Shinobi v bitvách - Sekigahara (1600) | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Shinobi v bitvách - Sekigahara (1600)


12. února 2015 | Přečteno: 4373x | Autor: Pavel Slavík

Bitva u města Sekigahara (Sekigahara no tatakai), známá také jako "Bitva, jež rozdělila zemi" (Tenka wakeme no tatakai), byla rozhodující bitvou, která proběhla 21. října roku 1600 a která Ieyasu Tokugawovi vydláždila cestu k titulu shogun. Ačkoliv to trvalo ještě další tři roky, než Ieyasu získal a upevnil svoji moc nad klanem Toyotomi a dalšími lenními pány, bitva u města Sekigahara je všeobecně považována za neoficiální začátek vlády rodu Tokugawa, posledních držitelů titulu shogun, kteří vládli Japonsku.

Bitva se odehrála u městečka Sekigahara, které se dnes nachází v prefektuře Gifu. Ieyasuova vojska bojovala proti vojskům vedeným Mitsunari Ishidou, který byl loajální Hideyori Toyotomimu, synovi Hideyoshi Toyotomia. Obrat v bitvě nastal, když Hideaki Kobayakawa, který byl na Mitsunariho straně, během boje zradil své spojence. Zpočátku sice stál Hideaki mimo bitvu, a tak se tedy boje neúčastnil, ale když Ieyasu nařídil svým pěšákům střílet na jeho oddíly, zapojil se překvapivě Hideaki do boje po jeho boku. Hideakiho zrada spolu se zradou několika dalších lenních pánů byly hlavním důvodem rozhodného Ieyasuova vítězství a dočasného zastavení bojů.

Pozadí a záminka

Hideyoshi zemřel v roce 1598, tedy v době, kdy jeho synovi Hideyorimu bylo pouhých pět let. To také pomohlo k tomu, že vzájemně nevražící lenní páni mezi sebou začali ještě více intrikovat. Důvodem k tomu byla touha stát se regentem mladého Hideyoriho. Tvrdí se, že Ieyasu Tokugawa dokázal manipulovat i rivaly natolik, že se lenní páni rozdělili do dvou neslučitelných táborů. I přesto, že Hideyoshi sjednotil Japonsko a upevnil svoji moc, jeho nešťastná invaze do Koreje významně oslabila vliv jeho klanu, stejně jako ostatních jemu věrných, kteří pokračovali ve službě a podpoře klanu i po Hideyoshiho smrti. Korejská invaze též zhoršila pokračující konflikty mezi armádními veliteli a Hideyoshiho byrokraty. Přítomnost Hideyoshiho a jeho bratra Hidenaga Toyotomiho přinutila obě strany omezit se maximálně na hádky, ale po jejich smrti se konflikty obnovily a rozvinuly až do otevřených střetů. O klanu Toyotomi bylo známo, že má rolnické předky. Z toho důvodu nemohl být Hideyoshi ani nikdo z jeho rodiny jmenován jako shogun. Po následné smrti regenta Toshiie Maedy zmizely i poslední zbytky přátelství mezi oběma stranami. Zejména Kiyomasa Kato a Masanori Fukushima veřejně kritizovali byrokraty, hlavně Mitsunariho a Yukinaga Konishiho. Ieyasu využil této situace, získal nespokojence na svou stranu a nasměroval jejich nevraživost proti klanu Toyotomi.

Začátek

Po smrti regenta Toshiieho nezůstal Ieyasuovi žádný další soupeř, který by měl stejné postavení, vážnost, reputaci a celkový vliv v rámci rodu Toyotomi. Z tohoto důvodu se mnozí obávali, že Ieyasu upře práva Hideyorimu, stejně jako to Hideyoshi udělal s potomky Nobunaga Ody.Tyto obavy byly obzvlášť evidentní mezi loajálními byrokraty, kteří podezřívali Ieyasua z podněcování nepokojů mezi Hideyoshiho bývalými vazaly.

Nakonec bylo odhaleno údajné spiknutí za účelem zavraždit Ieyasua, na kterém se mělo podílet množství vazalů loajálních Hideyorimu a mezi kterými byl i syn Toshiieho, Toshinaga. Byli pak obviněni z účasti na spiknutí a donuceni podřídit se Ieyasuově moci. Kagekatsu Uesugi, jeden z Hideyoshim jmenovaných regentů, se Tokugawovi vzepřel a budoval si svou armádu. Když ho Tokugawa oficiálně odsoudil a požadoval, aby přišel do Kyota obhájit se před císařem, Kagekatsuho hlavní rádce Kanetsugu Naoe reagoval protiobviněním, které zesměšňovalo Ieyasuovo zneužívání a porušování Hideyoriho zákonů do takové míry, že to Ieyasua velmi rozzuřilo.

Ieyasu povolal na pomoc své přívržence a vedl vojsko na sever do útoku proti Kagekatsuovi, kterého obvinil z velezrady klanu Toyotomi. Mitsunari využil příležitosti a vytvořil alianci proti Ieyasuovým přívržencům. Mitsunari se, ve spolupráci s Yoshitsugu otanim a Ekei Ankokujim, zmocnil mnoha lenních pánů, které držel jako rukojmí v hradu Osaka a postavil armádu do boje proti Ieyasuovi. Tato západní aliance byla oficiálně vedena Terumoto Morim, ale sám Terumoto se boje nezúčastnil.

Ieyasu následně zanechal část svých vojsk, aby držely Kagekatsua pod kontrolou a pochodoval na západ postavit se tamní alianci. Několik málo lenních pánů, nejvýznamnější byl Masayuki Sanada, opustilo Ieyasuovu alianci, ale většina, ať už z odporu vůči Mitsunarimu nebo z loajality k Ieyasuovi, zůstala.

Klan Toyotomi se následující bitvy nezúčastnil a ani se oficiálně nepřidal k žádné ze stran.

Bitva

Mitsunari se na svém sídelním hradě Sawayama setkal s Yoshitsuuem, Nagamori Mashitou a Ekeiem. Ti utvořili alianci a pozvali Terumota do jejího čela, ovšem Terumoto se ve skutečnosti od následujících bojů distancoval. Mitsunari poté oficiálně vyhlásil válku Ieyasuovi a 19. června oblehl hrad Fushimi, který byl v držení Mototada Toriiho, vazala rodu Tokugawa. Následně západní vojska dobyla několik opěrných bodů které měl rod Tokugawa v oblasti Kansai. V průběhu měsíce se západní síly přesunuly do provincie Mino, kde se nacházela Sekigahara.

Zpět v provincii Edo Ieyasu dostal zprávy o situaci v oblasti Kansai a rozhodl se vyrazit se svým vojskem na západ. Rozdělil své jednotky a v čele hlavního voje vyrazil po cestě Tokaido k hradu Osaka. Jeho syn Hidetada vedl další voj po cestě Nakasendo. Vojska pod vedením Hidetady však uvázla, když obléhala hrad Ueda, který patřil Sanada Masayukiovi. I když měl Hidetada k dispozici 38 000 mužů, ohromnou přesilu nad 2 000 Masayukiovými muži, nebyl schopen obsadit strategickou dobře bráněnou pozici. Ve stejné době bylo 15 000 Mitsunariho mužů vázáno na poloostrově Kii 500 obránci hradu Tanabe pod velením Fujitaka Hosokawy. Výsledkem bylo, že na bitevní pole u města Sekigahara se včas nedostavila značná část, jak východních, tak západních jednotek.

Když Mitsunari viděl, že Ieyasu vede své jednotky na hrad Osaka, rozhodl se opustit své pozice a pochodoval k městu Sekigahara. 15. září začaly obě strany rozmísťovat své síly. Východní aliance měla 75 000 mužů, západní 128 000.

Západní síly měly obrovskou taktickou výhodu, ale Ieyasu oslovil mnoho pánů západní aliance a slíbil jim léna a shovívavost po bitvě, když změní stranu. To vedlo část západních velitelů, kteří drželi klíčové pozice k tomu, že váhali, když měli poslat posily anebo se přímo zapojit do probíhající bitvy.

Hidemoto Mori a Hideaki byli dva z těchto lenních pánů. Nacházeli se v takových pozicích, že kdyby se rozhodli zapojit do bitvy, obklíčily by západní síly Ieyasuovy jednotky ze tří stran. Ale Hidemoto podlehl Ieyasuovu přemlouvání a přesvědčil i Hiroie Kikkawu, aby se bitvy nezúčastnil.

I když Hideaki odpověděl na Ieyasovu nabídku, během bitvy váhal a zůstával neutrální. Jak bitva nabírala na intenzitě, nařídil nakonec Ieyasu svým pěšákům střílet z mušket směrem na pozice Kobayakawy na hoře Matsuo a přinutit ho, aby se zapojil do bitvy na straně Ieayasua. Kobayakawovi vojáci napadli pozice Yoshitsugua, který už bojoval s jednotkami viděli tento akt zrady někteří západní generálové, jako Wakisaka Yasuharu, Suketada Ogawa, Naoyasu Akaza a Mototsuna Kutsuki, také hned změnili stranu a zvrátili průběh bitvy.

Západní armáda se rozpadla a její velitelé se dali na útěk. Někteří spáchali sebevraždu (jako například Yoshitsugu), někteří byli zajati (např. Mitsunari, Yukinaga a Ekei) a ostatní se mohli vrátit do svých domovských provincií (např. Yoshihiro Shimazu a Terumoto Mori).

Samotné nasazení shinobi

Ieyasu Tokugawa byl znám tím, že mezi svými vazaly měl i shinobi z oblastí Iga a Koga, jejichž služby rád a často využíval, a kteří se výrazně podíleli na událostech předcházejících tažení k Sekigahaře, tak i na bitvě samotné.

Předvojem bitvy u Sekigahary bylo několik menších vojenských konfliktů. Každá ze stran se snažila získat či udržet co nejvíce strategických míst rozkladajících se okolo hlavních cest zvaných Tokaido a Nakasendo. Jedním z těchto míst byl hrad Fushimi-jo (známý také jako hrad Momoyama nebo hrad Fushimi-Momoyama), který se nacházel jihovýchodně od Kyota. Pro Ieyasuovu "východní armádu" jej držel klan Tori, který se snažil "západní armádu" zdržet tak, jak jen to bude možné, aby Ieyasuovým silám umožnil od východu zaujmout pozice. Klanu Tori v tomto úsilí pomáhalo i několik stovek bojovníků shinobi pocházejících z provincie Koga. Sám Ieyasu měl veliký respekt k bojovníkům z oblasti Koga z dob útoku na hrad Kaminogo v roce 1562, kdy prokázali své výjimečné schopnosti. Nicméně zpět na hrad Fushimi, na kterém někteří z těchto bojovníků plnili své úkoly uvnitř hradu, ale část měla své působení mimo hrad, kde znepříjemňovali obléhatelům situaci zvenčí různými akcemi. Asi sto jich v průběhu válečných operaci zemřelo a když byla bitva u Sekigahary úspěšně zakončena, nechal za jejich duše Ieyasu uspořádat vzpomínkovou slavnost. Jména Mochizukiho a Arakawy jsou zahrnuta mezi těmi, o nichž ještě uslyšíme.

Jakmile hrad Fushimi padl, nic neoddělovalo obě znepřátelené strany od jejich střetu v bitvě, k níž došlo na cestě Nakasendo, druhé ze dvou hlavních a nejdůležitějších dopravních cest a jediné, která vedla přes pohoří středního Japonska. Samotná bitva u Sekigahary byla zahájena jednoho mlhavého podzimního dne za rozbřesku a po větší část dne probíhala na poměrně omezeném prostoru mezi vysokými horami. Ani jedna z armád nepostavila vhodný tábor, a tak byly všechny válečné akce vedeny za chodu. Tato situace byla nevýhodná z hlediska použití shinobi pro jejich typické schopnosti anebo je velice omezovala. Vetšinou tak byli shinobi součástí jednotlivých armád jako standardní válečník. O nějakých skrytých operacích v průběhu bitvy se dozvídáme pouze v jediném případě. Je to však akce zcela ojedinělá a byla provedena členy klanu Shimazu ze Satsumy, kteří byli na straně bojující proti klanu Tokugawa.

Klan Shimazu se již po staletí těšil značné nezávislosti jak na Kyotu, tak i na shogunovi, a to až do doby, kdy jej porazil Hideyoshi v roce 1587. Jedním z území, která tento klan kontroloval, byl i malý ostrůvek Tanegashima, kde v roce 1542 ztroskotala skupina Portugalců. Tito noví "hosté" představili jako vůbec první Japoncům palné zbraně. Klan Shimazu byl vůbec jedním z prvních, kdo pochopil význam a možnosti těchto nových zbraní a také je jako jedni z prvních zařadili do výzbroje své armády. Jen pro doplnění: od roku 1575 po Nobunagově vítězství u Nagashina se palné zbraně začaly využívat v bitvách hromadně. Byly vnímány jako důležitý vojenský prostředek k zefektivnění bitevních tažení. Střelné zbraně se zároveň výborně hodily k obléhání nepřátelských hradů. Klan Shimazu rozvinul využití mušket svým specifickým způsobem a zařadil užití palných zbraní během guerillového vedení válek, pro které se snažili vycvičit své ostřelovače. Také vytvořili pozoruhodnou, a však zároveň sebevražednou taktiku, kterou označuje Yamaguchi ve své knize "Ninja no seikatsu" jako příklad jedinečného ninpo ze Satsumy, v níž byli ostrostřelci záměrně ponecháni za liniemi, při ústupu armády pak plnili funkci lidských pastí. Termín užívaný Yamaguchim pro tento způsob boje je Sutekamari no jutsu, tedy technika zalehnutí a ponechání osudu.

V závěru boje byli samurajové klanu Shinazu, bojující v západní armádě pro Ishidu Mitsunariho, přinuceni k ústupu pod náporem "rudých ďáblů", které vedl Ii Naomasa, ten měl údajně všechny své bojovníky nechat obléct do zářivě rudých lakovaných brnění. Iiovi samurajové se dostali do míst, kde bylo ukryto několik satsumských střelců v roli lidských pastí. Jeden z nich spatřil samotného Iiho Naomasu, jak kráčí směrem k místu, kde byl ukryt. Střelec využil příležitosti a výstřelil na něj. Střela prošla břichem Iiova koně a jeho samotného poranila v oblasti pravého lokte. Naomasa se i se svým koněm "skácel" k zemi a musel být odnesen z bitevního pole. Za několik měsíců na následky zranění umírá.

Příběh má ještě zajímavé pokračování, neboť zraněnému Naomasovi údajně poskytl první pomoc jeden ze shinobi Miura Yoemon Motosada, který byl v jeho službách. Miura byl hlavním vazalem klanu Ii. Původem pocházel z Iga a sloužil u Imagawy, kterého Naomasovi doporučil v roce 1583 sám Ieyasu. Když pak byl Naomasa zasažen kulkou, Miura mu dal údajně napít jakési černé tekutiny - léku, který měl za úkol zastavit krvácení. Po bitvě byl Miura za svůj čin odměněn a byl mu zvýšen příděl rýže na 650 koku (Koku je objem rýže spotřebovaný dospělým člověkem za dobu jednoho roku a vyměřovali se jím důchody samurajům. 650 koku je tedy objem rýže spotřebovaný 650 lidmi za celý rok), a který byl v roce 1608 zvýšen na 824 koku. S Miurou začíná tradice shinobi sloužících rodu Ii a jejich sídlo v Hikone se dodnes nazývá Iga-machi.

Další zmínky o nasazení tohoto shinobi najdeme v záznamech popisujících bitvu při obléhání hradu Osaka.

Důsledky

Ieyasu následně přerozdělil území a léna zúčastněným spojencům a vypořádal se s protivníky. V zásadě odměnil ty, kteří mu pomáhali, a zbavil půdy, potrestal a vyhnal do exilu ty, kteří bojovali proti němu. Takto Ieyasu získal vládu nad rozsáhlým územím, které dříve patřilo rodu Toyotomi. Mitsunari, Konishi a Ekei byli ve městě Kyoto veřejně popraveni. Vliv a vážnost rodu Toyotomi a zbytku jeho loajálních vazalů dramaticky klesly, byť z pohledu rodu Toyotomi byla bitva technicky jen interní konflikt mezi jeho vazaly. Ovšem Ieyasu o tři roky později dosáhl titulu shogun a získal tak postavení, které bylo volné již od pádu vlády rodu Ashikaga. Tato změna v oficiálních hodnostech též převrátila vztah podřízenosti mezi rody Tokugawa a Toyotomi. V každém případě, Ieyasu nezískal žádný důvod k válce proti rodu Toyotomi. K jeho naprostému zničení pak ještě musel podniknout mnoho politických manévrů, které vyvrcholily až roku 1615 obléháním hradu Osaka.

I když byla většina rodů po bitvě se svým postavením spokojena, byla i řada rodů, zejména ze západu, které vůči rodu Tokugawa pociťovaly odpor a nenávist za to, že jim bylo zabráno jejich území anebo také za to, co vnímaly jako znevážení a trest. Obzvláště tři rody se se svým novým postavením smiřovaly jen velmi těžce, byly to rody Mori, Shimazu a Chosokabe.

Rod Mori se musel vzdát provincie Aki a stáhnout se do provincie Nagato (také známé jako Choshu) i přesto, že se bitvy vůbec neúčastnil. Po celou dobu trvání vlády rodu Tokugawa bylo Choshu centrem protivládních aktivit.

Rod Shimazu připisoval porážku slabé špionáži. I když nebyli přesídleni ze své domovské provincie Satsuma, nikdy nebyli zcela loajální vládě. Měli výhodu velké vzdálenosti od hlavního města a výborné špionáže a na konci vlády rodu Tokugawa demonstrovali, že jsou autonomním královstvím nezávislým na centrální vládě.

Rod Chosokabe, který vládl provincii Tosa, byl zbaven titulů a poslán do exilu. Jeho bývalí vazalové se nikdy úplně nepodřídili nadvládě nového rodu Yamauchi. Ve skutečnosti rod Yamanuchi dělal rozdíly mezi svými starými vazaly a bývalými vazaly rodu Chosokabe tím, že jim přiznával nižší postavení a i jinak je diskriminoval. Tyto rozdíly přetrvávaly po celé generace od pádu rodu Chosokabe.

Potomci těchto tří klanů o 250 let později spolupracovali na svržení vlády rodu Tokugawa.

VELITELÉ ZÁPADNÍ ARMÁDY (MITSUNARIHO SÍLY)

• Terumoto Mori (oficiální vůdce spojenců) – nepřítomen
• Kagekatsu Uesugi – neznáme počet vyslaných mužů
• Toshimasa Maeda – neznáme počet vyslaných mužů
• Hideie Ukita – 17 000 mužů
• Yoshihiro Shimazu – 1 500 mužů
• Hideaki Kobayakawa (zběhl) – 15 600 mužů
• Mitsunari Ishida (de facto vůdce spojenců) – 4 000 mužů
• Yukinaga Konisha – 4 000 mužů
• Nagamori Mashita – neznáme počet vyslaných mužů
• Suketada Ogawa (zběhl) – 2 100 mužů
• Yoshitsugu Otani – 600 mužů
• Yasuharu Wakizaka (zběhl) – 990 mužů
• Ekei Ankokuji – 1 800 mužů
• Yoshinobu Satake – neznáme počet vyslaných mužů
• Hidenobu Oda – neznáme počet vyslaných mužů
• Morichika Chosokabe – 6 600 mužů
• Mototsuna Kuchigi (zběhl) – 600 mužů
• Naoyasu Akaza (zběhl) – 600 mužů
• Hiroie Kikkawa (zběhl) – 3 000 mužů
• Masaie Natsuka – 1 500 mužů
• Hidemoto Mori – 15 000 mužů
• Katsushige Toda – 1 500 mužů
• Masayuki Sanada – neznáme počet vyslaných mužů
• Yukimura Sanada – neznáme počet vyslaných mužů
• Toyohisa Shimazu – 750 mužů

VELITELÉ VÝCHODNÍ ARMÁDY (IEYASUOVY SÍLY)

• Ieyasu Tokugawa – 30 000 mužů
• Toshinaga Maeda – neznáme počet vyslaných mužů
• Masamune Date – neznáme počet vyslaných mužů
• Kiyomasa Kato – 3 000 mužů
• Masanori Fukushima – 6 000 mužů
• Tadaoki Hosokawa – 5 000 mužů
• Yukinaga Asano – 6 510 mužů
• Terumasa Ikeda – 4 560 mužů
• Nagamasa Kuroda – 5 400 mužů
• Yoshiaki Kato – 3 000 mužů
• Yoshimasa Tanaka – 3 000 mužů
• Takatora Todo – 2 490 mužů
• Yoshiaki Mogami – neznáme počet vyslaných mužů
• Katsutoyo Yamanuchi – 2 058 mužů
• Yoshishige Hachisuka – neznáme počet vyslaných mužů
• Tadakatsu Honda – 500 mužů
• Hirotaka Terasawa – 2 400 mužů
• Kazumasa Ikoma – 1 830 mužů
• Naomasa Ii – 3 600 mužů
• Tadayoshi Matsudaira – 3 000 mužů
• Nagamasu Oda – 450 mužů
• Sadatsugu Tsutsui – 2 850 mužů
• Nagachika Kanamori – 1 140 mužů
• Nobutaka Tomita – neznáme počet vyslaných mužů
• Shigekatsu Furuta – 1 200 mužů
• Mitsuyoshi Wakebe – neznáme počet vyslaných mužů
• Tadauji Horio – neznáme počet vyslaných mužů
• Kazutada Nakamura – neznáme počet vyslaných mužů
• Toyoji Arima – 900 mužů

Použité zdroje:

• Kniha "Ninjové 1460 - 1650" od Stephena Turnbulla
• Kniha "Ninja, tajemný kult boje bez příkras" od Stephena Turnbulla
• Kniha "Ninja no seikatsu" od Masayukiho Yamaguchiho
• Kniha "Dějiny Japonska" od E. Reischauera a A. Craiga
• Kniha "Dějiny Japonska" od Zdeňky Vasiljevovské
• Archiv Bujinkan Dōjō Prague
• Wikipedia
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Jan Čech - 12.02. 2015 / 20:14
.Výborný článek, díky. Ještě tam dát české přepisy japonštiny a byl by perfektní :-)


Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na