Šiai 試合 - soutěže jsou asi tou nejviditelnější částí Kendó a divácky asi také nejatraktivnější. Zkusme trochu proniknout do toho, co se v zápasišti děje a co všechno za tím je.

Poslání

Na úvod by asi bylo dobré napsat, že soutěže a zápasy nejsou cílem ani hlavní náplní Kendó. Cílem Kendó je harmonický rozvoj člověka, jeho dlouhodobá (celoživotní) kultivace jak po fyzické, tak i po mentální stránce. V tom se Kendó liší od běžných sportů, kde jsou soutěže to hlavní, proč lidé trénují. Nicméně šiai v Kendó je nástroj, další výcviková metoda, nikoliv cíl Kendó.

Naprosto v souladu s výše uvedeným je také potřeba říct, že šiai je velmi důležitou součástí Kendó s důležitým účelem. Dá se říci, že šiai pomáhá zefektivňovat naše Kendó, zlepšovat rychlost, tvrdost, taktiku, odvahu a bojového ducha, mentální kontrolu a další schopnosti. S čím více různými soupeři s čím více různými styly, taktikami a fyzickými dispozicemi se střetneme, tím více se zvyšuje náš "skill". A to bez ohledu na naši úspěšnost v těchto zápasech. Šiai v Kendó je obvykle velmi intenzivní a stimulující střet a každá minuta v šiai obnáší velmi intenzivní získávání zkušeností. Tato intenzita je obvykle vyšší, než je možné dosáhnout na běžném tréninku při cvičném zápase, a díky ní pomáhá šiai prověřit a taky dále rozvíjet naše schopnosti v našich limitech. A také tyto limity dále posouvat. Dnes se již nezúčastňujeme soubojů s meči na život a na smrt ani neválčíme na bitevních polích s meči v rukou. Šiai nám to do určité míry může sílu a náročnost takového střetu nahradit a pomáhá nám tuto situaci aspoň přiblížit.

Celé bych to rád shrnul tak, že je chybou význam šiai v Kendó přeceňovat a postavit svůj výcvik jenom na šiai, ale také je stejně chybné jej podceňovat a šiai nevyužívat.

Vybavení a pravidla

Toto vezmeme co nejstručněji a jen to hlavní, ať
se neutopíme v moři předpisů a pravidel. Vybavení na šiai je stejné jako na běžný trénink – kendisté na sobě mají oblečení keikogi 稽古着 a hakama 袴 a přes to sadu chráničů bógu 防具. Na rozdíl od běžného tréninku mají na zádech bílou nebo červenou stužku, což také koresponduje s barvami praporků, které mají v rukou rozhodčí.

Zápasí se se šinaji (竹刀 - bambusovými meči), ty mají předepsanou maximální délku a minimální hmotnost podle věku a pohlaví závodníka. Například šinaj pro dospělého muže je dlouhý maximálně 120 cm (od konce rukojeti po špičku) a váží minimálně 510 g (může být tedy libovolně kratší a těžší). Přípustný je i boj se dvěma šinaji (nitó rjú), krátkým a dlouhým - i ty mají předepsanou délku a hmotnost. Kendisté bojují naboso.

Zápasí se na šiadžó 試合場, což je nejčastěji čtverec o hraně dlouhé 9 – 11 metrů, po kterém se oba soupeři mohou libovolně pohybovat. Šiaidžó má vyznačené hrany, střed a pozice závodníků při zahájení zápasu.

Každý zápas začíná pozdravením soupeře úklonou (礼rei) a pozdravem v pozici sonkjó (蹲踞 - jakýsi podřep). Stejným způsobem zápas také
končí. Jakékoliv prohřešky proti etiketě (emocionální projevy vůči soupeři nebo rozhodčím, nebo nějaké jásání po vyhraném zápase, které se bere jako projev neúcty k soupeři) jsou přísně trestány a jsou v Kendó velmi málokdy vidět.

Cílem kendistů je zasáhnout korektně soupeře na některou ze zásahových ploch (hlava men, obě předloktí kote, trup dó, hrdlo a hrudník kryté chráničem cukidare) a získat
tak bod 一本 ippon. Aby byl takový zásah platný (juko datocu 有効-打突) nestačí se jenom trefit – zásah musí být proveden dostatečno silou (pouhý dotek nestačí), správně natočeným ostřím (plácání bokem čepele není efektivní), musí být proveden v korektním postoji (koordinovaným zapojením celého těla a ducha – 気剣体一致 ki-ken-tai-či), ve vysokém bojovém duchu (obvykle navenek vyjádřený bojovým výkřikem – 気合 kiai). Zásah také musí být provázen zanšinem 残心, což je stav ostražitosti a připravenosti i po provedeném zásahu. K tomu mohou použít libovolnou techniku seknutí nebo bodnutí včetně různých protitechnik. Pokud zásah není dostatečně dobrý, tak se nepočítá a nebere v úvahu. V tom je výchovný aspekt šiai v Kendó, protože vede kendisty ke korektní a efektivní technice.

Existuje více formátů šiai, popišme si ten nejběžnější. Zápas vyhraje ten, který dokáže do uplynutí časového limitu (obvykle 5 minut) dvakrát korektně zasáhnout soupeře a získat tak dva ippony. Pokud do vypršení limitu padl pouze jeden platný zásah, pak vyhrává ten soupeř, který jej získal. Pokud je stav nerozhodný "0:0" nebo "1:1" tak obvykle následuje prodloužení enčó 延長, které je dlouhé, dokud nepadne rozhodující bod. Někdy tyto zápasy mohou trvat i desítky minut. Při zápasech v základních skupinách nebo při zápase v turnaji mužstev se při nerozhodném stavu obvykle vyhlašuje remíza hikiwake 引き分け.

Po platném zásahu je zápas přerušen a soupeři se vracejí na "startovní pozice", jinak běží prakticky nepřežitě bez přestávky, přerušuje se jenom například při udělovaní napomenutí – hansoku 反則. Ta jsou udělena při porušení pravidel, například při vystoupení ze zápasiště, ztráty kontroly nad šinajem (upuštění), chytání šinaje za čepel apod. Dvě hansoku znamenají bod pro soupeře. A skutečně se někdy stane, že taková napomenutí mohou rozhodnout zápas.

Rozhodčí - šinpan 審判

Při zápase Kendó jsou tři rozhodči, hlavní šúšin a dva vedlejší fukúšinové. Jejich hlavní práce je sledovat zápas a za platné zásahy udělovat ippony. Také musí dohlížet, aby byla dodržena příslušná pravidla. Rozhodčí spolu komunikují pomocí signálů praporky a hlavní rozhodčí vydává příslušné povely (začněte, stop apod.) a vyhlašuje zásahy a výsledek.

Nejtěžší na práci rozhodčích je pozorně sledovat všechny akce a bleskurychle je vyhodnocovat. Jelikož v Kendó nestačí k platnému zásahu pouhý kontakt zbraně a cíle, je třeba také posuzovat ostatní aspekty. Tato posouzení jsou subjektivní (míra bojového ducha, korektnost postoje apod.) a to ve spojení s často velmi vysokým tempem akcí a protiakcí činí práci rozhodčího v Kendó velmi náročnou. Proto rozhodčího na Kendó může dělat jenom člověk, který Kendó sám aktivně cvičí (nenajdete zde žádné bývalé kendisty "bafuňáře"), který má hodně zkušeností a který také prošel příslušným výcvikem. Rozeznávat platné zásahy je tedy pro laického diváka obtížné až nemožné a je to velmi těžké i pro běžného kendistu, bez dostatečných zkušeností a výcviku. Rozhodčí se kromě svého instinktu a zkušeností opírají především o svůj zrak a sluch, a proto také lidé, kteří mají závažnou poruchu těchto smyslů, nemůžou dělat rozhodčí. Rozhodčí také samozřejmě musí být absolutně nestranný, ať už co se týče konkrétních osob závodníků tak i třeba různých stylů boje. Navíc udržet vysokou koncentraci při turnaji, který trvá třeba celý den, je velmi náročná výzva, kterou zvládnou opravdu jen ti zkušení.

Různé druhy turnajů

Obvykle turnaj Kendó probíhá tak, že jsou jednotliví závodníci nalosováni do základních skupin po třech nebo po čtyřech. Zde zápasí každý s každým a dva nebo jeden nejlepší z nich se kvalifikují do hlavního turnaje. Ten pak probíhá vyřazovacím způsobem až do finálového zápasu.

Turnaje můžou být otevřené pro všechny účastníky nezávisle na stupni a pohlaví. Často se pořádají oddělené turnaje pro muže a ženy a někdy se tvoří i oddělené kategorie podle pokročilosti (např. pro kendisty s kjú a pro kendisty se stupněm dan) a také podle věku.

Kromě individuálního turnaje jsou oblíbené i turnaje družstev dantai šiai. Nejčastěji pro pětičlenné týmy (nebo též tříčlenné nebo sedmičlenné ale i větší). Zápas družstev probíhá formou zápasů členů obou týmů jeden po druhém. Tým, který z pěti (tří, sedmi... ) zápasů získá více vítězství, střetnutí vyhraje. Zde je již prostor pro kapitána nebo vedoucího týmu pro určité taktizování spočívající v co nejlepším poskládání pořadí členů týmu, tak aby se třeba podařilo vyeliminovat soupeřovy slabší členy a jejich nejsilnější se třeba nechal "vyplýtvat" na vlastního nejslabšího člena a podobně.

Další zajímavá forma týmového zápasu je takzvané kačinuki, kdy se střetnou dva týmy způsobem, že po prvním zápase vítěz zůstává a poražený odchází a vítěz se tak střetne s dalším bojovníkem soupeřova týmu v pořadí. První tým, kterému "dojdou" členové, prohraje. Zápasy jdou ihned jeden za druhým, proto jen ti nejlepší mají šanci takto vyhrát několik zápasů po sobě, protože únava zde samozřejmě hraje postupně čím dál větší roli. Velmi slavný kendista takzvané zlaté éry Kendó Nakakura Kijoši jednou tímto způsobem odvrátil porážku svého družstva, když v turnaji Tózai taikai (nebo též Taiko 東西対抗 - východ Japonska proti západu Japonska) v roce 1956 porazil 9 soupeřů v řadě a získal tím vítězství pro západ. A to mimochodem ve věku 46 let.

Na okraj uveďme, že existují i turnaje v Kendó Kata, které se podobají turnajům v Iaidó nebo Džódó. Dva páry kendistů cvičí kata vedle sebe a trojice rozhodčích na konci hlasováním rozhodne o lepší dvojici – hodnotí se jak technické provedení tak bojový duch a reálnost. Turnaje v kata jsou však velmi vzácnou a okrajovou záležitostí, mající spíše charakter určitého doplňku a zpestření.

Jak vyhrát?

Především je potřeba být na turnaj dobře připravený z keiko (稽古 tréninku). Velkou roli zde hraje fyzická kondice, kterou musí kendisté získat v keiko. Je také potřeba být dobře připraven technicky, protože na různé soupeře s různými styly obvykle platí různé techniky a taktika. A také je potřeba mít co nejvíce zkušeností, aby kendista dokázal rozpoznat jakou taktiku a přístup v aktuální situaci a proti aktuálním soupeři použít, dokázat využít svoje silné stránky proti soupeřovým slabým. K tomu je potřeba cvičit s mnoha různými typy soupeřů a nenechat se zaskočit něčím neobvyklým, jako je třeba mohutný soupeř s velmi tvrdým a fyzickým stylem boje nebo třeba soupeř se dvěma meči ve stylu nitó-rjú 二刀.

Hlavní je v šiai ale především duševní vyzrálost a mentální kontrola a také bojový duch. Říká se, že zápas v Kendó definitivně rozhoduje poměr psychických sil obou soupeřů. Mentální převaha je v zápase Kendó na první pohled vidět a je klíčová pro vítězství. Proto také trénink Kendó je především o tréninku mysli.

Jeden z nejúspěšnějších kendistů poslední doby Eiga Naoki (榮花直輝), mimo jiné vítěz mistrovství Japonska a mistrovství světa ,se koncem devadesátých let střetával s jinou legendou Kendó, kterou byl Mijazaki Masahiró (宮崎正裕), šestinásobný mistr Japonska. Ten byl známý svým specifickým stylem bleskového a dlouhého seku na men, kterým porážel jednoho soupeře za druhým. Po několika neúspěších, kdy byl Eiga z turnaje vyřazen právě Mijazakim, mistrovství konečně v roce 2001 vyhrál - Eiga porazil svého hlavního rivala Mijazakiho ve spektakulárním finále tohoto turnaje. O své strastiplné cestě za tímto titulem řekl: "Po prohře v roce 2000 s Mijazakim jsem nedokázal přijmout fakt, že jsem opět prohrál. Vždyť jsem velmi tvrdě trénoval a cvičil jsem protisek na dó speciálně proti Mijazakiho menu –, a přesto jsem men dostal a prohrál. Dlouho jsem nechápal,v čem byl problém. Ale po nějaké době jsem úplně změnil přístup – musíte porazit soupeře, ale jako prvního musíte dokázat porazit sám sebe. Musíte přestat myslet na to, jestli vyhrajete nebo prohrajete, úplně se o to přestaňte starat. Pouze tehdy se vaše mysl uvolní a bude úplně svobodná - a tehdy se stanete neporazitelní."

A ještě jeden citát od Tomi senseje, který řekl: "Pokaždé, když tě soupeř zasáhne nebo ty zasáhneš jeho, vždy přemýšlej o tom, proč se to stalo." Pokud si člověk dokáže osvojit tento přístup, tak vlastně nemůže nikdy prohrát – každý zápas ho obohatí o nový poznatek a posune ho dál – a to bez ohledu na jeho výsledek.

Jak se dívat?

Pro diváka, který Kendó necvičí, je asi dost obtížné sledovat zápasy Kendó a něco z toho mít. Je to dost rychlé a člověk se v tom asi snadno ztratí. Aby z toho něco měl, je dobré dozvědět se napřed něco o pravidlech. Diváci bývají často zmatení, protože vidí spoustu zásahů, které projdou bez pozornosti rozhodčích. Je potřeba si uvědomit, že pouhý zásah nestačí, a aby byl uznán, musí být dobré i ostatní komponenty (viz výše). Rozpoznat to v té rychlosti není vůbec snadné, rozhodují zlomky vteřin a centimetrů, a proto když se v tom divák ze začátku trochu "koupe", je to celkem normální a není důvod to vzdávat.

Na co se dívat? Zkuste sledovat, co se děje před samotným zásahem nebo akcí – malé náznaky, jako práci nohou, změnu rovnováhy, změnu rytmu v pohybu a změny vzdálenosti a podobně. To všechno vám může napovědět, co se z toho vyvine a pomůže vám to odhalit, co se kendista chystá udělat. Zkuste odhadnout přesně ten moment, kdy se vytvoří příležitost k nějaké akci. Ta vás pak nezastihne nepřipravené a dokážete si ji dobře prohlednout a ocenit.

Použijte také svůj sluch a spojte to s tím, co vidíte – rána do nastaveného šinaje nebo záštity zní jinak než do hlavy nebo předloktí. Zvuky zásahů a technik vám pomohou vyznat se i v rychlém sledu akcí a protiakcí. Stejné metody využívají i rozhodčí.

V neposlední řadě je dobré vybrat si na podívání nějaký dobrý turnaj, a pokud nemáte čas sledovat jej celý, tak přijďte až ke konci, kdy budou k vidění kvalitnější zápasy.

Věřím, že sledování zápasu Kendó může být velká spousta akce - jenom to asi chvilku trvá, než do toho člověk pronikne. Jakmile to ale člověk dokáže, je to pak velmi dobrá zábava!

Významné turnaje ve světě a v ČR

Na mezinárodní scéně je nejvýznamnější mistrovství světa, které se koná pravidelně jednou za tři roky a rotuje mezi Asií, oběma Amerikami a Evropou. Na MS jsou turnaje jednotlivců a pětičlenných družstev, obojí zvlášť pro muže a ženy. Největší prestiž má turnaj mužských týmů. Již od roku 1970, kdy se začalo MS pořádat, je vyhrávala kolébka Kendó Japonsko, kterému postupně rostl veliký rival Korea. Obrovský šok nastal v roce 2006, kdy po více než třiceti letech nepřetržitého vyhrávání Japonsko prohrálo semifinále proti Spojeným státům (tento tým tvoří většinou potomci japonských emigrantů). Ve finálovém zápasu vyhrála Korea, která však díky tomu doposud nezískala "japonský skalp", po kterém příznivci Koreje tolik let touží. Šanci budou mít letos v srpnu, kdy se koná MS v Brazílii, na které mimochodem vyráží i malý tým z České republiky.

Kromě mistrovství světa je pro nás zajímavé mistrovství Evropy, které probíhá každý rok s přestávkou v roce konání MS. I na něm se střetávají ti nejlepší z jednotlivých zemí.

Kromě těchto turnajů pro členy národních týmů existuje nespočet turnajů pro běžné kendisty na úrovni jednotlivých dódžó.

Velmi sledované a populární je již zmíněné mistrovství Japonska, které se koná každý rok v Tokiu v listopadu a které sledují tisíce diváků přímo na místě a další stovky tisíc u televizních obrazovek. Nejprestižnějšího japonského turnaje se zúčastní přes 60 kendistů, kteří se na turnaj kvalifikují z jednotlivých prefektur. Na tomto turnaji jsou nejčastěji úspěšní členové policie, z nichž ti nejlepší mají v náplni své práce především cvičení Kendó. Ale občas se mezi špičku prodere někdo jiný, třeba učitel, nebo stejně jako v loňském roce vysokoškolský student. Kromě tohoto turnaje existuje po Japonsku mnoho dalších, například již zmíněný turnaj východ-západ Tózai Taikai. Oblíbený je i Hačidan Taikai, turnaj pro držitele 8. danů, na kterém je k vidění vyzrálé Kendó v podání starších mistrů. Také jsou turnaje pro členy dódžó patřící k jednotlivým podnikům a profesím – mistrovství policie, mistrovství univerzit, středních škol, mistrovství nakladatelství a dokonce i mistrovství pro ženy v domácnosti a další.

No a v České republice?
Největší a nejprestižnějsí je Pražský pohár Kendó Tórua Gigy, který se koná již od roku 1989 s významnou mezinárodní účastí. Pokud se chcete podívat na dobrý turnaj, tak vyražte právě tam. Turnaj probíhá každoročně na podzim, detaily najdete na http://www.czech-kendo.cz/. Další menší turnaje se konají pro české kendisty v jednotlivých městech, kde se Kendó cvičí a za zmínku určitě stojí mistrovství ČR v Kendó, které se koná vždy na jaře a na kterém se střetává 8 nejlepších českých kendistů a kendistek.

V dnešní je době je na různých internetových serverech k dispozici spousta videozáznamů z mnoha různých turnajů, takže i to je způsob jak se na Kendó podívat. Všem divákům přeji příjemnou zábavu.

Více informací o Kendo na http://www.czech-kendo.cz