Škola běhu pro fightery se jmenuje Chi Runnig | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Škola běhu pro fightery se jmenuje Chi Runnig

Škola běhu pro fightery se jmenuje Chi Runnig


27. července 2016 | Přečteno: 1837x | Autor: Marek Kožušník

Správná technika a plynulý oběh životní energie v uvolněném těle. To jsou nejdůležitější principy Chi Runningu, běhu, který v sobě obsahuje prvky čínského bojového umění tai-chi. Výsledkem je, že běžíte s daleko menším úsilím a navíc šetříte klouby. Jak je tedy pro nás bojovníky Chi Running přínosný?

Tuto novou techniku běhu vymyslel v roce 1999 americký ultramaratonec Danny Dreyer. Jako běžec na dlouhé tratě zažil na vlastní kůži, jak trpí klouby i svaly. A protože praktikoval i tai-chi, napadlo ho propojit obě disciplíny dohromady. Některé styly tai-chi existují 3500 let. A Danny Dreyer chtěl jejich základní principy – správné držení těla, uvolněnost, harmonii s pohybem, s myslí a s energií – aplikovat do běhání.

A tak vznikl Chi Running. Okamžitě si jej oblíbili nejen běžci, ale i ostatní sportovci, kteří běh používají v rámci svého tréninku. Chi Running minimalizuje možnost zranění. Rozdíl oproti klasickému běhu je především v držení těla, uvolněnosti a náklonu. Základem je udržet v rovině osu "dopadová noha - kyčle - ramena".

"V roce 1997 se mi otevřel úplně nový svět, když jsem se seznámil s Chu Si-Linem, čínským mistrem tai-chi," vzpomíná Danny Dreyer. "Seznámil mě s konceptem pohybu vycházejícího ze středu těla, přičemž paže a nohy ho následují. On sám se pohyboval tak, že to vypadalo zároveň nenásilně a silně."

Jak využít životní síly chi?

Tai-chi vychází z poznávání pohybů zvířat. Podle Číňanů je "čchi" nebo "chi" síla, která pohybuje vším. Prochází tělem systémem meridiánů, které tuto energii dostávají do všech jeho částí. Nácvikem duševního soustředění a uvolnění se můžeme naučit vnímat a směrovat tuto jemnou energii systémem pohybů a cvičení známým jako tai-chi. Západní lékařství tento koncept zlehčuje a neuznává, protože energii čchi nelze měřit vědeckými přístroji, a nelze ji tedy podepřít vědeckou metodou. Je pro náš západní svět příliš neuchopitelná a mystická.

Naše západní tréninkové metody se jen zlehka dotýkají okraje znalostí, které Číňané rozvíjeli přes dva tisíce let. Tai-chi nás mimo jiné učí směřování pohybu z bodů podél páteře, tedy z osy těla, ne z periferií. Přesně tak je tomu i v přírodě. Síla stromu přece také spočívá v jeho kmeni připomínajícím trup, ne ve větvích a listech. Proč by to u lidského těla mělo být jinak?

"Podívejte se na pohyb geparda, nejrychlejšího pozemského zvířete na Zemi," vysvětluje Danny Dreyer. "Nohy má tenké jako chrt – jak tedy může běhat tak rychle? Tajemství spočívá v jeho páteři, což je místo, kde je uložena energie čchi. Když gepard běží, jasně vidíte, že síla, která ho pohání, vychází z páteře, ne z nohou."

Nejít proti síle

Aby energie čchi procházející páteří mohla pohánět vaše nohy, musíte je mít velmi uvolněné. "Mistr Chu mi neustále opakoval, ať držím páteř vzpřímenou a nechávám chi protékat jako vodu potrubím," vysvětluje Danny Dreyer. "Musíme se znovu naučit pohybovat způsobem, k němuž jsme byli stvořeni. Většina lidí se běhat nikdy neučila. Je to něco, co bereme za danou věc – každý přece začne běhat krátce poté, co začne chodit. Od svých učitelů tai-chi jsem se dozvěděl, že ztráta té překrásné plynulosti pohybů, kterou jsme měli jako děti, je součástí dospívání a stárnutí člověka. Děti se pohybují přirozeně, ale ne vědomě. Naším úkolem je naučit se vědomě pohybovat se stejnou lehkostí a krásou. Technika Chi Runningu je prostředek, který nám znovu umožní prožít, jako to je – běhat s pocitem síly a naprostého spojení se svým tělem."

Způsob myšlení při Chi Runningu nás učí naslouchat a soustředit se spíš vnitřně než na "povinné" vnější cíle. Naše tělo je zároveň naším učitelem i žákem. Pokud ho budeme pozorně sledovat a naslouchat mu, poznáme, co může a co nemůže dělat. Je to tanec našeho ducha s naším tělem.

"K prvním zásadám, které se v tai-chi učíme, patří, že nejlepší způsob, jak se vypořádat s nějakou silou, znamená s ní spolupracovat, ne jít proti ní," říká Danny Dreyer. "Pokud jdete proti síle, ještě více ji posilujete. Chcete-li správně reagovat na jakoukoliv sílu, naučte se být vnímaví. Síla se pak může stát vaším přítelem, a dokonce i spojencem."

Jehla v chmýří

Když běžíme, je naše tělo vystaveno vlivu dvou sil: trvalému tahu směrem dolů způsobenému gravitací, a síle cesty působící proti nám, když se pohybujeme vpřed. Chi Running učí, jak s těmito silami spolupracovat, jak z nich udělat své spojence při každém kroku. Klíčem je správný postoj. V učení tai-chi se mu říká "jehla v chmýří". Vyrovnáte v něm své tělo a energii čchi soustředíte do jeho středu, zatímco ruce a nohy jsou měkké jako chmýří a naprosto bez napětí.

"Představte si jehlu zapíchnutou svisle v chomáči chmýří," popisuje Danny Dreyer. "Jehla představuje vaši osu rotace při běhu. Číňané by řekli, že je tato jehla velmi plná. Představuje tok energie směrem ke středu. Je tenká, rovná a pevná. Spolu s tím, jak shromažďujete energii do středu těla, ji stahujete z končetin, které jsou pak měkké jako chmýří."

V Chi Runningu i v tai-chi vycházejí veškeré pohyby těla z jeho středu. Ten je zdrojem energie a funguje jako osa, kolem které se všechno pohybuje. Podle učení tai-chi je střed vašeho těla – tan tchien – umístěn těsně pod pupkem, před páteří. S pažemi a nohama je spojen kostmi, šlachami a vazy, takže kdykoli pohnete svým a středem, pohnete také pažemi a nohama. Jestliže pohyb při běhu nevychází ze středu, není tak účinný – pohybujeme se pak totiž z nerovnovážného stavu. Nohy musí pracovat výrazně silněji, než když jim pomáhá celý zbytek těla. Neběháme-li ze svého středu, náš běžecký styl je neuspořádaný, protože nohy, paže a trup se pohybují jako tři nezávislé entity místo jediné harmonické a ladné jednotky.

"Mléčná dráha má svůj střed, kolem kterého rotují všechny hvězdy v galaxii. Naše sluneční soustava má svůj střed, tedy Slunce, kolem něhož se otáčejí všechny planety. I naše země má svůj střed a rotuje kolem osy, která ji protíná. U techniky Chi Runningu všechno začíná tím, že se při běhu učíte nacházet a vnímat svůj střed," podotýká Danny Dreyer.

Skáčeme a brzdíme se

"Riziko zranění při běhu ovlivňuje intenzita, kterou běháme, fyzické přepínání, a potom hlavně běžecký styl," vysvětluje Miloš Škorpil, běžecký guru a velký příznivec Chi Runningu. "Protože většina lidí neběhá, ale skáče. Při správném běhu naopak noha neustále dohání tělo, využívá gravitace pomocí náklonu."

Je to kouzelně jednoduché. Těžiště těla při běhu musí být v přední části hrudníku, takže nás neustále lehce předbíhá a my se jej snažíme po celou dobu doběhnout. "Pokud se toto naučíte, nestane se vám, že budete zbytečně vydávat energii skákáním do výšky, vždy ji budete směrovat účelně – dopředu," říká Miloš Škorpil. Správně umístěné těžiště zlehčí váš krok. Už nebudete muset neustále překonávat celou svou váhu jako v případě, když běžíte bez náklonu a těžiště prochází středem vašeho těla.

A jak je to s těmi zničenými klouby?

Podle běžeckých trenérů dopadá 90 procent všech hobby běžců na patu. Když náklonem (v celé ose těla, ne v pase) neposunete těžiště mírně kupředu, otevřete krok a narazíte plnou vahou na patu. Kromě toho, že se při každém takovém došlapu zbrzdíte, musí tento náraz něco tlumit. A budou to vaše kotníky, kolena, kyčle, záda, svaly, šlachy, vazy. Z toho důvodu je tak obrovské množství běžeckých zranění. Když se ale srovnáte a uvolníte, využijete gravitaci jako Keňani nebo malé děti, procento zranění se podle běžeckých instruktorů obrovsky snižuje.

Nejčastějšími chybami v běžeckém stylu je podle Škorpila skákání, nesprávně umístěné těžiště, předklon, záklon, nasazování přední nohy příliš dopředu a špatná práce rukou.

Přirozený běh tai-chi

"Energie je všudypřítomná, při běhu proudí mezi vámi," říká Miloš Škorpil. "Vydupáváte energii země do vesmíru, vesmírná energie zase proudí skrze vás do země. Je to takový kolotoč a vy se při běhu dostáváte do stabilního stavu vědomí."

My na západě tomu říkáme životní vitální energie. Číňané chi nebo čchi. Indové prána. A tahle energie v nás proudí. Aby proudila správně, musíme mít správný svalový tonus. Pokud jsme napjatí kvůli stresu v práci, toky energie se zaškrcují. Jsme slabí, do ničeho se nám nechce. Když dobře proudí energie, proudí dobře i krev. Pokud máme zkrácené svaly, neprotahujeme se a kloubní spojení jsou uzavřená, energie nemá kudy proudit. Je to stejné, jako když při zalévání zahrady ohnete a přiškrtíte hadici. Tuhle životní energii, čchi nebo pránu, nabíráme z pohybu. Například při běhání.

Meditace v ringu

Sakyong Mipham je respektovaný tibetský láma a zároveň nadšeným běžcem, který absolvoval devět maratonů. Do konceptu běhání přináší pro příznivce bojových umění další pohled – meditační.

"Vždy jsem měl pocit, že běhání a meditace k sobě mají přirozeně blízko," tvrdí Sakyong Mipham. "Běh může být podporou pro meditaci a meditace zase může podpořit běh. Stejně jako při běhání, i při meditaci necháváme běžné všední starosti být – pouštíme z hlavy všechny představy a snění, stresy a plány. Jsme naplno tady a teď. Noříme se do přítomného okamžiku. Tím naše mysl buduje sílu, nervová soustava se začíná uvolňovat, rozvíjíme vnímavost a uvědomění. Naše inteligence a paměť se zbystřují. Reflexy se zrychlují".

Ve starých textech o meditaci se uvádí, že se nadechneme a vydechneme 21 600 krát denně. Díky dechu obíhá naše životní energie čchi celým tělem. Zdraví našeho dechu a to, jak se svým dechem zacházíme, je jedním ze základních aspektů života.

Když meditující naleznou svůj dech, je zpočátku mělký. Jak se v této technice postupně zdokonalují, kvalita jejich dechu se prohlubuje. Výsledná síla a uvolnění začnou prostupovat celým tělem.

Stejné je to ve chvíli, kdy lidé začnou běhat. I jejich dýchání je nejprve mělké, začínající běžci mají dokonce často sklon dech zadržovat nebo používat jen část plic. Když dýcháme ztěžka a rychle, brzy se zadýcháme. Když začneme běhat více, postupně se s dechem uvolňujeme a dýcháme víc do hloubky.

"Postupně si uvědomíte, že lidské tělo je k běhu, meditaci a dýchání doslova stvořeno," říká Sakyong Mipham. "Plíce zaujímají velkou část hrudníku a zad. Pohyby paží a nohou zase plní roli čerpadla. Připadá mi, že je někdy snazší učit meditovat lidi, kteří běhají, než ty, kteří neběhají, protože běžci mají pro dech přirozený cit. Snadno chápou, jak s ním pracovat. V ideálním případě by součástí každého dne mělo být jak cvičení, tak meditace."

Výcvik mysli může podle Sakyonga Miphama sportovcům pomoci k intenzivnějšímu využití fyzického tréninku. Pomáhá jim nepodléhat rozptýlení a rozvíjet soustředěnost. Bojovníci v ringu pak umějí lépe potlačovat bolest, ale i negativní myšlenky a strach. Jsou dokonale soustředění a nesmírně rychlí.

Copyright © 2011 - 2018 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na