Taiji pod vedením učitele Xie Ye Lei | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Čína > Taiji pod vedením učitele Xie Ye Lei

Taiji pod vedením učitele Xie Ye Lei


2. června 2013 | Přečteno: 4421x | Autor: Kateřina Krumpálová

Pan Xie Ye Lei (谢业蕾) se stal v letech 1988 – 2007 6x čínským šampionem v tuishou (65 kg), několikrát vybojoval první místo i s taiji mečem, v sestavách získal několik prvních, druhých a třetích míst. V roce 1997 získal třetí a dvě šestá místa na národní soutěži v chen stylu taiji. V letech 2001 a 2005 se umístil na prvním místě (Mezinárodní zdravotní taiji soutěž). V roce 2007 zvítězil s chen stylem na mezinárodní soutěži v Jiaozuo, provincie Henan – a to je jen krátký výčet jeho sportovních úspěchů. Jeho studenti se pravidelně účastní mnoha soutěží a 15x získali zlato na národním šampionátě v tuishou. Již mnoho let vede taiji tým na Šanghajské sportovní univerzitě, kde předtím i sám studoval. Mám to štěstí cvičit pod jeho vedením od roku 2010. Pokusím se trochu nastínit, jak naše cvičení vypadá – z mého pohledu, ale i slovy pana Xie, který je vždy rád, když mu studenti pokládají otázky.

MNOHOSTRANNOST, NEBO SPECIALIZACE?

Učitel má svůj dlouhodobý plán jasně vytyčený. Jako studenti wushu oboru se musíme setkat se všemi styly taiji (chen 陈, yang 杨, wu 武, wu 吴, sun 孙, zhao bao 赵堡), základními zdravotními qigongy (Liu Zi Yue, Yi Jin Jing, Ba Duan Jin, Wu Qin Xi, Ma Wang Dui, Da Wu...) a tuishou. Chlapci se zápasu věnují každý den, většina z nich se pravidelně účastní soutěží, zatímco u dívek je důležité, aby si to vyzkoušely, rozuměly aplikaci a ovládaly základy, soutěží se účastní jen hrstka z nich. Musíme si tím vším projít nejen proto, abychom byli schopní všechno zacvičit, ale skrze sestavy se učíme i historii wushu a o vývoji čínského myšlení. Učitel nám vždy sestavu představí, vytyčí její charakteristiky, zasadí ji do historické doby a nastíní důležité události, které daný styl ovlivnily. Zdůrazňuje ale, že není dobré se příliš aktivně věnovat hned několika stylům najednou – máme si vybrat ten, který je nám nejbližší a vše tomu podřídit. On sám zvládne zacvičit všechno, ale slavný je hlavně pro svůj chen styl: "Dnes se lidé snaží obsáhnout strašně široké spektrum, ale opravdu neumějí nic, do ničeho neproniknou dostatečně hluboko. Když jsem byl malý, začínal jsem s tradičním wushu, učitele jsem měl jen jednou týdně a ne vždy mě učil přímo. Často mě nechával cvičit samotného v rohu a jen občas mi ukázal pár pohybů, nic dlouho nevysvětloval. Zbytek času jsem si cvičil sám. Poté mi můj učitel řekl, že bych se měl věnovat taiji. Má cesta byla jasná od začátku a vše, co jsem dělal, bylo její součástí. Aktivně jsem trénoval sandu, hlavně proto, abych si mohl vyzkoušet všechny možné aplikace z taiji v praxi a zjistit, co a kdy se dá použít atd. Když jsem neměl na tréninku nikoho na zkoušení technik, šel jsem vedle do tělocvičny například k judistům a zápasil s nimi. I když jsem hrál fotbal, snažil jsem se v tom najít něco, co se může hodit mému taiji. Studenti se dnes učí bagua zhang, sanda, chang quan... mají praktické hodiny, spoustu teoretických, všemu tak trochu rozumí, ale nic doopravdy neumí."

Nedávno nám učitel doporučil kombinovat například chen se sun stylem, protože se dobře doplňují: "Chen styl je hodně náročný, nízké postoje, fali, kruhové pohyby atd. Sun styl nemá nízké postoje, střídají se pohyby zavírání a otevírání, nemá fali a kroky jsou velice živé. Když jste unavení, můžete si zacvičit právě například sun."

NA CO SE PŘI CVIČENÍ ZAMĚŘIT?

Nikdy předem nevíme, co nás daný den na tréninku čeká. Učitel přizpůsobuje náplň hodin podle studentů, kteří přišli a podle jejich naložení. Je-li například většina chlapců, věnujeme se zejména tuishou. Po prázdninách často začínáme se základními pohyby včetně různých kopů, podmetů, skoků apod. Někdy začínáme a končíme qigongem. Někdy cvičíme sestavy všichni společně, někdy se rozdělíme podle toho, co sami chceme cvičit. Každý student by měl mít tedy svůj osobní plán cvičení, svou vlastní cestu.

Cvičíme-li ve skupině s ostatními, máme cvičit ve stejném tempu? "Připravujete-li vystoupení, musíte cvičit stejně. Opakujete-li sestavu, pohyby nemusí být totožné, ale rámcově by měly být přibližně stejně rychlé. I kvůli prostoru, ne vždy je tělocvična dostatečně velká. Cvičíte-li sami nebo s pár lidmi, záleží na vás. Nikdy se nestane, že byste sestavu zacvičili dvakrát stejně, vždy se bude provedení v něčem lišit. Když cvičíte, musíte vědět za jakým účelem: zopakovat si sestavu, pro zábavu, příprava na soutěž, na vystoupení, cvičení kungfu..."

Učitel nám klade na srdce, abychom sestavu na jednom tréninku zacvičili minimálně třikrát – bez pauzy: "Když běžíte a chcete se zlepšovat, také nezastavujete po pár metrech." Hlavně sestavy chen stylu se po prvním či po druhém opakování nedají dost dobře cítit. On sám každý den cvičil chen yi lu (81 forem) 15 – 20x. Pětkrát brzy ráno, pětkrát odpoledne, pětkrát večer a někdy ještě před spaním. Náš spolužák to chtěl vyzkoušet. Pětkrát denně to prý šlo, ale když navýšil počet na 10 opakování denně, fyzicky to už nezvládal. Učitel Xie doporučuje: "První opakování je na zahřátí těla a zopakování pohybů. Druhé opakování už můžete cvičit níž. Do třetího už přidejte fali, bojovou myšlenku, cvičte pro kung-fu. V dalších opakováních se můžete soustředit na dech, pracovat s qi apod." To odpovídá i na otázku, jestli se má cvičit taiji vždy jen velice pomalu – záleží, za jakým účelem v dané chvíli cvičíte.

CVIČIT NA HUDBU, NEBO BEZ NÍ?

"Vhodná hudba vytváří příjemné prostředí. Záleží však na každém, stejně tak i výběr hudby. Učím-li taiji ve své škole nebo jsem pozván jako host jinam, často používám hudbu jako kulisu. V taiji týmu se většinou cvičí bez hudby. Jednak potřebuji, aby mi studenti dobře rozuměli, a potom, často na vedlejším koberci probíhají jiné wushu hodiny. Občas cvičíme sestavu na hudbu, abychom si sjednotili pohyby podle standardní verze. Qigongy cvičíme na hudbu. Každý si pak může cvičit sám podle toho, jak to cítí nebo podle toho, na co se chce zaměřit." Shodla jsem se s pár spolužáky, že například hudba na Wu Qin Xi (Pět zvířat) je na nás příliš rychlá. S hudebním doprovodem na cvičení je to vůbec zajímavé, protože odmyslíme-li si soutěžní verze, liší se nejen podle provincie.

JAK POZNÁM, ŽE DĚLÁM POHYB SPRÁVNĚ?

Mnoho učitelů tvrdí, že jen jejich pohyby jsou správné a jiné verze neexistují, jak tedy poznáme, které pohyby jsou správné? Touto otázkou se trápí mnoho cizinců, když mají zvednout ruku, chtějí vědět přesně kolik centimetrů nad úroveň ramene. Jednoznačnou odpověď však nikdy nedostanou. Roli zde hraje i odlišné vnímání protikladů: bílá – černá = správně – špatně. Číňané to tak nevidí: černé neznamená špatně, bílé nemusí být vždy dobré. Učitel mi vysvětlil: "Číňané často používají slova 大概,差不多 (přibližně) a stačí jim to. Další věcí ale je, že pokud je pohyb příliš 差 (odlišný), už to není dobře. Cizinci s tím často bojují. První je, aby si člověk osvojil základní pravidla taiji. Jedná-li se o nohy - koleno nemá přesáhnout špičku chodidla, koleno míří stejným směrem jako prsty na noze atd. Ruce? V Chen stylu tvoří kruh, jakoby zavěšená za zápěstí, loket i rameno uvolněné. Od toho se každý může odpíchnout, navíc na to nepotřebuješ učitele, to si můžeš načíst v knihách. Respektuješ-li pravidla daného stylu, necítíš se v pohybu nepříjemně, nic tě nebolí, nemůžeš udělat chybu. Pak už záleží na účelu cvičení – cvičíš pro zdraví nebo s bojovou myšlenkou? Provedení se liší. Dál také záleží, jakou aplikaci v daném pohybu vidíš. Jde jen o překrok nebo o zaháknutí, bude následovat podmetení nohy soupeře? Překrok stačí krátký, ale v případě zaháknutí potřebuješ udělat delší krok, aby ses dostala až na tělo protivníka. Je útočník vyšší než ty? Nemusíš se tolik snižovat. Je-li však nižší než ty, musíš se dostat pod jeho těžiště. Je těžší než ty? Silnější? Provedení každého pohybu se odvíjí od mnoha faktorů. Neexistuje jediná správná verze."

JAK KE STUDIU TAIJI PŘISTUPOVAT?

Na otázku, zda by se měly všechny aspekty (zdravotní, bojové atd.) při cvičení spojit dohromady, odpovídá: "Taiji v sobě spojuje čínskou filozofii, bojové prvky, tradiční čínskou medicínu a mnoho dalšího. Postrádá-li jedno z toho, cvičení bude mít vždy nějaké pozitivní účinky, ale už to není taiji. Svým studentům vždy říkám, že nestačí jen trávit hodiny v tělocvičně. Důležité je i neustálé vzdělávání se. Když jsem studoval na univerzitě, po odpoledním tréninku jsem si zapisoval vše, co můj učitel řekl, dodnes si pamatuji mnoho z jeho slov. Poté jsem četl knihy a večer jsem ještě sám na trávníku před kolejí cvičil. Náplň cvičení se odvíjí také od věku cvičence. Mladí lidé musí získat pevné základy, a protože wushu je bojovým uměním, měli by se ho snažit používat – trénovat aplikace, utkávat se s různými lidmi, sami přemýšlet k čemu jsou jednotlivé pohyby ze sestav dobré, v tradičním wushu má každý pohyb svůj význam. Po chvíli dodává: "V taiji každá sestava začíná tím, že zvedáte ruce nahoru a spouštíte je dolů, tzv. zahájení. Spousta lidí v tom dnes vidí jen začátek sestavy bez většího významu. Ve skutečnosti jde o stejný pohyb, jako když se boxer připravuje na úder nebo kryt s rukama u brady nebo dále od těla, v závislosti na vzdálenosti soupeře. Může jít o odražení útoku nebo o úder samotný."

Na co by se měli zaměřit starší studenti? "Samozřejmě na to, co je baví. Mladší by měli wushu hlavně aktivně používat a zkoušet, nebát se fali. Starší studenti by měli pracovat na tříbení techniky, na hlubším porozumění principů, studovat filozofii, vědomě pracovat s qi, zdokonalovat své kungfu a mít alespoň základní znalosti o čínské medicíně. Jak jsem říkal, taiji má pozitivní účinky vždy, ale pokud opravdu rozumíte tomu, co děláte, efekt je neuvěřitelný. Pro podstatně starší studenty je klíčový zdravotní aspekt cvičení."

JAKÝ PŘÍSTUP MAJÍ K TRÉNINKU MLADÍ LIDÉ?

V Číně učitelé suplují rodiče, nejen že studenty vzdělávají, ale snaží se je vychovávat, dávat rady do života. Život mladých lidí v Číně není vůbec jednoduchý, od prvního dne nástupu do školy jsou pod velkým tlakem, protože konkurence je obrovská. Pro většinu z nich neexistuje volný víkend. V sobotu od 13. hodiny trénuji s jedním třináctiletým klukem. Před naším tréninkem má hodinu angličtiny. Po tréninku má ještě konverzaci v angličtině. Netuším, kdy má čas na jídlo. Často se tedy stává, že jakmile se Číňané dostanou na vysokou školu, znatelně zvolní a kromě nakupování a trávení času s přáteli nedělají skoro nic. Učitel v poslední době ke svým taiji studentům často promlouvá: "Před několika lety byly tréninky našeho taiji týmu elitní záležitostí, dostali se do něj jen ti nejlepší a nejpracovitější a tréninky byly hodně tvrdé. Postupem času jsem však viděl, že spousta žáků cvičit nechce, nemají wushu rádi, nejdůležitější je, aby uspěli u zkoušek, a nic jiného už je nezajímá. Začal jsem tedy svou pozornost směřovat spíš k lidem zvenčí a otevřel si vlastní školu – lidé, kteří za mnou přijdou, opravdu chtějí cvičit, neplýtvají mým časem. Měli byste si sami rozhodnout, co od života očekáváte. Uvědomte si, že čas se nezastaví. Teď máte ještě volný čas, můžete cvičit a vzdělávat se každý den a zadarmo. Až odejdete ze školy, nikdo vám nic zadarmo nedá. Můj taiji tým je otevřený pro všechny, ale já neučím všechny stejně. Když vidím, že se někdo snaží a wushu má rád, věnuji mu svůj čas, své znalosti a zkušenosti. Naskytne-li se pracovní příležitost, dám mu ji." Ze zkušenosti vím, že spousta Číňanů o wushu ví daleko méně než já, a to kvůli jazykové bariéře nemám přístup k tolika zdrojům jako oni. Na jednu stranu se ptám, jak je to možné, když je to součást jejich kultury, ale když se podívám k nám, kolik toho víme my o své kultuře, nejsou to až takové rozdíly. Čínská vláda ve školách zavedla povinné předměty o čínské kultuře a mladí wushu studenti pravidelně učí jak ve školách, tak ve firmách. Doufejme tedy, že se situace zlepší...

DÁ SE TAIJI OPRAVDU UŽÍT K SEBEOBRANĚ?

Učitel preferuje hodně praktickou výuku. Poté, co si studenti zapamatují nové pohyby, učitel předvede užití každého pohybu, i s různými verzemi v závislosti na situaci a protivníkovi. Dá jim dostatek času, aby si to mohli ve dvojicích vyzkoušet. Obchází je, opravuje a ukazuje další možnosti. Každý si chce techniku vyzkoušet na učiteli, ten trpělivě drží a vysvětluje, proč se to tentokrát nepovedlo. Následně pohyb předvede přímo na daném studentu, aby sám ucítil správný pohyb. "Záleží, co a jak cvičíte. Pocházím z provincie Shandong, tam jsme používali hodně malé a úsporné pohyby, které se hodí k sebeobraně, ale na soutěži s tím neuspějete – proto jsem pohyby zvětšil a více otevřel. Během svého života jsem se dostal do mnoha situací, kdy jsem najednou zjistil, že pohyb tak, jak ho cvičíme, se v reálu nedá užít. Přemýšlel jsem nad tím, zkoušel různé verze na svých spolužácích, až jsem našel tu, která mi seděla. Myslím si, že bojové styly se mezi sebou jen špatně porovnávají, protože mají jiná pravidla. Je to stejné, jako kdyby se mezi sebou měli utkat hráči ping-pongu a basketbalu – jde o míčové hry, používají se ruce, ale nedá se to porovnat. A další věcí je, že zápas, tak jak ho znáte z ringu, se vůbec nedá srovnávat s ulicí. Tam nejsou žádná pravidla, žádné rukavice atd. Někteří z mých spolužáků vyhrávali jeden zápas v sandě za druhým, ale když se dostali do pouliční bitky, skončili na zemi. Na to člověk nikdy nesmí zapomenout."

JE DŮLEŽITÉ UMĚT MNOHO SESTAV?

"Moje taiji je výsledkem celoživotního studia a více než dvacetipětileté trenérské praxe. Během hodin na univerzitě jsem se naučil jen chen styl yi lu a sám jsem si nastudoval er lu. Soutěžní chen 56 forem jsme se museli povinně učit až po roce 1989. Za život jsem cvičil víc než sto sestav, ale mým názorem je, že stačí tři: 1) Cvičením yi lu dostanete potřebné základy, porozumíte principům, pracujete na svém kungfu. 2) Er lu je výborná na vystoupení a soutěže, plná fali. 3) Třetí sestavu si vytvoříte vy sami na základě životních zkušeností.

CO FORMOVALO VAŠE TAIJI?

"Kromě toho co jsem již zmínil... Po promoci jsem se sám z knih naučil základy všech ostatních taiji stylů a konzultoval to s různými učiteli. Cvičil jsem s mnoha lidmi, aplikoval své chápání bojových technik během tréninku s cvičenci sandy, juda apod. Učil jsem ve více než deseti zemích světa, například v Rusku jsem strávil víc než měsíc, letos v létě jsem byl pozván do Portugalska v rámci Světového dne qigongu. Každý student je jiný, to znamená, že i učitel musí hledat různé způsoby, jak své učení předat, neustále se musíme vzdělávat. Taiji bylo od začátku mou jedinou cestou a vše, co jsem dělal, bylo pro taiji. Kdybych uměl být obchodníkem, topil bych se v penězích, ale já kromě cvičení a učení vlastně nic neumím. Potřebuji zabezpečit rodinu, ale netoužím po plné peněžence. Nevyučuji kvůli penězům a na lekcích je to znát. Mám mnoho studentů, kteří mě následují již od začátku mé trenérské praxe. Říkám jim: Cvičíte se mnou strašně dlouho, už vás nemám co naučit! Oni ale říkají, že beze mě to není ono a cvičení jim vždycky přinese něco nového."
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Kateřina Krumpálová - 01.09. 2013 / 20:24
Moc děkuji za pozitivní odezvu! Určitě bude zajímavé si spolu v budoucnu zacvičit a popovídat! .-)

PaveL Codl - 09.06. 2013 / 03:37
Hezký rozhovor, názory Mistra Xie naprosto korespondují s tím, co mě učí můj Mistr Chen Zhonghua a jak vnímám i své okolí zde v Číně. Jsem právě právě v Shandong na měsíčním pobytu v Taiji škole. Děkuji a přeji autorce mnoho zdaru.


Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na