 16 hodin do 20 hodin v kuse. V jednom dni učím 5 - 7 hodin. K tomu si každý den vyšetřím tak hodinku pro své vlastní cvičení, to je potřeba. Mimo to se ještě samozřejmě musím připravovat na lekce, které vedu – to nejde sypat z rukávu. Náplň výuky předělávám i do textu, aby si to lidé mohli stahovat z internetu. V rámci kurzů mají tedy studenti i všechny materiály ke cvičení, které probereme, aby se k tomu mohli sami vrátit.

Jinak ve volném čase jsem předělával celý byt, pracuji na zahradě, budu připravovat venkovní cvičební prostory pro své studenty, rád maluji...

Máš víc studentů na taiji, nebo na shaolin?

Určitě víc na taiji, do toho dávám víc. I když se mi zdá, že se v poslední době na shaolin hlásí poměrně dost lidí. Vždycky to ale nějak vyrovnám. Stačí mi určitý počet studentů a víc už mít nebudu, protože bych to nezvládal. Nyní bude v Brně kolem 70 lidí. Na nový školní rok jsem otevřel 20 volných míst a už teď se mi přihlásilo přibližně 30 nových studentů. Raději ale vezmu méně studentů, aby mohla být výuka kvalitnější. Cena je nasazená tak, že mi to stačí.

Podle čeho bys novému studentu doporučil, jakému stylu taiji se má věnovat?

Záleží na tom, jestli předtím už něco cvičil a na věku. Pokud je mladý, může cvičit styl chen, pokud je starší, tak bych doporučil yang. Pokud ale celý život sportoval, má dobrou kondici a baví ho spíš aktivnější pohyb, tak styl chen. Yang je asi lepší na uvolnění napětí třeba z práce a podobně. Je ale zase těžší na porozumění.

Lidé si často stěžují, že jsou příliš vytížení a nemají na cvičení čas, jaký na to máš názor?

Podle mě čas není problém, vždycky se dá třeba po práci zajít do parku a na 20 minut si zacvičit. Člověk nemusí ani cvičit, fyzické cvičení je jen částí. Kdo se věnuje jen tomu, je krátkozraký.

Taiji se věnuješ celý život, podle čeho bys teď hledal dobrého učitele taiji?

Určitě je rozdíl, kdybych hledal učitele na začátku nebo po letech cvičení. Teď tam musí být propojení všech aspektů, pochopení daného stylu. Učitelů je strašně moc ale Mistrů jen pár. Člověk, který učí, by neměl mít ego.

Studentka: Kdybych si vybírala Mistra, tak musí samozřejmě vyučovat stylem, který mi vyhovuje, ale hlavně musí jít o kvalitního člověka. Nestačí mi, když umí jen taiji. Vztah mezi učitelem a studentem se vyvíjí, člověka poznáš až po čase.

Student Martin: Školu jsem si vybíral podle toho, kde to mám blízko a jestli mi to vyhovuje časově, protože jsem o tom nic nevěděl. Potřeboval jsem se nějak duchovně srovnat, a jestli to bude ten nebo ten učitel, to mi v té chvíli bylo jedno. Když jsem u Martina začínal, líbil se mi jeho přístup a to, že jsem si mohl vyzkoušet dva styly taiji během jednoho dne. Na základě toho jsem se rozhodl, co chci cvičit. Až časem oceňuji, kam jsem se náhodou dostal.

Čím se podle tebe vyznačuje Mistr?

Propojení cvičení s celým životem. Ztotožní se a sroste s tím jako strom. Pokud to někdo dělá jen pro fyzické cvičení, tak může také naučit žáky, ale nemusí to být Mistr, může to být jen učitel. Mistr v tom žije, jde o jeho životní směr, ovlivňuje to jeho chování a celý život. To je rozdíl mezi Mistrem a učitelem. Tím ale nehodnotím, že jeden Mistr je v bojových uměních lepší než ten druhý.

Student Ondra: Spojuji si to s pokorou. Člověk, který sám sebe nazve Mistrem, Mistrem není.

Jak od svých studentů vyžaduješ, aby tě oslovovali?

To je otázka, kterou budu řešit asi do budoucna. Studenti mě většinou oslovují mým jménem, nepasuji to úplně do toho čínského modelu, aby mi říkali Mistře. Někteří mi říkají "pane učiteli". Snažím se to brát tak, že ke mně chodí stabilní skupina, spíš je to jako rodina. Kdybychom ale byli v Číně, muselo by to být jinak. Tady lidé vědí, že jsem učitel, ale jsem prostě Martin. U nás by mi ten čínský systém hierarchie ani neseděl, lidé na to nejsou zvyklí. Dodržování tradic je ale na druhou stranu součástí cvičení ve škole tradičního čínského wushu.

Jaké jsou vztahy mezi školami taiji v ČR?

Myslím si, že vztahy jsou dobré, ale nic společného se neorganizuje, každý je spíš sám za sebe, ale rivalitu ani zášť v tom nevidím. Když se snažím lidi oslovovat, tak odezva je slabá. Na tomhle by se mělo zapracovat. Hodně škol ani nechce soutěžit, protože taiji vidí tak, že by se v něm soutěžit nemělo.

Jaký názor na taiji soutěže máš ty?

Myslím, že je to určitá etapa daného studenta. Na soutěži vidí, jak kdo cvičí, porovná se s ostatními, najde tam nové kamarády a otevřou se mu další dveře. Soutěže určitě doporučuji. I když ale dostane třeba zlatou medaili, neznamená to až tolik, jde spíš o určitou etapu a od té se musí zase dostat dál.

Měl by člověk cvičit nějakou delší dobu a až potom jít na soutěž, nebo začít co nejdříve?

Určitě by měl cvičit delší dobu, ale může jít i se základní sestavou. Na soutěži se srovná, zjistí, na jaké je úrovni a pak tomu může dát to, co potřebuje.

Student Ondra: Na druhou stranu se může stát, že člověk bude cvičit jen proto, aby soutěžil, což je špatně. Takových lidí je hodně. Cvičím si pro sebe a rozhodně nepotřebuji soutěže k tomu, abych si něco dokazoval. Podle mě jít moc brzy na soutěž není příliš dobrá cesta.

Studentka Vanda: Daleko více se mi líbí soustředění, kde se potkávají lidé z různých škol a měst. Jsou to lidé, kteří se normálně nevídají, ale atmosféra je super. Tam hned vidíš, kdo jak cvičí. Tam tě učí kdokoliv, nejenom Mistr. Takhle se všechno skládá rychleji.

Funguješ i jako hlavní rozhodčí na taiji, jakým směrem se v pořádání soutěží chcete ubírat?

V současné době je špatné, že není dostatek rozhodčích a škol, které se chtějí soutěžím věnovat. Máme i málo soutěžících, kteří znají správné sestavy, které se mají cvičit, takže se neúčastní. Důležité je mít správně nastavená pravidla, což dnes již z 90 % máme. Dál musíme rozhodčí naučit všechny styly, aby věděli, jak sestavy vypadají. Zároveň se musíme učit aktuální sestavy, protože když vyjedeme do světa, aby to bylo tak, jak to má vypadat a ne cvičit sestavy 10 - 20 let staré. Snažíme se napravit chyby z minulosti, když bude všechno dobře fungovat, budou i peníze na soutěže. S výjezdy to bude složitější, ale pokud budou kvalitní výsledky, tak se dnes ty finance dají získat. Všechno je ale o kvalitě – bez kvalitních výsledků nám finance nikdo nedá.

Jaká je podle tebe úroveň českého taiji?

Celkově se zlepšuje, ale je stále málo cvičenců. Celé je to koloběh – musíme organizovat kvalitní soutěže, aby kluby měly motivaci věnovat se přípravě svých svěřenců na soutěž.

Získal jsi mnoho medailí i na těch nejvyšších soutěžích v Číně. Jak se potýkáš s trémou?

Když jsem byl například na mistrovství světa v Jiao Zuo (provincie Henan), tak jsem cvičil, jako kdyby tam ti lidé ani nebyli. I když tam bylo plno lidí, kromě rozhodčích tam jsou totiž i čestné lavice, kde sedí právě staří mistři všech stylů. Nešel jsem tam ale vyhrát. Říkal jsem si, že kdybych něco dostal, byl bych rád, je to pěkné ocenění za to, že celý život se snažím cvičit. Cvičil jsem si ale pro sebe, jako když cvičím doma. O nic jiného nešlo. Tak by to mělo být. Nervózní nejsem, cvičím proto, že mě to baví. Medaile na mém taiji nic nezmění. Cvičil jsem prostě nějakým způsobem, který mi vyhovoval a šel jsem dál, to je celé. Ani když člověk dostane medaili, neznamená to ještě, že cvičí tak dobře. Může být totiž ze známé školy nějakého mistra, chodí tam častěji, všichni ho znají, a tak mu ty body dají. Tak je to všude.

Jaké jsou rozdíly mezi čínskými a evropskými soutěžemi?

V Číně je to profesionálnější a je tam víc soutěžících, kteří opravdu umí. Konkurence je větší a tím je soutěž i zajímavější. Soutěže v Číně jsou na porovnání se určitě lepší. Pokud si to chce člověk zkusit s těmi nejlepšími, tak rozhodně musí do Číny. V Evropě je to stále na nízké úrovni, protože je malá konkurence a není tam ten správný nádech.

Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, že by ses do Číny odstěhoval?

Dnes už ne, protože mám rodinu, pozemek a tak dále. Kdybych byl mladý, tak bych neváhal a určitě jel. Pro někoho, kdo wushu cvičí, je cesta do Číny to nejzákladnější. Šel bych tam, protože mi vyhovuje ten dril a ten tlak na cvičence.

Používáš tuhle metodu tlaku i na své studenty?

Když je někdo dobrý, tak se o to snažím, protože to má smysl. Když je žák mladý, tak musí být pevná ruka. Když je starší, tak už to chce lehce. Na mladé třeba zařvu, ale fyzické tresty ne. Chce to přirozenou autoritu. Musíš prostě zacvičit, lidem spadne brada a pak, když něco řekneš, tak oni prostě vědí, že to asi udělali špatně. Musí si být vědomi toho, že ten, kdo je napomenul, o tom něco ví a dává to smysl. Potom to vezmou, ale pokud to ten učitel neumí, tak si ho nemůžeš vážit.

Je důležité pro cvičence taiji vzdělávat se i v jiných směrech – učit se čínsky, věnovat se čínské filozofii a podobně?

Měl by znát kořeny – kde to vzniklo, proč, jakým směrem se to ubíralo atd. Tak si o tom může udělat obrázek a získá ponětí o tom, kam by on sám měl směřovat. Učit se čínsky není nezbytné. Znát ale čínské názvy pohybů je základní gramotností. Jsi zastáncem přijetí wushu mezi olympijské sporty? Olympiáda by byla dobrá pro všechno. Některé sporty byly zvýhodněny už desítky let, ale nepřináší třeba lidstvu tolik užitku jako wushu. Tam je záběr tak široký, že si každý může najít to svoje. Jde o jiný směr pohybu, navíc je velice prospěšný. Lidé díky wushu poznají zase jiný rozměr pohybu. Pokud by se wushu dostalo na olympiádu, určitě by to zvedlo úroveň cvičení ve všech zemích. Hodně sportů je zaměřených na určité svalové skupiny, kdežto tento východní pohyb je více komplexní. Pro člověka je tedy vhodnější. Nemyslím si, že by jeho zařazení mezi olympijské sporty wushu nějak ohrozilo. Tradiční bude vždycky tradiční.

Když porovnáš sám sebe v začátcích cvičení a teď, co se změnilo?

Když jsem se začínal učit, všechno bylo nové a nepoznané. Člověk se učil spíš pohyby. Principům, návykům a čínské kultuře jsem vůbec nerozuměl. Chtěl jsem to cvičit proto, že to bylo zajímavé. Člověk do toho pomalinku pronikal a nějaké bojové dovednosti byly úplně v nedohlednu. Postupem času jsem objevil, že to v sobě nese filozofii, zdraví a pohyb se jevil komplexnější. Pohyby se propojovaly v sestavě a mělo to vliv na celé tělo, na myšlení i na to, jak jednám navenek s lidmi. Mění se tím i povaha člověka. Snažím se teď víc pochopit okolí a beru to tak, že všechny pravdy jsou poloviční. Člověk něco řekne a myslí, že je to pravda, ale z pohledu někoho jiného, jiné generace nebo národa to může být jinak. Yin a yang funguje prostě ve všem. Dnes když cvičím víc - z pohledu sestavy, tak to víc prožívám vnitřně než navenek. Pohyby jsou už v harmonii, nemusím cvičit sestavy, mohu cvičit jakékoliv pohyby a objevují se tam nové věci, které jdou těžko vysvětlit začátečníkům. Člověk má jinačí pohled na provedení pohybů. Změní se cítění, taiji je nekonečné. Každý se může neustále zdokonalovat jak v pohybech, tak v myšlení. Bude se dívat na svět z jiného pohledu. Bude se věnovat různým jemným věcem, zaměří se na to, jak je vlastně provádí. Jak vezme za kliku – jestli prudce, lehce... Jak vstoupí do místnosti – jestli si všimne, že tam kvete květina, jestli začala teď kvést nebo večer... To je to, co učí taiji. Umět si všímat různých detailů, nezapomenout na to všechno kolem. Tohle je můj nynější pohled, který mě naučilo taiji. Tímhle směrem bych chtěl vychovat víc lidí, aby z toho měli radost a užitek. Potom je všechno jednodušší. Takhle stojím na pevných životních základech, nepochybuji a dokážu včas reagovat na to, co přichází. Něco přichází a normální člověk si toho nevšimne. Až to přijde, tak narazí a diví se, proč se to stalo. Kdo ale cvičí taiji, tak to vidí daleko dopředu a dokáže udělat určitou životní změnu, aby se opět nastolila harmonie.

Teď bych si přál, abych měl svou vlastní budovu, kde by sídlila škola, tím bych mohl být nezávislý. Chtěl bych, aby si tam mohli chodit zacvičit obyčejní lidé, i třeba postižení. Dát to široké veřejnosti, která se o to předtím asi ani nezajímala. Tam by byli starší studenti, kteří by měli čas se tomu věnovat. Takhle by se ta kvalita mohla rozšířit do ČR. Udělalo by to radost mně i lidem. Odrazilo by se to na všem – všechno by bylo pozitivnější, lepší. Je to ale běh na dlouhou trať, chce to věnovat se tomu každý den. Pro sebe bych asi chtěl jen víc času, abych mohl cestovat do Číny, kde bych chtěl poznat více lidí a mistrů

---

Co na cvičení ve Wushu akademii říká jeden z Martinových žáků?

K Martinovi jsem se dostal přes jeho webové stránky. Když jsem přišel do tělocvičny v Olomouci a uviděl Martina a ostatní, jak cvičí taiji a shaolin, to byl ten bod zlomu. Cítil jsem, že jsem asi narazil na to pravé. Martin má přirozený a lidský přístup, je hodně upřímný. Má velkou trpělivost, dokáže vycházet s každým. Také ne každý dokáže dobře učit, na tohle má Martin opravdu nadání. Po 1,5 roku cvičení jsem pružnější a uvolněnější, tím jsem získal i větší cit. Co se týče psychické stránky, člověk má často tendenci si na něco rychle udělat názor, ale ne vždy to tak je. Chce se to nad věcí víc zamyslet a hledat. Za určitým jednáním lidí je kolikrát mnohem více, má to větší hloubku. Chce to víc trpělivosti. Neskutečně se mi zlepšila i paměť a reflexy. Začínám si všímat, že mi cvičení pomáhá i třeba ve škole. Jak říkal Martin, zlepšuje to kvalitu života. Cvičení mě víc a víc utvrzuje v tom, abych pokračoval.

(Student, 25 let)
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Související články


Wushu kultura
Čínské bojové umění trochu jinak.
Taiji pod vedením učitele Xie Ye Lei
O čínských bojových uměních se zkušeným učitelem.
Život na čínských univerzitách se zaměřením na wushu
Jaký je vysokoškolský život s wushu?
Moderní wushu očima čínského trenéra Cai Si Wu
Rozhovor o moderním čínském wushu.

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

standa - 21.05. 2014 / 08:51
opravdu po dlouhém čase jsem přečetl odpovědi od někoho,kdo jak se zdá o taiji opravdu něco ví.Většinou je to jen nějaká podivná forma new age.Já sám se taiji věnuji 27let a měl jsem tu možnost cvičit též u čínského mistra.jen tak dál,a přeji mnoho krásného taiji standa taiji@centrum.cz


Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na