Shinobi v bitvách - Ósaka 1614 - 1615 | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Shinobi v bitvách - Ósaka 1614 - 1615


15. sprna 2016 | Přečteno: 2668x | Autor: Pavel Slavík

Obléhání města Ósaky je historicky známo pod termíny Ósaka no eki a nebo Ósaka no jin. Toto obléhání bylo celou sérií bitev vedených shógunátem Tokugawa (známém také jako Tokugawa bafuku) proti klanu Toyotomi (Toyotomi-shi). Bitvy nakonec skončily zničením klanu Toyotomi, a byla tak ukončena existence poslední větší ozbrojené opozice proti Tokugawům. Samotný konflikt proběhl v letech 1614 a 1615, byl tedy rozdělen do dvou částí. Obléhání Ósaky je také někdy nazýváno Genna enbu. A to proto, že bezprostředně po tomto konfliktu byl změnen název období z éry Keicho (1596 - 1615) na éru Genna (1615 - 1624).

ZAČÁTEK OBLÉHÁNÍ ÓSAKY

Na úvod bychom se měli podívat na historické události, které nakonec vedli až k obléhání města Ósaky. Toyotomi Hideyoshi byl, díky svým činům, po smrti vládce Ody Nobunagy předurčen jako jeho nástupce. Hideyoshiho nadvláda se opírala o velkou ekonomickou a vojenskou sílu. Také se mluví o tom, že jeho vláda byla čistě despotická. Po ovládnutí Japonska se Hideyoshi zabýval možnosti ovládnutí zemí mimo japonské ostrovy. První etapou této snahy bylo napadení Koreje, které však díky usilovnému a vytrvalému odporu Korejců nedopadlo dobře. Dopadlo to dokonce tak, že po Hideyoshiho smrti byla vojska z Koreje stažena na základě rozhodnutí regentské rady.

Po jeho smrti během roku 1598 převzala vládu nad Japonskem tzv. rada pěti regentů neboli Go-tairó. Tato rada regentů byla vytvořená Hideyoshim ještě za jeho života z důvodu, aby vládla zemi namísto jeho syna Hideyoriho, dokud nedosáhne plnoletosti. V té době bylo Hideyorimu teprve šest let. Hideyoshi si vybral do rady pět nejvýraznějších lenních pánů země - Hideie Ukitu (1573 - 1655), Toshiie Maedu (1538 - 1599), Kagekatsu Uesugiho (1556 - 1623), Torumoto Móriho (1553 - 1625) a Ieyasu Tokugawu (1543 - 1616), který stanul v čele této rady. Ieyasu pocházel z nevelkého feudálního rodu v provincii Mikawa. Tokugawové odvozovali rodokmen od Yoshiieho Minamota (1039 - 1106), který se v 11. století proslavil bojem proti klanu Abe a klanu Kiyohara.

Hideyoshi doufal, že členové rady budou na sebe navzájem dohlížet, aby z nich nikdo nezískal převahu. To se ale nestalo. Ne všichni Hideyoshiho vazalové bezvýhradně přijímali Ieyasuovo vůdcovství. Navíc poměrně vlivný pán jménem Ishida Mitsunari (1559 - 1600) se stal Ieyasuovým nesmiřitelným nepřítelem, který nikdy nepřestal s pokusy podněcovat ostatní lenní pány proti Ieyasuovi. Nestabilní mír přetrval do poloviny roku 1600, kdy byl ukončem bitvou u Sekigahary (Sekigahara no tatakai), kde Ieyasu se svými spojenci porazil Ishidu Mitsunariho. Ieyasu poté ovládl sám prakticky celé Japonsko a regentskou radu rozpustil. Následně v roce 1603 založil Ieyasu shógunát Tokugawa s hlavním sídlem v městě Edo (do roku 1868 používané pojmenování města dnešního Tokia). Ieyasu se tak snažil založit silný a stabilní režim ovládaný jeho rodinou a jedinou překážkou na cestě k tomuto cíli zůstal klan Toyotomi vedený mladým Hideyorim se sídlem ve městě Ósaka ve středním Japonsku. Stále existovalo nebezpečí, že se kolem Hideyoriho seskupí silná protitokugawská koalice složená především z řad poražených stran u Sekigahary.

Nicotnou záminku k tažení proti Ósace poskytl nápis vyražený na zvonu, který dal Hideyori ulít na počest svého otce. V roce 1614 klan Toyotomi přebudoval ósacký hrad a sponzoroval opravy a dobudování chrámu Hókó-ji ve městě Kyóto. Součástí renovace byl i zvon, který zdobil nápis "Nechť v zemi panuje mír a prosperita. Na Východě zdraví bledý měsíc a na Západě dává sbohem zapadajícímu slunci". Shógunát, který měl svou mocenskou základnu ve východních provinciích, to interpretoval jako urážku a napětí mezi klany Tokugawa a Toyotomi začalo růst. Napětí se dále zvýšilo, když Hideyori začal v Ósace do svých služeb přijímat větší množství róninů neboli samurajů bez pána a nepřátel shógunátu. Ieyasu, jenž sice už roku 1605 přenechal titul shóguna svému synovi, ale přesto mající rozhodující vliv, se rozhodl, že tuto sílu nenechá dále růst a vypravil se na konec podzimu roku 1614 v čele 164 000 mužů směrem k ōsacké pevnosti (do počtu nejsou zahrnuty jednotky Tadatsuneho Shimazua (1576 - 1638), které k Ósace nedorazily).

BITVA

1614 - zimní tažení

Boje začaly 19. listopadu, když Ieyasu vedl 3000 mužů přes řeku Kizu a zničil zdejší pevnost. O týden později s 1500 muži zaútočil na vesnici Imafuku bráněnou 600 nepřáteli. S pomocí oddílu vyzbrojeného arkebuzami shógunátní síly opět zvítězily. Před tím než 4. prosince začalo vlastní obléhání ósackého hradu, zaútočil Ieyasu ještě na několik menších pevností a vesnic.

Nejdříve bylo třeba zdolat Sanada-maru, což byl barbakán (fortifikační prvek sloužící k lepší obraně vstupní brány) na jižní straně Ósackého hradu bráněný Yukimurou Sanadou (1567 - 1615) a 7000 muži. Před Sanada-maru byl široký příkop s palisádami na obou stranách a jednou uprostřed dna příkopu. Byly zde dřevěné věže a zdi s jednopatrovými palebnými plošinami a celý komplex se ježil puškami. Útoky shógunových armád na Sanada-maru byly opakovaně odraženy a Sanada se svými muži uskutečnil několik útoků proti liniím obléhatelů, které ve třech případech prorazil. Ieyasu se poté uchýlil k dělostřelbě (přivezl sem 300 děl) a navíc svým mužům přikázal podkopat se pod hradby. Zimní obléhání skončilo 22. ledna příměřím, které se povedlo Hideyorimu dohodnout s podmínkou slibu, že se nebude bouřit proti shógunátu, strhne část pevnostních hradeb a nechá zasypat hradní příkop ósackého hradu.

1615 - letní tažení

V dubnu 1615 se Ieyasu dověděl, že Hideyori Toyotomi shromažďuje ještě víc jednotek než v listopadu minulého roku a že se snaží zastavit zasypávání hradního příkopu ósackého hradu. Toyotomiho síly, často nazývané Západní armáda, začaly útočit na shógunátní jednotky (Východní armáda) v okolí Ósaky. Pod vedením Ónoa Harunagy (1569 - 1615), Hanawy Naoyukiho (1567 - 1615) a Okabeho Noritsuny zaútočily 29. dubna na hrad Wakayama, pobřežní pevnost patřící shógunovu spojenci Nagaakirovi Asanovi (1586 - 1632) v bitvě známé jako Kashii no tatakai. Asanovy jednotky ale vyjely z hradu, napadly útočníky a porazily je. Před tím, než Hideyori dokázal dosáhnout výraznějších územních zisků, dorazila na počátku června Východní armáda. Dne 2. června se v bitvě Dómyó-ji no tatakai střetlo Hideyoriho 2600 mužů s 23 000 muži Východní armády. Jejich velitel Mototsugu Gotō (1565 - 1615) se pokusil ustoupit do mlhy, ale bitvu přesto prohrál a byl v ní zabit. Poté shógunátní síly narazily na jednotky Hideyoriho generála Yukimury Sanady (1567 - 1615). Sanada se snažil vyprovokovat k boji Masamuneho Dateho (1567 - 1636), ale Dateho vazal Shigenaga Katakura (1585 - 1659) ustoupil, jelikož jeho jednotky byly vyčerpané. Sanadovy jednotky nakonec učinily to samé.

Během té samé noci se strhla bitva u Yao mezi Morichikou Chósokabem (1575 - 1615) (ze západní armády) a Takatorem Tódóem (z východní armády). Ve stejnou dobu došlo i k bitvě u Wakae mezi Shinegarim Kimurou (1593 - 1615) a Naotakou Ii (1590 - 1659). Chósokabeho síly dosáhly vítězství, ale Shigenari Kimura byl poražen levým křídlem Naotakovy armády. Hlavní Tokugawské síly přispěchaly po Shigenarově smrti na pomoc Takatorovi Tódóovi a Chósokabe se stáhnul.

Po sérii dalších shógunátních vítězství na předměstí Ósaky vyvrcholila letní kampaň v bitvě u chrámu Tennó-ji. Hideyori naplánoval útok ze dvou stran, 55 000 mužů mělo zaútočit na střed Východní armády, zatímco 16 500 mužů mělo nepřítele obejít a zaútočit na něj zezadu. Zbylá část armády měla čekat v záloze. Ieyasuovu armádu o síle 155 000 mužů vedl jeho syn, shógun Hidetada Tokugawa (1579 - 1632). Shógunátní jednotky postupovaly ve čtyřech paralelních proudech a připravovaly své vlastní obchvatné manévry. Chyby na obou stranách poznamenaly průběh bitvy, když se Hideyoriho róninové oddělili od hlavní skupiny a Hidetadovy záložní síly bez rozkazu postoupily dopředu. Nakonec ale byl zabit Hideyoriho velitel Yukimura Sanada (1567 - 1615), což zničilo morálku Západní armády. Menší část armády vedená přímo Hideyorim vyrazila z Ósackého hradu příliš pozdě a byla zahnána zpět do hradu postupujícím nepřítelem. Protože nebyl čas zorganizovat účinnou obranu, ocitl se hrad brzy v plamenech a pod dělostřeleckou palbou. Hideyori spáchal seppuku (formální formu sebevraždy prováděnou rozříznutím břicha, která byla dovolená pouze válečníkům), a Hideyoriho matka s většinou věrných samurajů zahynuli v plamenech zničené pevnosti. Tím skončilo poslední větší povstání proti nadvládě Tokugawů na následujících více než 250 let. Ósacká tažení zároveň uzavřela více než pět set let trvající období feudálních válek, kterými bylo Japonsko sužováno.

SAMOTNÉ NASAZENÍ SHINOBI

Vítězství u Sekigahary bylo téměř zcela rozhodující. Tokugawa Ieyasu se prohlásil shógunem v roce 1603 a vládl z hradu v Edu se svými muži pocházejícími z provincií Iga a Koga jako bezpečnostní gardou. Povinností tzv. Igagumi, jednotek z Igy, bylo střežit vnitřní části paláce, známé jako Ó-oku. Tyto prostory byly určeny pro shógunovu matku, manželku a konkubíny. Kogagumi, jednotky z Kogy, tvořící asi polovinu počtu jejich druhů z Igy, střežili velkou vnější bránu hradu nazývanou Otemon. V roce 1614 byli však shinobi opět v akci na bojišti, když Toyotomi Hideyori, nyní dospělý, shromáždil v mohutné pevnosti svého zemřelého otce v pevnosti Ósaka na deset tisíc nespokojených samurajů, kteří utrpěli uchopením moci rodem Togukawa. Mnozí byli zoufalými róniny, kteří neměli pána, jemuž by sloužili, jiní byli poraženými od Sekigahary. Výzva byla příliš silná na to, aby ji Ieyasu přehlédl, a v zimě roku 1614 oblehl osacké zdi, dlouhé po obvodu téměř 12 mil (19,312 km). Tokugawové využili i ninjů jak z Igy, tak z Kogy, pod vedením Hattoriho Masanariho (1565 - 1615) a Yamaoky Kagetsugeho, stejně jako ostrostřelecké jednotky z oblasti Suruga, bezpochyby vytvořené podle satsumského vzoru. Jedním z hlavních Ieyasuových velitelů při ósackém obléhání byli Ii Naotaka, který zdědil území svého otce a jeho v rudém oděnou samurajskou armádu. Stojí za to si připomenout jméno Miury Yoemona v jeho službách.

Podle Yamaguchiho Miura odešel do Nabari v oblasti Igy, aby najal shinobi k nasazení při obléhání, kteří by pak bojovali jak v armádě, tak by i prováděli individuální operace.

Velitel ósacké posádky Sanada Yukimura měl zřejmě pod svým velením také několik shinobi, ale podle všeho neexistují záznamy, k jakým úkolům byli využíváni. Sanada nechal zesílit vnější obranu stavbou vnějšího opevnění za příkopem zvaným Sanada-maru a práce Miurakaki, citovaná Yamaguchim, zaznamenává útok provedený obléhateli za svítání k jeho obsazení. Útok na Sanada-maru byl proveden čtvrtého dne dvanáctého měsíce a vedl jej Ii Naotaka, který překročil suchý příkop pod zdmi vnějšího opevnění. Díky silné ranní mlze museli postupovat útočící jednotky jen velmi obtížně. Navíc obranné hradní jednotky silnou palbou z mušket jim situaci ještě více komplikovali. Počty raněných rychle stoupaly a ztráty tak začaly být veliké, a tak někteří Iiovi druzi vyjížděli vpřed a vyzývali své spolubojovníky k ústupu ze svých pozic, ale pro hlučnou řežbu nebylo nebylo povelů téměř slyšet. Vůdce shinobi Miura Yoemon vytahoval hroty šípů zraněným a zároveň vyslal své ninji do akce způsobem, vykazujícím hluboké porozumění japonské samurajské mysli. Přiblížili se k mase mužů v příkopu a náhodně na ně stříleli. Jejich druhové, překvapeni šípy létajícími zezadu, se k nim otočili a tak "útočili do bezpečí a vyhnuli se ústupu". Ii Naotaka shinobi z Iga a kanjō za jejich služby odměnil.

Při jiné příležitosti desetičlenná jednotka shinobi vnikla do hradu s cílem vytvořit zmatek mezi veliteli ve stylu kan Mistra Suna. Víme, že jeden z velitelů zhruba v té době skutečně spáchal sebevraždu, takže účast shinobi se zdá pravděpodobná. Obě strany také používaly ninjovské "šípové dopisy" včetně tajného pokusu o podplacení Sanady, který byl v tomto případě neúspěšný. Byl to pokus ve skutečnosti přímo nesmyslný, protože Sanada nechal dopis v hradu kolovat jako důkaz zoufalství Tokugawů při snaze o jeho porážku.

Tato první polovina obléhání Ósaky, známá jako zimní Ósacké tažení, byla ukončena mírovou smlouvou, ujednávající zrušení vnějších obranných opevnění. V létě 1615 Ieyasu vytáhl znovu do boje a opět začalo obléhání již oslabeného hradu.

Yamaguchi uvádí, že se shinobi ze zimního tažení vrátili do Igy poněkud nespokojeni s odměnou a museli být znovu shromážděni Miurou - což nasvědčuje tomu, že dokonce i v této pozdní fázi bojů ti, kdo nebyli ve službě Tokugawů, byli stále námezdními vojáky. Zde poskytli formu služby charakateristicky podobnou službě v zimní operaci. Např. sedmého dne pátého měsíce vznikl incident v hlavním stanu generála Okayamy Kansukeho. Do Okayamova tábora se přihnalo takové množství příznivců místních lidí, že bylo znemožněno pozorování nepřítele a vojenské operace byly přísně omezeny. Miura využil znalosti shinobi technik kontroly davu náhodnou střelbou do tohoto značného množství, které se rychle rozptýlilo. Zřejmo došlo ke dvěma či třem zraněním v jednotce Tōdōa Takatory, který byl přiveden do rozpaků a ve skutečnosti chválil shinobi za provedení akce. Nepřekvapuje, že Tódó rozuměl ninjům, protože se zúčastnil Nobunagovy invaze do Igy v roce 1581 a následně obdržel část Igy jako léno. Podle doporučení Tokugawy Ieyasua opevnil své území stavbou hradu Ueno na místě chránu v němž se shromáždili válečníci při povstání v Ize. Oblast Tsu, jeho dřívější léno, bylo možno oželet, konstatoval Ieyasu, "ale Ueno je poklad".

Letní ósacké tažení nakonec skončilo prudkou bitvou u chrámu Tennó-ji jižně od hradu. Ninjové bojovali spolu s pravidelnými jednotkami a Yamaguchi jako důkaz jejich úspěšného zapojení cituje záznam:

Item, jedna hlava: Miura Yoemon
V téže jednotce:
Item, dvě hlavy: Shimotami Sanzó
Item, jedna hlava: Okuda Kasaemon
Item, jedna hlava: Saka Kitaemon.

Jakmile se obránci stáhli z Tennó-ji zpět do hradu, Ii Naotaka zahájil palbu z velmi těžkých kanonů dopravených z Hikone a hrad padl. Ve chvíli, kdy celá Ōsaka hořela, se rozhodl Toyotomi Hideyori spáchat sebevraždu.

DŮSLEDKY

Hideyoriho osmiletý syn Kunimatsu Toyotomi (1608 - 1615) byl chycen a v Kyótu sťat. Princezna Naahime, v té době pětiletá dcera Hideyoriho, kterou měl s jednou ze svých konkubín, k smrti odsouzena nebyla a později se stala jeptiškou v chrámu Shókozan tókei-ji ve městě Kamakura. Hideyoshiho hrob byl shógunátem zničen stejně jako kyótská svatyně Tomokuri. Morichika Chósokabe (1575 - 1615) byl popraven 11. června a jeho spojenec Harutane Ono hledaný přes 10 let byl zabit 27. června.

Bafuku, vojenská vláda, získala v Ósace roční výnos 650 000 koku (jednotka koku označuje množství rýže spotřebované jedním člověkem za celý rok) a začala s přestavbou ōsackého hradu. Ósaka se pak stává knížectvím a vláda v ní je svěřena Tadaakimu Matsudairovi (1583 - 1644). V roce 1619 ale shógunát zrušil ósacké knížectví a podřídil Ósaku přímo shógunátu. Klan Toyotomi byl zcela zničen.

Po dobytí hradu vyhlásil shógunát zákony Ikkuni ichijórei (v každé provincii mohl být jen jeden hrad) a Buke shohatto (každý daimyó mohl vlastnit jen jeden hrad a musel respektovat různá hradní omezení). Před stavbou nebo opravou hradu bylo nutno získat povolení od shógunátu. Aby se vyhovělo novým zákonům, muselo být mnoho hradů zbořeno.

Použité zdroje:
kniha "Ninjové 1460 - 1650" od Stephena Turnbulla
kniha "Ninja, tajemný kult boje bez příkras“ od Stephena Turnbulla
kniha “Ninja no seikatsu“ od Masayukiho Yamaguchiho
kniha "Dějiny Japonska" od E. Reischauera a A. Craiga
kniha "Dějiny Japonska" od Zdeňky Vasiljevovské
kniha "Samurai, svět válečníka“ od Stephena Turnbulla
archív Bujinkan Dōjō Prague
Wikipedia
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Související články


Shinobi v bitvách - Sekigahara (1600)
Pozadí klíčové bitvy japonských dějin.

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na