Tvrdé umění pro tvrdé žáky. To je sambo. | BudoNews.cz

BudoNews.cz



Úvodní strana > Archiv - starší články Fighter's a z jiných zdrojů > Tvrdé umění pro tvrdé žáky. To je sambo.

Tvrdé umění pro tvrdé žáky. To je sambo.


1. dubna 2016 | Přečteno: 5603x | Autor: Daniela Vališková

Slyšeli jste také, že sambo je MMA v kimonu? Že ne? A co jste vůbec slyšeli o sambu? Dnes si konečně můžete o tomhle ruském bojovém umění přečíst obsáhlý článek.

Sambo nepatří v Čechách k příliš rozšířeným stylům a pátrání po kvalitních trénincích by se ve většině případů dalo přirovnat k hledání yettiho v Himálaji. S trochou nadsázky zejména proto, že vlastně v Česku nikdo neví, jak sambo ve skutečnosti vypadá. Ve zdejších podmínkách mu chybí tradice, jakou má například judo, a tak sambo dosud obestírá informační mlha, která ze zavedenějších bojových stylů již dávno opadla.

Made in USSR

Američtí promotéři MMA v posledních letech zaznamenali příliv zápasníků se zkušenostmi v sambu, kteří se v oktagonu dokázali rychle prosadit. Pro většinu fanoušků MMA však stále povědomí o tomto umění začíná i končí Fedorem Emelianěnkem. Většina lidí pohybujících se v oblasti bojových umění, sportů a sebeobrany také ví, že jde o bojový systém vyvinutý v Sovětském svazu v první polovině dvacátého století, jehož pojmenování vychází z počátečních písmen ruských slov „samozaščita bez oružija” (sebeobrana beze zbraně). Další část bojové veřejnosti ho má spojené hlavně se "specnaz", jednotkami zvláštního určení sovětské a posléze ruské armády, což s sebou automaticky nese jistou míru mytizace.

Z hlediska vzniku a historického vývoje zaujímá sambo v široké rodině bojových tradic poměrně nové místo, protože vzniklo až po první světové válce. Jeho kořeny však sahají k mnohem starším lokálním stylům, jež se v rámci Sovětského svazu spojovaly s prvky juda, které ovlivnilo jednoho z průkopníků samba Vasilije Oščepkova. Jeho současníci a následovníci obohatili tento ruský systém o poznatky z jiu-jutsu, řeckořímského zápasu, boxu a francouzského savate.

Ačkoli to z názvu "sebeobrana beze zbraně" nevyplývá, jako v každém programu tvořeném pro armádu a speciální jednotky se pracovalo samozřejmě i se zbraněmi (bajonety, polní lopatky, tyče). Oščepkův student Anatolij Kharlampijev pak sehrál významnou roli v šíření samba na sportovní úroveň, jež umožnila vyzkoušet bojové techniky v relativně bezpečných podmínkách. Sovětští komunisté, kteří potřebovali dokazovat jedinečnost svého obskurního zřízení, podporovali jeho šíření jako národního sportu. Úspěšně. Po druhé světové válce, ve které Japonsko stálo na nepřátelské straně, se ovšem vytratily informace o tom, jak sovětské sambo ovlivnilo japonské judo a režim naopak zdůrazňoval původ samba v národních stylech.

Dvě verze

V současnosti se soutěží v sambu jako bojovém sportu ve dvou kategoriích - sportovním a combat sambo. Klasické sambo je sport úpolového charakteru, na první pohled podobný brazilskému jiu-jitsu a judu. Operuje s rovnováhou a těžištěm. Zápasníci se snaží jeden druhého vychýlit a ve vhodný moment hodit, podmést nebo alespoň strhnout. Používají se různé techniky grapplingu a charakteristický poznávací znak jsou různé variace pák a zámků na nohy.

Combat sambo stojí na stejných základech, povoluje však navíc škrcení, údery a kopy (včetně kolen a loktů) a širší rejstřík pák. Ve srovnání s MMA jsou povoleny i kopy do rozkroku a v soutěžích pro ozbrojené složky většinou i lokty a kolena na zemi bez omezení, ač pravidla a bodování se v průběhu let a soutěž od soutěže lehce mění. Některé armádní a policejní turnaje umožňují zápasit v uniformách oproti tradičnímu úboru sestávajícího z kabátu od kimona a šortek. Ruská národní asociace samba nedávno pustila do combat kategorie i ženy, avšak pouze na amatérské úrovni (podobně jako v případě japonského suma).

Celý systém klade důraz na pochopení pohybu a načasování, kdy si soupeře na hod připravíme, aby tato technika šla provést lehce, a v ideálním případě byla zároveň technikou konečnou. Ultimátní příklad představují hody, kdy protivník padá na hlavu či zátylek. Mimo tělocvičnu je takový dopad velmi nepříjemný, ne-li fatální. Proto na turnaji dříve postačil k vítězství v celém kole takzvaný čistý hod, po němž házející zůstane stát na nohou a jeho soupeř dopadl na záda (obdoba ipponu v judu).

Hod rozhodne rvačku

Čistý hod na záda na tvrdou zem protivníka nezřídka paralyzuje a zabrání mu v další akci. Pokud si přitom ještě vyrazí dech, se staženou bránicí vše vnímá, dokud neodezní křeč dýchacích svalů. Na rozdíl od standardního KO ale ležící neztrácí vědomí.

"Sám jsem to několikrát zažil", říká viceprezident Federace sambo České republiky Vladimír Khilmon, který vede tréninky v Praze-Bohnicích. "Lidé se na hody dívají optikou MMA, kde pád sám o sobě obvykle nerozhoduje. Jenže kvalitní hod - o dopadu na ulici na beton nemluvě - je nepřenosná zkušenost. Přijde-li i trénované tělo do takového stavu poprvé, nechápe, co se s ním děje. Kolik sportovců věnujících se MMA předpokládalo, že o tom má představu, ale odchází z mého tréninku s úplně jiným povědomím," směje se Vladimír. Když před třinácti lety přijel z Běloruska do Čech, získal si takto mezi fighterskou komunitou přátele a první žáky. "Pocvičili jsme a oni pak říkají: mám za sebou mnoho tréninků, ale tohleto je strašný." Někteří se pak ale vraceli, že se chtějí učit.

Proniknutí do tajů samba vyžaduje delší čas, podobně jako u ostatních klasických bojových umění. Moderní doba, ať už z pohledu sebeobrany či soutěží, dala vzniknout trendu vše učit v co nejkratší době, s čímž se sambo dosud neztotožnilo. Do devadesátých let nemohlo být "vývozním artiklem" a pokusy vytvořit z něj verzi pochytitelnou během kratší doby v několika kurzech či lehce nastavitelnou na jinou evropskou nebo asijskou tradici se nesetkávají s výraznějšími úspěchy.

Prostředí Sovětského svazu totiž otevřelo unikátní prostor pro evoluci samba jako mnohavrstevného bojového sytému. Děti a mládež se mu začínají věnovat v rámci tělovýchovy od útlého věku, sebeobranné a armádní techniky se ve výsledku automaticky uzpůsobovaly k návaznosti na již položené základy. Na rozdíl od jiných vojenských systémů (Krav Maga, musado) si sambo udrželo svůj prapůvodní charakter otevřeného systému, kde se vojenská i sportovní část nadále vyvíjí společně. Mezi ozbrojenými složkami se mistrovství vojenských akademií samozřejmě těší velké popularitě. Vojáci tak mohou pokračovat v zápasení, jemuž se věnovali většinou již před vstupem na akademii.

Navíc to předchází stavu, že narukuje člověk bez předchozích bojových zkušeností a nastoupí cestu pouhého separovaného tréninku drilů určitých situací, která vede k odloučení se od reality boje nablízko. Metodika armádního výcviku stále upřednostňuje freestyle sparingy místo instantního cvičení modelových situací. Combat sambo si udržuje techniky, které jsou roky prověřené a fungují, ty jakkoli sporné techniky vymizí.

Třeba v brazilském jiu-jitsu je práce na zemi fantastická, nabízí tolik poloh a přechodů z nich, až mnohé působí příliš komplikovaně. Sambisté oproti tomu mají rádi jednoduché věci, protože jednoduché věci nedávají tolik prostoru pro chyby. Ač klasická sportovní varianta samba disponuje obdobným repertoárem pák a obran proti nim (nezahrnuje však údery a kopy), jeho původní primární vojenské využití zanechalo i v tomto směru důraz na praktičnost mimo tělocvičnu. Například při hodu si zápasník zabírá a připravuje soupeřovu končetinu, která je tak v ideálním případě v momentu dopadu již v páce.

Třeba v brazilském jiu-jitsu je práce na zemi fantastická, nabízí tolik poloh a přechodů z nich, až mnohé působí příliš komplikovaně. Sambisté oproti tomu mají rádi jednoduché věci, protože jednoduché věci nedávají tolik prostoru pro chyby. Ač klasická sportovní varianta samba disponuje obdobným repertoárem pák a obran proti nim (nezahrnuje však údery a kopy), jeho původní primární vojenské využití zanechalo i v tomto směru důraz na praktičnost mimo tělocvičnu. Například při hodu si zápasník zabírá a připravuje soupeřovu končetinu, která je tak v ideálním případě v momentu dopadu již v páce.

Sambo v Česku

Historie samba v tuzemsku oficiálně začíná v porevolučním období. Judistům ta doba konečně přináší volné ruce v navazování kontaktů se sambisty a otevírá lákavou alternativu těm, kterým nevyhovovala s judem spjatá pravidla a etiketa. Právě z jejich řad se rekrutovali první čeští průkopníci samba, jako Lukáš Pilc, pozdější prezident Českého svazu Sambo. Cvičit samozřejmě chtělo i mnoho občanů z bývalého SSSR, kteří přesídlili do Česka a chtěli pokračovat v tréninku.

Ostatně tak začal i příběh již zmíněného trenéra Vladimira Khilmona, jenž přicestoval z Běloruska. Doma vyhrál mistrovství republiky i vojenské akademie, v combat sambu opakovaně obsadil první nebo druhé místo na evropských mistrovstvích. Patří mu i několik pohárů z turnajů v rámci států bývalého Sovětského svazu. Pochopitelně v Čechách nemají takový zvuk, ač byly podle jeho slov daleko náročnější z důvodu přísné selekce mezi nespočtem klubů, což garantovalo vysokou úroveň startujících závodníků. Sambo cvičí od dvanácti let a po příjezdu do České republiky ho pátrání po možnosti realizace v oboru přivedlo k tehdejšímu prezidentovi Českého svazu Sambo i Federace Sambo České republiky Igoru Šašurinovi. Ovšem zanedlouho jejich spolupráce skončila a Vladimír začal učit mimo české oficiální organizace sambo. Dokud se nestal viceprezidentem federace, samozřejmě.

Ostatně najít skutečného trenéra skutečného samba není v tuzemsku snadné ani v současnosti. Pátráte-li přímo po trenérovi samba a nechcete vzít zavděk MMA či judem, jež jsou v některých klubech o něco více inspirované sambem, není to tak jednoduché, jak by se mohlo zpočátku jevit. Na internetu narazíte na Federaci a Český svaz Sambo a také na spoustu neaktuálních údajů. Což má samozřejmě za následek, že je celkově málo cvičenců. Ostatně kvůli zmatečné situaci se počty příznivců samba příliš nerozrůstají. I z toho důvodu vozí trenér Khilmon své svěřence sbírat zkušenosti do ciziny. Což nese své ovoce, protože z loňského výletu do Estonska na mistrovství Evropské unie si Češi přivezli k novým kompletům a vybavení i týmové 3. místo, jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili.

Jak se sambo trénuje

Standardní trénink trvá dvě hodiny, na rozehřátí a rozcvičku je kladen zvýšený důraz, aby při nácviku hodů a padání nedocházelo ke zbytečným zraněním. Na konci je také zařazen nezbytný mix posilování a strečinku, stejně jako sparingy, jelikož combat sambo na tomto principu vzniklo a stále stojí. I pro začátečníky je vhodné postupně zkoušet hody na rychlost (jeden nebo více soupeřů postupně útočí a jsou házeni, podmetáni apod., znovu vstávají a znovu útočí až do signálu časomíry) učí se tak od samého začátku vnímat načasování a vzdálenost a rozvíjet nejen techniku, ale i reakce.

Trénuje se na silnější žíněnce v zápasnické obuvi s měkkou podrážkou, kabátu od kimona, modrém nebo červeném (tzv. kurtce). Šortky i pásek jsou stejné barvy jako kimono. Pásek nereflektuje žádný dosažený stupeň. FIAS (Mezinárodní asociace sambo) používá originální ruskou soustavu se symboly zvířátek, v níž se z lišky lze dostat přes rysa, vlka, orla a býka až na tygra a medvěda. Dříve byla zvířátky ve formě nášivek označována kimona, nyní zůstávají ve většině systémů pouze na papíře.

Mnoho republik vzniklých po rozpadu Sovětského svazu ovšem nadále používá žebříček odvíjející se od titulu "mistr sportu", který udává představu o historii borce. V hierarchii mu předchází několik stupňů "kandidát mistra sportu" a následuje také několik stupňů "zasloužilý mistr sportu". Po rozpadu SSSR došlo v jednotlivý státech k uzpůsobení žebříčku stupňů a předpokladu pro jejich získání. Zpravidla ale platí, že mistrem sportu té které země se nestává vítěz pouze jednoho turnaje na státní úrovni.

"Zápasník musel projít pyramidou těžkých turnajů i venku, vítězit opakovaně," říká Vadim Kolganov, jeden z prvních propagátorů samba ve Velké Británii, zlatý medailista z národního šampionátu z roku 2006 a uznávaný trenér. "Dan" v judu nese klasicky pro západního člověka daleko větší vypovídající hodnotu nežli "kandidát mistra sportu" v sambu. Což se ovšem nevyplácí.

"Nejeden profesionální fighter s dobrým MMA rankingem byl zaskočen, když ho poslal domů borec mající v MMA premiéru, zato s relevantním počtem zápasů v combat sambu na kontě. Dalo by se říct, že Combat je MMA s gi (kimonem)," pokračuje Kolganov.

Sambo v MMA

V turnajích MMA je sambo již léta konfrontováno s jinými bojovými styly. Nálepka "ruské supertajné zbraně" postupem času vybledla, přesto sambisté překvapují své soupeře a sklízí mezinárodní úspěchy. Ikona světové MMA scény, mnohonásobný zlatý medailista v combat sambu Fedor Emelianěnko vidí za jejich kvalitami prostý důvod:

"Ačkoli lidé po pádu režimu mohou za sportem svobodně cestovat, vyměňovat si zkušenosti a měřit síly, na Západě málokdo učí sambo opravdu dobře. Stejně tak do Ruska nejezdí sportovci trénovat. Myslím tím opravdu trénovat, ne dát si týdenní rekreační kemp už přizpůsobený podobné sportovní turistice. Vedu po celém světě semináře, z jednoho víkendu si žáci nemají šanci odnést bůhvíco, i kdyby je učil sebelepší učitel. Často na tento fakt zapomínají."

"The Last Emperor" Fedor a mnozí další, Oleg Taktarov, Sergej Kharitonov, Khabib Nurmagomedov, Ali Bagautinov nebo Andrei Arlovski ukázali sambo západnímu publiku. V reakci na příliv sambistů do oktagonu drtivá většina MMA organizací přidala několik sambistických specialit na seznam zakázaných postupů. Omezení se týkají zejména oblíbených pák na nohy, které se jevily příliš nebezpečnými. Combat sambisté mají kvalitní základ ve schopnosti složit soupeře na zem, i v práci s jakýmkoli útokem, aby se sami na zem nedostali.

V MMA stále převládá zastoupení fighterů specializujících se na techniky v postoji nebo naopak preferujících zem, přechodu z postoje na zem není připisována dostatečná důežitost. Combat sambo učí grapplingu současně s údery a kopy, jimiž efektivně vyplňuje grapplingové přechody. Jako výsledek úspěšní combat sambo zápasníci v MMA turnajích předvádějí perfektní timig obojího. Většina technik se snadno modifikuje na boj bez kimona a je lehce přeložitelná do pravidel MMA.

V posledních letech tak přibývá nadšenců do ultimátních zápasů, kteří v sambu cítí obrovský, na západě zatím nedoceněný arzenál technik, schopný konkurovat brazilskému jiu-jitsu a jiným populárním stylům současného MMA Kimono však umožňuje celou řadu úchopů a postupů vhodných do podmínek, v nichž se běžně nacházíme mimo ring nebo tatami. Nácvik bojového samba tak zde budí zájem i u příslušníků bezpečnostních složek, právě kvůli vypilovanému využití oblečení při pacifikování protivníka. Významné procento zájemců o sambo konstantně přichází ze zemí bývalého SSSR, ať už vědí, co od tohoto výběru čekat, nebo mají jen obecné povědomí a chtějí vyzkoušet, zda jim bude sambo jako kulturně bližší bojový směr sedět.

Budoucnost českého samba

Vladimíru Khilmonovi se po několika letech produktivní spolupráce s oficiálními celky sdružujícími sambo v ČR, kdy organizoval mistrovství na naší půdě a fungoval jako reprezentační trenér mládeže, rozplynuly optimistické vyhlídky. Přestože na sambo nikdy zcela nezanevřel a vedl po domluvě soukromé lekce pro známé, příslušníky bezpečnostních složek, nebo se podílel na přípravě MMA zápasníků. K trenérskému návratu ho přesvědčila až hrstka bývalých žáků, jelikož - jak sami tvrdí - nezbývalo by jim nic jiného než jezdit trénovat hodně daleko nebo se samba vzdát. A druhá možnost nepřicházela v úvahu. Aktuálně se vše pomalinku buduje znova. Tréninky zatím zaštiťuje facebooková skupina "Combat sambo Praha" a probíhají v Praze-Bohnicích.

Organizovaná propagace samba v Česku zůstává ve hvězdách. Problémy mezi federací a svazem neumožnily vzniknout pevnému zázemí pro tento sport a v současnosti se každý snaží propagovat sám za sebe na klubové úrovni. Kluby nabízejí nejčastěji sambo jako doplněk k MMA.

"Měli jsme se přejmenovat na MMA a crossfit oddíl. Cvičili bychom pořád stejně, je to jen lepší značka, lépe se prodává. Svézt se na trendu by bylo jednodušší než dostat do povědomí veřejnoti sambo a začít od začátku stavět na rozbořených základech," směje se trenér Khilmon. Ukazuje na své tričko, na němž v azbuce stojí: "Život je boj - a boj to je sambo". "Sambo je můj život," dodává.

Výjimečnost samba

"U nás doma to není pouhá módní fráze, co dobře vypadá na sportovní oblečení. Děti vyrůstají na žíněnkách. Když něčemu věnujete tak dlouhý čas a tolik energie, není to jen sport, ale styl života. Lidi to berou opravdu vážně. Také si myslím, že roli hraje politický a ekonomický faktor. V Rusku nebo Bělorusku všechny věci nejdou tak snadno, takže přirozeně začínáte být odolnější, tvrdší. Život není zlý, je jen – jiný. Naučíte se, že přežije jenom nejsilnější. Musíte bojovat a probít si cestu, chcete-li uspět. Konkurence je velká a podmínky mnohdy horší," uzavírá Voloďa.

Pomineme-li fakt, že většina grapplingových stylů poztrácela díky sportovně orientovanému vývoji značnou část opravdu bojových elementů ve prospěch bodování, za vzestupem sambistů na MMA scéně nepochybně stojí jejich přístup. Ačkoli tento článek se soustředí na sambo jako bojový styl, klíč k úspěchu tohoto stylu leží z velké části v lidech. Podle Patricka Wymana, amerického analytika MMA, za výhrami zápasníků ze zemí bývalého SSSR v UFC stojí právě jejich odlišný přístup.

"Zní to jako klišé, ale z tvrdých podmínek vycházejí tvrdí, životem omlácení kluci. Jak žijí, tak trénují. Se zdejším přístupem, se kterým se setkávám u sportovců toužících po vrcholové kariéře, se nedá srovnávat. UFC zaznamenalo příliv kvalitních borců ze severního Kavkazu a dalších malých regionů Ruské federace, kde je účast mládeže v bojových sportech v poměru k celkové populaci nejvyšší na světě. To také znamená, že se sambu nevěnují žádní druhořadí sportovci. Nenarodili se talentovanější než ostatní, ale makají na 110 procent," uzavírá analytik.
Copyright © 2011 - 2019 BudoNews.cz



Klikněte pro detail:







Foto: archiv redakce

Diskuze a komentáře


Přidat komentář »

Komentáře

Zatím zde není žádny komentář.

Reaita násilí
Nabídka



Doporučujeme výbavu


Co nás čeká



Přidejte se k nám



Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na